Samouk, který inspiroval Chagalla i Picassa. Albertina představuje svět Gruzínce Pirosmaniho

Inspiroval celou ruskou výtvarnou avantgardu - Marca Chagalla, Kazimira Maleviče nebo Natalii Gončarovovou. Zatímco jejich práce dnes zná celý svět, naivistické obrazy gruzínského samouka Niko Pirosmaniho v plné kráse nyní ve velkém představuje vídeňská galerie Albertina. Pirosmaniho retrospektiva je tam k vidění do 27. ledna 2019.

Tento článek je více než rok starý.

Vídeň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pirosmaniho obrazy jsou přitažlivé nejen až popovou barevností, ale hlavně autentičností a bohatým vnitřním životem

Pirosmaniho obrazy jsou přitažlivé nejen až popovou barevností, ale hlavně autentičností a bohatým vnitřním životem | Foto: Niko Pirosmani | Zdroj: Wikimedia Commons (Public domain)

Niko Pirosmani, občanským jménem Nikolos Pirosmanišvili (1862 – 1918), měl jedno velké přání. Alespoň jednou jedinkrát si chtěl se svými přáteli sednout k velkému stolu, hodovat a až do rána si povídat o umění.

Portrét malíře Pirosmaniho z roku 1916 | Foto: Eduard Klar | Zdroj: Wikimedia Commons (Public domain)

Ten sen se mu ale nikdy nesplnil, Pirosmani zemřel opuštěný, chudý, nemocný a tamní uměleckou scénou nepochopený v hlavním městě Gruzie Tbilisi. Na světě po něm - těžkému osudu navzdory - ale zůstaly barevné obrazy plné naděje a chuti dávat tvar tomu, na co druzí dokážou jenom myslet.

Pirosmani se narodil do chudé farmářské rodiny, ovšem jeho rodiče brzy zemřeli a malého hocha se ujala středostavovská rodina. Díky tomu se záhy naučil číst, psát a kreslit. Vyučil se sazečem písma, této práci se ale nikdy nevěnoval. Pracoval jako kuchař a číšník a později se svým kamarádem rozjel v Tbilisi malou mlékárnu.

Klíčový byl pro něj přelom století: kvůli krachu vztahu začal pít a přišel o práci. Aby se uživil, začal kreslit. Nejprve zaměstnance dráhy, pak hosty v restauracích. Pirosmaniho obrazů si v jedné z nich všiml mladý ruský malíř Michail Le Dentu, který malíře-samouka představil svým školeným kolegům Michailovi Larionovi a Natálii Gončarovové.

Ti zařadili Pirosmaniho práce na společnou výstavu neo-primitivistické tvorby, díky které se mu začalo blýskat na lepší časy. Chystanou sólovou přehlídku ale nakonec zrušil příchod první světové války.

Je to Rousseau východu

Pirosmaniho obrazy jsou přitažlivé nejen až popovou barevností, ale hlavně autentičností a bohatým vnitřním životem. Malíře fascinovali lidé a zvířata, ostatně i proto se mu dnes po vzoru francouzského kolegy celníka Rousseau přezdívá ‚‚Rousseau východu”.

Obraz Rybář gruzínského malíře Pirosmaniho | Foto: Niko Pirosmani | Zdroj: Wikimedia Commons (Public domain)

Pirosmani podobně jako Rousseau většinu malovaných exotických zvířat na vlastní oči nikdy neviděl. V Tbilisi v tu dobu totiž neexistovala zoologická zahrada a žádný z kočovných cirkusů s sebou vzácnou zvěř nevozil.

K inspiraci mu proto často musely stačit staré tisky, které si na plátně domalovával podle srnek, jelenů a dalších jemu známých druhů zvířat. Tak vznikl například v Albertině vystavený obraz žirafy s humorně krátkým krkem i nohama.

Kromě zvířat a lidí, které maloval často osamoceně nebo v malých skupinách a z ánfasu, se Pirosmani vracel i k tématu slavností a tradic.

‚‚V jeho očích jsou to události, které ukazují, že svět je v pořádku. Lidé se tu radují, slaví sklizeň nebo narozeniny, jdou na svatbu, na mši do kostela,” přibližuje Pirosmaniho nikdy nenaplněnou touhu po životě v pospolitosti kurátorka Bice Curigerová.

Stoly, které by se měly prohýbat pod dobrotami, jsou ovšem v Pirosmaniho pojetí prázdné - to aby nerušily pohled na další děj na obraze. Neprobíhá tu ani žádné čarování s perspektivou nebo stínem. Vše, co má Pirosmani na srdci, vyloží pěkně vedle sebe bez jakéhokoliv tahu štětcem navíc.

Jak dodává kurátorka Curigerová, gruzínský malíř inspiroval i samotného Pabla Picassa, který v pozdním věku namaloval jeho portrét. Poctu pak Pirosmanimu v Albertině vzdává i japonský architekt Tadao Ando, který pro retrospektivu vytvořil speciální skleněnou instalaci s Pirosmaniho oblíbenými modrými růžemi. Má tvar velkého stolu, k němuž Pirosmani se svými kolegy nikdy nezasedl.

Hana Slívová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme