Ještě jsme se pořádně neprobrali z oslav stého výročí české a slovenské státnosti a párty začíná nanovo.
Oslavíme třicáté výročí demokracie. Někdo bouchne šampaňské nad výročím vstupu do Evropské unie a NATO, leckdo ale ne. Zatímco sté oslavy neměly rozdělující charakter, letošní sláva může v plné nahotě ukázat, jak propastně odlišně lidé prožívají realitu.
K třicátému výročí také chceme svou troškou přispět – oslovili jsme několik osobností, aktivních občansky v revoluční době a politicky v porevoluční. Daniel Kroupa, Michael Žantovský a Ivan Pilip se zamysleli nad tím, kam se země může ubírat. Alexandr Vondra popsal, jak vidí posledních třicet let i dnešek. Není od věci si připomenout, že i v české politice se přes všechny jejich lidské chyby ještě nedávno pohybovaly docela mozky.
Propast v interpretaci reality může být způsobena tím, že lidé tuší nadcházející systémovou změnu. Nová průmyslová revoluce je pro jednoho šancí, druhý se bojí. Politici ze strachu lidí zatím jen prospěchářsky těží. To nemusí být nadlouho. Jak říká zmiňovaný Michael Žantovský, žijeme v permanentní demokracii. Šance je pro každého a změna může být pozitivní. Dokonce už je, máme se nejlépe v historii. Zkusme se jen lépe dívat.
