Zapomenutý krajan Kohn. Jak vzpomíná na Bowmana a bardy z Kladna

Foto: hcocelari.cz

(VANCOUVER, od našeho zpravodaje) Není o něm slyšet, ale český hokej sleduje každý den. Bývalý vynikající útočník Ladislav Kohn se usadil v Kalifornii, kde učí hokejovému umění místní mládež a také se věnuje podnikání. Účastník MS 2008, který strávil sedm sezon v NHL, přijel do Vancouveru s jasným cílem. "Chtěli jsme se podívat na špičkový juniorský turnaj, já se také na chvíli zastavil za kamarády Patrikem Eliášem a Václavem Varaďou," připomíná.

V dějišti olympiády 2010 strávil Kohn část Vánoc i novoroční svátky. Na první pohled bylo vidět, jak je mezi svými nadšený. "Hned mi naskočily vzpomínky. Kluky jsem delší dobu neviděl. Letos jsem nejel do Čech, ale během sezony jsem byl v kontaktu s Jirkou Fischerem. Bavili jsme se i o mistrovství světa dvacítek, věděl jsem, že to bude ve Vancouveru. Hned mě napadlo, že by nebylo špatné vzít sem kluky na turnaj," usmívá se.

Vrátili jste se při debatě s Eliášem a Varaďou do let, kdy jste hráli za dvacítku a všechno měli před sebou?
No jasně. Bylo to příjemné. Šampionát jsme měli v Red Deeru, ale Patrik se zranil a místo něj jel právě Venca Varaďa. Kluci se shodou okolností vystřídali. Byl to strašně silný ročník, do NHL se nás dostala spousta. Když vidím tehdejší fotky... Dneska si každý může fotit na mobily, jenže za nás to nebylo. Našel jsem jen pár snímků, ale jsou krásné.

S publicitou na letošním turnaji se to nedá srovnat, že?
Určitě. Ale myslím, že to platí obecně. V čemkoli. Něco se stane a za chvilku o tom všichni vědí. Kanadská TSN vysílala zápasy už za nás, pamatuju si, že tehdy byla v NHL výluka. Kanadská dvacítka nastoupila kompletní, Daigle a další byli u toho.

Vy jste na turnaj přijel jako hráč týmu Swift Current Broncos. Tehdy jste patřil k pionýrům, jak se angažmá v kanadské juniorce narodilo?
V Kladně jsem předtím stihl pár startů v extralize, Patrik Eliáš na tom byl podobně. Také Jirka Kameš nebo Zdeněk Nedvěd. Šli jsme si vždycky sednout do deky, jakmile to bylo 3:0 nebo 4:0, tak nás vypustili. Bylo mi osmnáct, přišla nabídka, jestli nechci zkusit Kanadu. Předtím jsme s osmnáctkou zahráli dobrý turnaj, na evropském šampionátu v Polsku jsme skončili třetí. Tam jsme se dostali do hledáčku juniorské soutěže. Myslím, že tenkrát to byl první rok, že kluby CHL mohly draftovat jednoho Evropana. Já o ničem takovém nevěděl, neuměl jsem anglicky. Řekl mi o tom až Jaromír Henyš, můj první agent. Všechno bylo úplně nové.

Nebál jste se, že Kanada bude velkým rizikem a krokem do neznáma?
V juniorech jsme sice měli výsledky, ale směrem k NHL nás nikdo moc neznal. Vybráni jsme nebyli a já si říkal: dobrý, proč ne, třeba se zviditelním. Vyšlo to. Měl jsem vynikající rok, draftovalo mě Calgary. Jasně, krok do neznáma to byl, ale s určitým cílem. Věděl jsem, že vrátit se mohu vždycky. A vidíte, už jsem se nevrátil (směje se).

Některé věci asi člověk nenaplánuje.
Přesně tak. V zámoří jsem hrál od osmnácti do nějakých třiatřiceti let. Oženil jsem se, moje paní je Američanka. Víc jak polovinu kariéry jsem strávil v Kanadě a Americe.

