Slyšte, lidé! – Nejlepší česká alba roku 2018

Ostravská skupina Silent Stream of Godless Elegy je sedmičlenná formace, kterou tvoří zpěvačka Hana Hajdová, zpěvák Pavel Hrnčíř a pět muzikantů – na kytaru hraje Radek Hajda, na baskytaru Stanislav Pavlík, na bicí Michal Milták, na housle Gabriela Provazníková a na violoncello Michal Sýkora. Kapela vznikla v roce 1995 a patří u nás k průkopníkům spojení metalu a moravského folklóru. V minulosti spolupracovala s Tomášem Kočkem jako producentem, do svých písní si zvala například Cimbálovou muziku Radošov. Skupina je také držitelkou Anděla v žánrové kategorii Hard & Heavy a díky zajímavé stylové kombinaci má úspěch i v zahraničí. Album Smutnice je v diskografii Silent Stream of Godless Elegy už šesté. Vyšlo v květnu 2018 a produkoval je izraelský hudebník Yossi Sassi.

Album Kry skupiny Už jsme doma má důležité téma – pomíjivost života a ve druhém plánu osud uprchlíků – a je silné nejen textově, ale i hudebně. Je tedy více než sbírkou písní a zároveň více než společenským manifestem. Je uměleckým ztvárněním hrůz, bezmoci a zoufalství, ale také naděje.

Album A Portrait Of John Doe vzniklo jako spolupráce českého hudebníka a skladatele Tomáše Dvořáka, zvaného Floex, a anglického producenta Toma Hodge. „Celý projekt s Tomem byl vlastně dílem náhody,“ říká Floex a pkračuje: „Na počátku cesty, která nás dovedla až k velké desce, stál fakt, že v momentě, kdy jsme se ocitli společně ve studiu, mezi námi skvěle fungovala chemie. Často jsme si pak volili role, které nám nebyly úplně vlastní, ale ta energie stejně prozáří napovrch.“

Jan Fic je brněnský bluesový muzikant a také výrobce hudebních nástrojů pod značkou Red Bird Instruments. V rozhovoru pro web Brno – město hudby řekl: „Stavím kytary i elektrická ukulele a snažím se vymezit vůči tomu, co se dnes prodává ve velkých obchodech s hudebninami. Nemám šanci konkurovat levným kytarám z Asie a chci, aby mé nástroje byly něčím zvláštní.“ Samozřejmě že na své nástroje Honza Fic nahrál i své úplně nové sólové album Město. O něm říká: „Nechtěl jsem, aby album bylo roztříštěné od písničkářského folku až po syrové blues.“

Skupina BraAgas se od svého počátku v roce 2007 zaměřuje jednak na středověkou hudbu, jednak na lidové písně z celé Evropy. Na novém albu O ptácích a rybách však nabízí výhradně písně z Moravy. Důležité je i téma desky, vymezené jejím názvem. Kapelnice Kateřina Göttlichová vysvětluje: „Už kdysi jsme měly nápad udělat desku, na které by se v každé písni objevil pták. Inspiroval nás tehdy ptačí salonek v Lobkowickém paláci, kde jsme hrály. Ale při probírání sborníků lidových písní se objevilo pár krásných písní, ve kterých byla naopak nějaká ryba. A tak vznikl koncept. Pták vládne vzduchu a výšinám, zatímco ryba vodě a hloubkám.“ V písních se tedy zpívá o řekách i o nebi a o různých momentech, kdy se člověk s ptákem nebo rybou potká. Album O ptácích a rybách je zajímavé i hudebně, protože na rozdíl od starších desek kapely se na něm objevuje méně rytmických nástrojů. Mnohem důležitější roli než dříve naopak hrají smyčce a dechy. Skupina BraAgas se s tímto svým albem dostala až na třetí místo celoevropské hitparády žánru world music a v celoročním pořadí byla mezi deskami z celého světa na krásném 28. místě.

Mr. Folxlide hledá styčné prvky mezi lidovou hudbou Francie a americkým blues. Jedná se o projekt Mikuláše Bryana, což je jinak jedna třetina tria ba.fnu. Na albu 1-4-5 je mu hlavním doprovodným nástroje takzvaná cigar box guitar, tedy primitivní kytara vyrobená z krabice od doutníků, kterou mimochodem zhotovil Jan Fic. K nahrávání si Mr. Folxlide pozval několik hostů. Je to například Michal Pajdiak na perkuse nebo Petr Tichý na kontrabas.

První album brněnské skupiny Kulturní úderka z roku 2004 osbsahovalo obyčejný rock. Uplynulo 14 let, Kulturní úderka vydala teprve druhou desku, ale za ty roky se posunula o velký kus dopředu. Album se jmenuje Sarajevská katarzija, vznikalo v hlavním městě Bosny a muzikanti tvrdí, že je natáčeli s nasazením na 1100 %. Kulturní úderku, která je v současné době mezinárodní kapelou, tvoří zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil, hráč na klávesy Omer Blentić, baskytarista Mojmir Sabolovič a bubeník Daniel Prýgl. Nedim Zlatar, který seděl za mixážním pultem, na album přispěl hrou na perkuse. Nahrávka zdárně balancuje mezi hutným rockem, střídmou elektronikou a blues a odráží genia loci multikulturního města, poznamenaného na konci minulého století válkou.

