Po vítězství v prezidentských volbách nechal Miloš Zeman vládnout první kabinet Andreje Babiše bez důvěry tak dlouho, dokud nevznikla koalice podle představ Hradu. Nedávná vládní krize kvůli údajnému únosu Babišova syna na Krym Zemana ještě více posílila.
Ve svém druhém funkčním období má prezident Miloše Zemana větší vliv na vládu a její fungování než v minulosti. Ústavu a ústavní zvyklosti si nadále vykládá, jak v dané situaci potřebuje. Jeho hlavními spojenci se stali premiér a šéf ANO Andrej Babiš spolu s lídrem KSČM Vojtěchem Filipem, jehož strana drží menšinovou koalici Babišova uskupení a ČSSD u moci.
Podle některých politiků získal Zeman nad premiérem převahu. „Prezident dostává Andreje Babiše pod sebe a říká mu, že je to jeho vláda,“ prohlásil místopředseda socialistů a pardubický hejtman Martin Netolický k nedávnému Zemanovu vyjádření, že v případě vyslovení nedůvěry by Babiše znovu pověřil sestavením kabinetu. „Vadí mi to, nejsme v poloprezidentském systému,“ dodal Netolický.
Podobný názor má šéf opozičních Pirátů Ivan Bartoš. „Vliv prezidenta na vládu a Poslaneckou sněmovnu je silnější než dříve. Vše je v jeho rukou, sleduje své cíle,“ řekl s tím, že by mezi nimi mohla být například zakázka na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.
Při výkonu svého prvního mandátu byl Zeman v horším postavení. Jeho nejvýraznějším tahem bylo jmenování kabinetu Jiřího Rusnoka, pro nějž se vžilo označení „vláda Zemanových přátel“. U moci byla od července 2013 do ledna 2014, z toho šest měsíců řídila stát bez důvěry dolní komory parlamentu.
Po předčasných volbách převzaly iniciativu politické strany, které samy určily podobu exekutivy. Vítězná ČSSD se dohodla s ANO a KDU-ČSL. I když Zeman soustavně házel tehdejšímu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi a jeho straně klacky pod nohy, trojkoalice vydržela celé čtyři roky. Sociální demokracie však oslabila, její voliči ve velkém přeběhli k ANO.
Po vítězství hnutí v parlamentních volbách v roce 2017 a neochotě ODS a dalších formací vytvořit s trestně stíhaným Babišem svazek, se Zemanovi naskytla příležitost, kterou plně využil. Nejprve jmenoval jednobarevnou vládu ANO, a to přesto, že neměla většinu poslanců pro vyslovení důvěry. Babiš pak na oplátku podpořil prezidenta v boji o Hrad. V té době už bylo jejich spojenectví očividné.
Odhady některých politologů, že Zeman po svém opětovném zvolení přestane Babiše potřebovat, se nenaplnily. Uvědomil si, že to může být on, kdo položí základy nové vlády. Proto o koalici ANO a ČSSD tolerované komunisty začal hovořit jako o nejlogičtější variantě.
Babiše si tedy prezident zavázal mimo jiné tím, že ho nechal jako Rusnoka ve Strakově akademii dlouhé měsíce bez důvěry a že následně zařídil vznik funkčního kabinetu. Dohodnout se na podpoře s KSČM by zřejmě Babiš sám nedokázal.
Pakt dvou nejvlivnějších politiků v zemi, kterým sekunduje šéf komunistů Filip, upevnil spor o jmenování Miroslava Pocheho (ČSSD) ministrem zahraničí. Za kandidáta kritizovaného Zemanem se Babiš nepostavil, což si ještě žádný český ministerský předseda vůči svému koaličnímu partnerovi nedovolil.
„Byla to v podstatě ústavní krize, premiérovou povinností bylo hájit našeho nominanta,“ řekl Netolický s tím, že zatímco Pochemu byl vytýkán článek o uprchlících, Babišovo obvinění z dotačního podvodu Zemanovi nevadilo.
Hlava státu si prosadila svou a socialisté museli místo Pocheho navrhnout Tomáše Petříčka. Toho prezident a KSČM už několikrát slovně napadli. Jejich představy o vztazích Česka s Ruskem a Čínou podle všeho nenaplňuje. Petříčka se zastává jen ČSSD. Premiér se k výhradám buď nevyjadřuje, nebo je přiživuje.
