Příběh, kvůli němuž Brusel málem přestal Česku proplácet veškeré dotace, má trpký konec. Vyšetřovatelé skončili se závěrem, že se žádný trestný čin nestal.
„Policie odložila trestní věc podezření ze spáchání zločinu, neboť ve věci nejde o podezření ze zločinu a není namístě věc vyřídit jinak. Ministerstvo pro místní rozvoj s touto skutečností již seznámilo zástupce Evropské komise,“ potvrdil LN Vilém Frček z tiskového oddělení ministerstva pro místní rozvoj, které zodpovídá za takzvaný monitorovací systém, jak se dotyčná IT platforma jmenuje.
Fond proti korupci uděloval ceny. Mezi Laureáty je i Wagenknecht |
Kriminalistický závěr je poslední ze série tří kontrol, které se zaobíraly závažnými podezřeními plynoucími z auditu ministerstva financí. Všechny tři dopadly obdobně – třeba antimonopolní úřad našel dílčí pochybení, která potrestal stotisícovou sankcí. Odvolací instance antimonopolního úřadu pak udělenou sankci ještě upřesnila a půlku jí zrušila – zůstalo jen padesát tisíc pokuty spojené s vybavením záložního pracoviště, ale stejně jako Finanční správa s policií se neztotožnil s názorem ministerských auditorů, že se kolem IT zakázky odehrálo kartelové spiknutí.
Česká republika přišla o necelou miliardu
„Na základě tohoto auditu se tím začala zabývat policie a Evropská komise odmítla platit výdaje do doby ukončení policejního šetření úplně. Po 3,5 roku policie nic nenašla a tím potvrdila názor ministerstva pro místní rozvoj. Tímto krokem pana Wagenknechta přišla Česká republika o necelou miliardu – 820 milionů korun – ze zdrojů Evropské unie,“ dodal Frček.
Hořký povzdech ze strany ministerstva je pochopitelný, v roce 2016 vláda narychlo hledala provizorní řešení, aby Brusel nestopl přísun subvencí kompletně. I když běžný smrtelník o existenci monitorovacího systému nemá většinou ani tušení, pro dotace je to klíčová platforma. Elektronický systém představuje záruku, že se žádosti posuzují správně a peníze proplácejí, jak mají. Zpochybnění této platformy tak znamenalo ohrožení subvencí v jejich samotném základu.
Tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO) rozhodla, že pořízení a zajišťování chodu monitorovacího systému vezme na svá výdajová bedra český státní rozpočet – jelikož policejní vyšetřování se vleklo, šlo o jedinou možnost, jak odblokovat přísun evropských peněz do jiných programů a projektů. Původně se odhadovalo, že „průšvih“ bude stát asi 250 milionů; konečná částka se vyšplhala na zmíněných 820 milionů.
Ministerstvo pro místní rozvoj po každé dílčí kontrole – od Finanční správy i antimonopolního úřadu – žádalo resort financí, aby udělal audit znovu. K tomu ale s ohledem na zachování nezávislosti auditního orgánu nikdy nedošlo – přestože z ministerstva financí odešel Wagenknecht, který je dnes senátorem za Piráty, i tehdejší ředitel předmětného odboru Evžen Mrázek. Vyvracení jejich závěrů by způsobilo reputační škody a podezření o politických zásazích.
Střet byl bolavý i na osobní rovině
Čtyři roky starý ostrý spor mezi resorty financí a pro místní rozvoj byl svého času o to pikantnější, že oba úřady fungovaly pod vedením ministra za hnutí ANO, finance rovnou pod předsedou tohoto hnutí a aktuálně premiérem Andrejem Babišem. Střet byl bolavý i na osobní rovině, protože Šlechtová a Wagenknecht bývali přáteli.
Policejní závěr znamená, že původně navržená stoprocentní dotační vratka na vybudování monitorovacího systému nenastane, uplatní se čtvrtinová korekce kvůli chybám, které se v rámci zadání zakázky staly.
Napadený tendr na vytvoření virtuální kanceláře, její provoz, rozvoj a servis vyhrála v roce 2013 společnost Tesco SW, celková suma činila 567 milionů korun. Česká republika si tehdy pořizovala nový systém především ze dvou důvodů: ten předchozí nebyl vysoutěžen v otevřeném výběrovém řízení, takže nebylo možné financovat ho z Bruselu. Evropská komise také trvala na tom, aby se tok dotací administroval na jednom místě a v rámci jednotných pravidel. Bez toho, aby systém fungoval, by se programy od roku 2014 vůbec nerozběhly, proto měl ministerský audit plnou pozornost celé tehdejší vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD).
Do zavedení jednotné platformy byla ministerstva zvyklá každá na svůj systém – zavádění toho nového, společného tak provázely nemalé problémy. Část úředníků projevovala vysoký stupeň setrvačnosti a resorty nahlašovaly desítky dodatečných požadavků včetně třeba toho, aby nějaká kolonka nebyla umístěná vpravo, ale vlevo. V kombinaci s robustností IT platformy to vedlo k dvouletým stížnostem, že systém nefunguje a padá. Většina problémů zmizela poté, co se z nového stalo staré.