Počet skupin nebo projektů, ve kterých hraje nebo hrála violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová je dvouciferný. Známe ji z dua Tara Fuki, z jazzové kapely Vertigo, z tria Tellemarkk, loni vydala album v rámci nové slovensko-české skupiny Tugriki a představila se také se svým sólovým albem Iluzja. Ke spolupráci na něm oslovila mimo jiné polskou rozhlasovou publicistku Teresu Drozdu, která má ráda českou hudbu a v polském rozhlase má pořad o české kultuře. Dorota vzpomíná: „Potkaly jsme se na festivalu v Lublině, kde jsem já hrála s Tara Fuki. Zeptala jsem se jí, jestli nepíše texty. Řekla, že píše, ale jen pro sebe do šuplíku.“ Nakonec jí však nějaké texty poslala a Dorota je přidala k písním s vlastními texty a ke dvěma zhudebněným básním Krzysztofa Kamila Baczyńského. Dorotu Barovou na albu Iluzja doprovázejí Jakub Vejnar na basu a Miroslav Chyška na kytary.

V pořadí už čtvrté album nahráli Žamboši, držitelé dvou folkových Andělů. Vsetínská kapela si na svou hudebně nejvyzrálejší desku pozvala jako hosty například Marcela Gabriela na bicí, Petra Vavříka na basu, Milana Nytru na klávesy, Petra Uviru na kytaru a další. Album se jmenuje Louvre a kromě stejnojmenné písně, kterou Žambošili natočili už v roce 2015, obsahuje novinky nahrané během roku 2018 ve studiu „V“ ve Zlíně. Stejně jako tři předchozí desky Žambochů zdobí i novinku akvarel Františka Segrada. Fanoušci si tak mohou udělat i po vizuální stránce zajímavou sbírku desek.

„Už v útlém dětství mě fascinovaly latinské názvy zvířat a především dinosaurů. Jako nejpodivnější mi připadalo číst si tyto názvy v zoologické zahradě,“ řekl před pár lety Petr Váša, který stojí už 18 let v čele brněnské kapely Ty Syčáci. Právě s latinou a dalšími obecně srozumitelnými výrazy – říkal jim translatina – pracoval na svém minulém studiovém albu Eldorado. Na ně teď navazuje novinkou The Tramp!, kterou trio Ty Syčáci opět nahrálo společně se dvěma dámami, Jennifer DeFelice a Janou Šteflíčkovou. Album je věnováno 100 letům od vzniku Československa a také 100. výročí vzniku trampingu. Vše je však obaleno do syčáckého obalu.

Za skupinou nebo přesněji romským dětským sborem Čhavorenge stojí zpěvačka Ida Kelarová, která říká: „Romským dětem chybí pocit, že jsou ve společnosti vítané. Jejich cesta ze začarovaného kruhu osad a ghett do světa, kde se od nich něco očekává, kde si mohou věřit a kde mohou něco dokázat, je jedna z nejtěžších cest. A i když se energie, kterou do dětí vkládáme, nezúročí hned, věřím, že naděje a změnu tady je.“ Základ dětského sboru Čhavorenge tvoří asi 40 romských dětí různého věku. Nejstarší z nich se už úspěšně dostali na hudební školy, jeden z nich dokonce studoval na prestižní Berklee College v americkém Bostonu.

Milostné vzpomínky na Čp. 8 je novinka písničkáře Petra Linharta. Ten byl v první polovině 80. let členem velmi úspěšné, ale dnes bohužel pozapomenuté karlovarské folkové skupiny Čp. 8. Ta poté, co její charismatický zpěvák a kapelník Jára Ježek v pouhých 28 letech zemřel, přestala fungovat. Její písně vyšly v roce 2001 na dvojalbu Čerstvý vzduch, v téže době některé z nich načas oprášily Linhartovy Majerovy brzdové tabulky, a pak dlouho nic. Celé album Ježkových písní nyní Petr Linhart nahrál na naléhání přátel, i když se sám této myšlence dlouho bránil. Uvědomoval si totiž, že na rozdíl od naléhavého Ježka není zpěvák, ale spíše vypravěč. A také je mu dnes dvakrát tolik, kolik bylo Ježkovi v době smrti. A zpívejte pár let před šedesátkou písně, které ve své době mluvily za mladou generaci! Nakonec však album vzniklo a je zajímavé nejen jako dokument a připomínka pozapomenutých písní, ale také jako ukázka, jak se tyto silné skladby dají pojmout úplně jinak.