Dávali vám v začátcích místní najevo, že jste cizinec?
V té juniorce trošku jo. V každém zápase se někdo chtěl prát s Evropanem. Opravdu v každém. Rvalo se to hodně. V klubech to brali tak, že pokud si tím dotyčný prošel a vydržel, zaslouží šanci.

NHL jste hrál v Calgary, Torontu, Anaheimu, Atlantě a v Detroitu. Prožil jste nejlepší roky u Ducks?
Z hokejového hlediska mě to bavilo v Torontu nebo v Detroitu. Anaheim měl tehdy dva tři výborné hráče, pro zbytek mužstva to bylo hrozně těžké. Nechci říci, že by nás vedl špatný trenér, ale postavil mužstvo na tom, že se bude hrát na ty dva špičkové kluky. Byli to Kariya a Selänne. Zbytek se měl jen srážet a vybojovat nějakou přesilovku, aby tam šly hvězdy. V Torontu a Detroitu to bylo jiné.

I díky tomu, že jste zažil trenérské legendy jako Pat Quinn nebo Scotty Bowman?
Pod oběma se hrál hokej. Bylo jedno, jestli jste první nebo čtvrtá lajna. V Anaheimu jsem sice sehrál nejvíc zápasů, ale v Torontu jsem nastupoval se Sundinem, v Detroitu byla také spousta skvělých hokejistů. S nimi to šlo samo, vyloženě kombinační hokej. Vyhrávalo se.

Jaký byl Scotty Bowman?
Jestli jste o něm četli knížky, tak většina věcí sedí. Měl odstup, normální hráči s ním kontakt neměli. Komunikoval jen s některými kluky. Každý ho obrovsky respektoval, mužstvo drželo určitý systém a nikdo si nedovolil nějak vybočit. A když už, tak tam byli zkušení hráči, co dotyčného usměrnili. Bowman byl přísný, strašně chtěl vyhrávat. Pořád vyzvídal, co je kde nového, jak soupeře přechytračit. Nežil z podstaty, určitě nežehral na své jméno. I když spoustu práce odvedli i jeho asistenti.

Kde jste v NHL zažil největší legraci, pokud se to takhle dá říci?
V Atlantě. Bylo nás tam hodně Čechů, snad šest nebo sedm. Buzek, Štefan, Franta Kaberle, Hnilička, Jirka Šlégr. Měli jsme celou část kabiny a mluvilo se česky. Dávali jsme naše filmy, pouštěli si muziku. Ray Ferrato, co tady dělá pro TSN, z toho byl vždycky hotovej. Mávnul rukou a nechal nás být.

Proč jste se usadil v Anaheimu?
Seznámil jsem se s manželkou, která je doma v Kalifornii. Její rodiče pocházejí z Londýna, ale v Americe žijí dlouho. Usadili se u Anaheimu, kde je nádherně. Místní si neváží toho, co mají. Je tam krásně, přes zimu 20 stupňů Celsia. Jsem spokojený.

Zůstal jste v nějaké roli u hokeje?
Začal jsem pracovat pro juniorku Kačerů, hokej hraje i syn. Také proto jsem se vrátil do Ameriky o něco dřív, bylo to v posledním roce, kdy jsem hrál za Budějovice. Malej šel do školy a já si řekl, že stačilo. V Anaheimu mi nabídli práci, což v okolí platí také u jiných bývalých hráčů. V Los Angeles je Jarda Modrý, v San Diegu zase Tomáš Kapusta. Pro Ducks pracují Craig Johnson, byl tam Scott Niedermayer. Je nás tam dost Evropanů, u mládeže vyznáváme tedy spíš evropský styl. Hodně nahrávek, kombinace. Je to jiné, než co člověk vidí na turnajích od amerických nebo kanadských týmů. Trénování už dělám pátý rok.

