Dobře, že jste tu dva. O Kapitánu Demovi se často píše jako o alter egu Jiřího Buriana, ale i na aktuální desce Mládí v trapu účinkuje celá jeho „crew“. Do jaké míry je tedy Demova hudba autorská a do jaké míry kolektivní?
Kapitán Demo: Nerozumím termínu alter ego. Burian je můj producent a já jsem Demo. Burian udělá beat, já s ním zkonzultuju text nebo téma, pokud je to track, ve kterém se objevím jen já. A když tam jsou chlapci z mojí crew nebo jakýkoliv chodidla, teda „featy“, tak si všichni píšou svoje texty sami. Spolupracujeme, jako když se sejde několik tesařů a dělá stůl, jestli mi rozumíš.
Givi Kross: Nebo několik géniů.
Demo: Nebo géniů. Nebudeme si mazat med kolem hudby. My děláme jen s lidma, kteří jsou multitalentovaný. Anebo aspoň zlatíčka.
Kapitán Demo – Machoparking (ft. Givi Kross, ProGram)
V tracku Tenkrát na záchodě jako zlatíčka označujete snad půlku českého showbyznysu. To vzniklo jako náhlý nápad, nebo jak?
Demo: Vzniklo to ve Foru Karlín na předávání Cen Anděl a vyplynulo to ze společenského unavení. Byla to zábava. Klasická situace, kterou znají lidi z každé branže – když se parta kamarádů sejde na záchodě a řeší všechny kromě nich.
Ale točilo se to ve studiu, ne?
Demo: Točilo se to na záchodech ve Foru Karlín. Hodně lidí neví, kdo my jsme a co opravdu děláme. Celý Ceny Anděl byly udělaný kvůli tomuhle tracku. O všem, co se u nás děje, totiž rozhoduje vědma, která řekla, že termín, kdy se konali Andělé, je zásadní pro vznik tracku. Tak jsme spunktovali tu maškarádu, kam jsme se museli dvakrát nominovat, ale nemohli jsme vyhrát, aby to nebylo moc nápadný.
Jiří Burian v jednom rozhovoru říkal, že Demo zásadně nechodí na pódium pod vlivem. Třeba se teď dozvím, jak je to doopravdy.
Demo: Nebudu nic zastírat. Občas padne rána vedle, jsme jen lidi. Myslím si, že všechno ve vesmíru by mělo být v rovnováze. A my říkáme, že když se kácí trap, lítaj beaty. Takže občas se stane, že někdo klopýtne. Ale je rok 2019, tak jediný, co na to řeknu – Say No to čára. A na záchod vždycky sám.
Mám dojem, že byť album Mládí v trapu obsahuje spoustu humoru, je trochu na vážnější notu.
Givi: Mládí je jen jedno a začíná se to vymykat kontrole.
Demo: Téma je pořád stejný. Songy, kterých se dotýkají tvá slova jako chodidla, jsou asi Špatný dětství nebo Mládí v trapu. Ale na Bez klobouk Boss byly taky temňárny. Nás baví dělat věci jako dobrej hollywoodskej film – popláčeš si, posměješ se a ještě se trochu bojíš. Nebo jako dobrý jídlo, aby bylo album dobře okořeněný. To mi na současné scéně chybí. Já bych chtěl silný refrény, obsahy a aby to hrálo. O to se snažíme, hudebně i tematicky.
Rád bych se vrátil ještě k předchozí desce Bez klobouku Boss a skladbě Na čínském zelí spoluprcali, tedy doslovně přeloženým anglickým frázím, které nejenže dávají dohromady v češtině smysl, ale ještě se to rýmuje. Jak dlouho to vznikalo?
Demo: Konečně si toho někdo všiml! Nebudem si mazat koblihu kolem hudby, je to jeden z nejdál tracků, co tady na scéně kdo udělal. Je to přeložená angličtina a ještě se to musí rýmovat, což je novej druh psaní. Sbírali jsme ty překladový fráze tři čtvrtě roku, a pak to u nás v kuchyni prostě zapadlo.
