Příměří u Bleckåsen 25. července 1809

 

Dne 25. července 1809 podepsali Georg Carl von Döbeln, velitel švédského vojska a George Frederik von Krogh, velitel vojska Dánsko – Norské Unie, příměří.

Předloni jsem cestoval za kamarády do norského Trondheimu a cestou tam, ale i zpět jsem mapoval okolí a snažil se navštívit co nejvíce zajímavých míst v okolí mé cesty. Některá místa jsem navštívil cíleně, jako třeba největší švédský vodopád Tännforsen, ale některá jsem objevil jen náhodou. Stačilo mít oči dokořán a nebýt tlačen časem, či si potřebovat občas odskočit… Jedním z takových míst se stal památník míru z roku 1934, od Mörsilské hostorické společnosti k 125. výročí uzavření míru a jen o pár metrů dále přímo místo očekávaných bojů mezi švédským a dánsko – norským vojskem.

Příměří u Bleckåsen 25. července 1809 – než k tomu došlo…

Rok 1809 byl pro Švédsko velmi těžký. Rusko převzalo vládu nad Finskem a napadlo východní pobřeží Švédska od Haparandy až po Sundsvall. Současně se Dánsko – Norská unie chystá k útoku na Švédsko v Jämtlandu. Dne 7. července přešlo 600 norských vojáků hranice na Skurdalsporten a na sever od Skalstuganu. Podařilo se jim prorazit opevnění Järpen a totálně jej zničit. Velenín Norů byl pověřen generál von Krogh, ale byl již starý a velmi křehký a tak byl skutečným vůdce vojska jeho syn, kapitán von Krogh. Švédové tehdy neměli na západě země dobrou obranu, ale generál Georg Karl von Döbeln dostal rozkaz, aby zde silnou obranu vytvořil. U Frösön se mu podařilo shromáždit na 1200 mužů. Mezi muži v západním Jämtlandu měli vojáci své špióny a ti zjistili, že norské vojsko prošlo Järpenem a dalo se na východ.

Von Döbelnovo umělecké plánování

Von Döbeln rozhodl, že všechny veslice, které se nacházejí kolem městečka Frösön, v Brunflu a Hallenu, budou odvezeny do Kungsgårdenu. Téměř všichni vojáci se nalodili a veslovali co nejrychleji až do Sundsbackenu. Byl to úžasný pohled. Pohled na více než 100 veslic mířících přes páté největší švédské jezero Storsjön. Do Sundsbackenu připluli uprostřed dne a večer 24. července se velitelé shromáždili v Mattmarově kostele. V Mörsile už bylo poměrně velké vojsko v čele s poručíkem plukovníkem Nordenadlerem. V jeho výzbroji bylo i několik kanónů. Von Döbeln nařídil, aby tato armáda pochodovala do Slåtte v Alsenu a tam zajistila obranu proti Norům. Kanóny měly být umístěny na svazích Bleckåsen a směřovat k mostu. Poručík Bernt Öhrbom byl velitelem oddílu 50 mužů a ti měli útočit u Sundsbackenu. Současně se někteří vojáci podívali i do Mörsil a Semlan. Díky tomu von Döbeln věděl, jak daleko Norové došli a kolik jich bylo. Öhrbomsova vojska měla v noci na 24. července pochodovat do Semlanu a zajistit obranu zezadu jakmile Novoré přejdou. Celé norské vojsko tak bylo uvězněno mezi Semlan a Slåtte.

Von Döbelnův útok

Von Döbeln sám velí hlavní armátě mířící od Mattmaru a přes Högasen i Bleckåsen. Kolem cest byly jen bažiny, ale tato dvanáctikilometrová cesta uběhla rychle a ráno 25. července překvapili norské vojsko. Norové se tak dostali do smrtelné pasti von Döbelna.

Fredsstenen – Kámen míru

Fredsstenen (The Stone of Peace) nebo-li Kámen míru, je památkou na tuto historickou událost, v níž generálmajor von Döbeln přinutil nadřazenou dánsko-norskou armádu ustoupit na norskou hranici. Von Krogh podepsal mírovou dohodu, kterou spěšně sepsal von Döbeln, nedaleko od Råkåskaftetu. Říká se, že záda švédského vojáka posloužila von Döbelnovi jako psací stůl.

Pokud se jednou vydáte na poutní cestu S:t Olavsleden, tak na toto historicky významné místo určitě narazíte. Nalézá se totiž přímo na ni.

Poutní cesta S:t Olavsleden

Při procházce po poutní cestě svatého Olafa (S:t Olavsleden) postupujete po posledního pouti svatého Olafa. Poutní cesta S:t Olavsleden začíná v obci Selänger u města Sundsvall v kraji Medelpad, přes kraj Jämtland až po Stickelstad v Norsku a poté do Trondheimu. Tato poutní cesta je dnes více zaměřena na současný životní styl a tak poskytuje hlavně prostor k meditaci, relaxaci, komunikaci s přírodou, objevování nových kultur nebo jednoduše k objevování vlastní duše.

Svatý Olaf, norský světec

Olaf Haraldsson (švédsky Olav, proto také Olavsleden) se narodil kolem roku 995. Jako mladý Viking byl Olaf mořeplavcem. Díky tomu poznal další kultury. V Normandii přešel na křesťanství. V roce 1015 se Olaf vrátil do Norska, aby se tu stal králem. Posílil svou moc jako regent a snažil se přeměnit také své spoluobčany na křesťanství. Ovšem lidé byli unaveni drsným Olafovým panováním a tak byl z Norska vyhnán a žil nějakou dobu ve vyhnanství. Začátkem roku 1030 se Olaf vrátil do Norska. Podle legendy vstoupil na území Skandinávie v přístavu Selänger na východním pobřeží Švédska. Olaf pokračoval na západ přes hrabství Jämtland a stále více a více lidí se po cestě připojovalo k jeho armádě. Olaf dosáhl Stickelstadu v Norsku a v bitvě, která následovala, byl zabit. Krátce po své smrti byl Olaf kanonizován kvůli zázrakům, které s ním byly spojovány. Byl pohřben v Nidarosu. Dokonce ještě předtím, než byl kanonizován, se lidé scházeli na místě, kde se nacházely jeho pozůstatky. Poutě ze Švédska do Nidarosu byly společné až do reformace. V roce 1547 je zakázal král Gustav Vasa.

Zdroj

  • Informační tabule přímo z místa události – přeloženo a redakčně upraveno
  • Wikipedia
  • Mapa bojiště – kopie obrázku z informační tabule – graficky přeloženo do češtiny
1 208 x shlédnuto
About Pavel Stančo 7 Článků
Pavel žije ve Švédsku od roku 2010. Domovem se mu stalo město Sundsvall na východním pobřeží v polovině země. Vedle své velké rodiny svůj čas dále dělí s fotografováním, cestováním, přírodou a horami. Pavel založil server sverige.cz, který vám dokonale přiblíží život v této severské zemi.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..