Ještě si občas zahrajete?
Jednou týdně. Ale jako trenér jsem na ledě skoro pořád. Po skončení kariéry jsem vydržel sedět doma tak 14 dní (směje se). Trenéřina je pro mě práce na celý rok s výjimkou července. To vždycky jezdím do Česka.

Foto: hcocelari.cz

Pořád máte skvělou češtinu. Děti také?
To je horší. Když byly malinké, tak měly českou chůvu, česky s nimi mluvila také babička. Teď už ta příležitost šest nebo sedm let není. Ale za Anaheim hraje Ondřej Kaše, s ním se vídáme. Byl u nás i na Vánoce. Je tam také Andrej Šustr, seznámili jsme se s Lukášem Dostálem. Na něj jsem se byl poprvé podívat, když měl u nás po draftu turnaj. Snad tu kolonii trošku rozšíří.

Věnujete se ještě něčemu jinému?
Chtěla tomu náhoda. Jednou jsem na tréninku zaslechl češtinu. Říkám malému: tady někdo nadává česky, to není možné!? Pátral jsem, při odchodu z ledu jsem se ptal takového vysokého gólmana. A on že jo, že je z Česka. Jeho táta Zdeněk Chromý dělá pro firmu Rudolf Jelínek. Je ředitelem exportu, má na starost Ameriku a do Anaheimu přijel na dva roky. Dali jsme se dohromady, na poloviční úvazek tedy dělám pro Jelínka. Nenudím se, makám asi tak sedm dní v týdnu (směje se). Pokud máme akce s ambasádou, nebo něco jako firma sponzorujeme, tak tam vyrazím. Na starost mám několik států, propaguju značku. Ostatně, vyrostl jsem na tom, tak proč ne (znovu se usměje).

Rodiče svěřenců asi vědí, že jste hrál NHL. Ale tuší třeba, že jste si za Česko zahrál na MS dospělých v Quebecu 2008?
Ale jo. Říkal jsem jim o tom, klukům jsem ukazoval, jaký to bývalo. Na nároďák mám nádherné vzpomínky. Když jsem hrál v Americe, kromě Anaheimu jsme byli vždycky v play off. Domů jsem vlastně nikdy nepřijel dřív než v červnu. Pozvánku jsem dostal až v době, kdy jsem šel do Finska. Bylo to fajn. Ač jsem zdomácněl venku, česká kabina byla specifická. Super humor, kluci táhli za jeden provaz. Když tomu někdo velí, má to nějaký řád, lidi pak řeknou, že tam ti kluci nechali všechno. Byť se třeba nepřivezla medaile. Nikdo nám nedal nic zadarmo, od té larisy v Kladně jsme si všechno museli vybojovat. Starší kluci byli přísní. Vojna nás minula, ale podmínky jsme měli tvrdé. Tohle možná dnešní generaci chybí.

Kdo tuhle roli plnil v Kladně?
Kruliš. Mádl. Pepa Zajíc, ten byl nepříjemný. Ale nejtvrdší byl asi Krulda.

Posunul jste se do téhle role později v Třinci, kde jste patřil k nejzkušenějším?
Po návratu domů jsem měl nějakou pozici, to je pravda. Ale mladým jsem se spíš snažil pomoci. Krásné roky! U Ocelářů hrála spousta šikovných kluků, bylo vidět, že v sobě něco mají. Já, Venca Varaďa, Bonky, Honza Peterek jsme si vzali na starost nějakou část kabiny. A šlapalo to.

Mimochodem, nedoporučíte Ocelářům nějakého hráče ze zámoří?
Ale jo, na jednoho jsem tip dal. Byl to Cory Kane. Chodil jsem s ním na led, je to poctivý, bruslařsky dobrý hráč. Nebyl draftovaný, na farmě Dallasu nebo Bostonu dostali přednost jiní, protože skauti si to musejí zodpovědět. Tenhle kluk měl smůlu, teď je v KHL. Kdyby se naskytl někdo podobný, Honzovi Peterkovi zavolám.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz