Na filozofické fakultě UK vystudoval v letech 1945 až 1949 romanistiku a srovnávací literatury u profesora Václava Černého, který jej pak navštěvoval v redakci deníku Lidová demokracie, kde Francl působil od roku 1951 do roku 1980 jako redaktor kulturní rubriky se zaměřením především na filmovou kritiku.
Úzce spolupracoval i s dalšími tehdejšími filmovými časopisy Kino, Film a doba a Záběr. A jako autor přiblížil českým divákům dvěma monografiemi herecké hvězdy francouzské kinematografie Jeana Maraise a Jeana Gabina.
Pro českou kulturu jsou však stěžejní Franclovy překlady z angličtiny, španělštiny a zejména z francouzštiny. Před deseti lety vydalo nakladatelství Vyšehrad téměř osmisetstránkovou antologii Galský kohout zpívá, v níž Francl představil francouzskou poezii za celé tisíciletí – od trubadúrů po moderní autory.
Uveďme z ní alespoň pár veršů básníka ze 14. století Guillauma de Machauta, věnovaných králi Janu Lucemburskému: „V paměti krále Čechů měj … ten léna štědrou rukou svou i zlato, šperky rozdával a nic než čest si nenechal. Věru jí měl víc než kdo jiný.“
Antologie přirozeně přináší jen malou část Franclových překladů, vyznačujících se svěžím a čtivým jazykem. Připomeňme z více než půl stovky vydaných titulů alespoň La Fontainovy Bajky, převody kompletního díla Francoise Villona či Paula Verlaina, básně Guillauma Apollinaira a Victora Huga. V roce 2011 ocenila Francie jeho práci řádem Akademických palem.
