Prodloužené limuzíny Rolls-Royce jezdí i v České republice. Včetně unikátní šestikolky!

Prodloužené limuzíny Rolls-Royce bývaly výsadou aristokratů, nezřídka i více či méně autokratických panovníků, případně i excentrických boháčů. Mnozí taková auta používají dodnes, případně vlastní nové modely, které takovou úpravou procházejí rovněž. Přepychové vozy se dvěma R a dlouhatánskou vzdáleností mezi nápravami byly dílem karosáren Hooper, Park Ward a dalších.

V České republice je ovšem můžete potkat také. Jedná se samozřejmě o unikáty, které slouží hlavně coby „svatební kočáry“, takže se v nich může svézt i běžný smrtelník. Mají jednoho majitele: Milana Koubka z Tábora. A soška okřídlené dámy Spirit of Ecstasy vpředu na chladiči je takřka mýtická...

Silver Shadow

Silver Shadow byl prvním modelem značky se samonosnou karoserií, která nahradila v polovině 60. let tradiční rámovou konstrukci. Revoluci způsobily i kotoučové brzdy na všech kolech. Ta zůstala ale nadále kusově stavěným Phantomům. „Stříbrné stíny“ v roce 1969 dostaly větší vidlicový osmiválec OHV s tradičním objemem 6,75 l místo 6,23 l. Obrovský obchodní úspěch znamenal 29.030 postavených vozů sérií I a II během patnácti let, a to z nich ještě vycházely Corniche, Camargue a Silver Wraith II.

Černý Silver Shadow ročníku 1974 se dočkal prodloužení v USA. O provozu za oceánem svědčí i poziční světla na bocích. Současný český majitel jej pořídil v roce 2012 ve Finsku. Částečná renovace opotřebovaných dílů probíhá „za pochodu“. Při rozborce bylo nalezeno 35 amerických mincí, jasný důkaz, že tento rolls-royce ve Státech skutečně jezdil. Kromě svatebčanů si jej v současnosti objednávají ruští a čínští klienti. Samozřejmě chtějí být vidět a patřičně se ukázat.

Bílý vůz je o pět let mladší, už jde o Silver Shadow II, který se vyráběl v letech 1977-1980. Jeho V8 s dvěma karburátory SU nabízí až 220 koní, tedy správně 162 kW. Jde o neoficiální číslo, výrobce výkon dlouhá léta neudával, považoval jej za dostatečný. Motor má síly opravdu dost, kapotu ale není radno na veřejnosti otevírat. Proč? Někdo by si mohl myslet, že je auto porouchané.

Oprava gratis

Pověstná je omluva britského ústředí značky jistému gentlemanovi, který se snažil uhradit dřívější účet za opravu svého vozu – tu samozřejmě provedl povolaný tovární mechanik. Automobilka platbu přijmout odmítla z důvodu zjevného omylu. Rolls-royce přece nikdy nemůže mít poruchu, obzvláště ne po ujetí pouhých dvaceti tisíc kilometrů! Prestižní výrobce si nechtěl zahrávat se svou po léta budovanou image, takže poskytl opravu zdarma...

Čtyřdveřový koráb pojme až osm lidí včetně řidiče. Při hmotnosti skoro 2,5 tuny je schopen upalovat i stodevadesátkou, ale u nás samozřejmě nelegálně... a proč vlastně? Vždyť jeho doménou je klidná a pomalá jízda maximálně devadesátkou, se kterou ladí třístupňový automat, na ten automobilka koupila licenci od General Motors. Tachometr je stejně cejchován jen do stočtyřicítky. Oficiální příručka The Rolls-Royce Chauffeur's Guide velí „zachovat klid za každé situace a vždy s důrazem na prosazení zájmů svého klienta.“ Dvacetilitrová spotřeba benzinu vzhledem k velikosti motoru a hmotnosti limuzíny není ničím překvapivým. Vzniklo zřejmě 50 kusů „stretched limousines“, z toho sedmička bílých. Dodnes jich je v pojízdném stavu patnáct na celém světě, v Evropě, potažmo u nás jsou dva, jistě, oba u jediného majitele...

Po šlechtici

Konkrétní 6,48 m dlouhý a 1,82 m široký vůz si objednal potomek britských šlechticů, který žil na Floridě, měl už tedy přímo z továrny v Crewe levostranné řízení. Používal jej pouze při zvláštních a slavnostních příležitostech. Vlastnil jej dvanáct let, ale v roce 1991 zemřel. Následně byla limuzína uschována, do Čech se stěhovala až v sezóně 2004 v nálezovém stavu a další čtyři léta tvořila exponát jednoho muzea veteránů. Od května 2008 se nacházela v Praze na Královských Vinohradech, za další dva roky její cesta pokračovala na jih Čech a dnes brázdí Budějovicko a Táborsko. Současný vlastník ji koupil přímo od předchozího majitele, s autobazarem v hlavním městě, kde stála, nebyla jaksi domluva...

Vzhledem k tomu, že na tento silver shadow nikdo po dvě dekády prakticky nesáhl, musel zrenovovat kůží potaženou střechu, vyvařit podlahu i dveře, následovala postupná celková repase a revize včetně výměny „unavených“ a poškozených částí. Lak je původní i s drobnými oděrkami a nezbytnou patinou, kterou získal rovněž interiér. Na „palubě“ najdeme dobovou barevnou televizi a telefon. O kůži, baru, klimatizaci a elektrických oknech se nemá cenu příliš rozšiřovat, tato „nutná“ výbava je u Rolls-Royce běžná již desítky let.

Šestikolový Silver Wraith II

Bílý Silver Wraith II byl postaven v roce 1980 a šlo o dílo vzkříšené karosárny Hooper, která kdysi patřila pod britský Daimler, respektive koncern BSA, ale na konci 50. let minulého věku ukončila svou činnost, Daimler pak přešel pod Jaguar. Později fungovala jako servis, respektive distributor a renovátor Rolls-Royce. Vůz vydržel ve své původní podobě do roku 1992. Tehdy byl prodloužen u American Custom Coachworks v kalifornském Beverly Hills na délku 8,1 m a dostal dozadu navíc ještě jednu nápravu. Natáhl se tedy celkem o 2,9 m. Šestikolový rolls se dvěma palivovými nádržemi a dvojicí zavazadlových prostorů v zádi je naprostým unikátem, jiný takový na světě nehledejte. Jeho majitelem byl šejk Samír II. ze Spojených arabských emirátů, člen tamní královské rodiny.

V roce 2013 se tento muž odstěhoval do Nizozemska a svou sbírku veteránů a luxusních aut si vzal s sebou. Výstřední rolls-royce byl prodán předloni v aukci. Za kolik? Ale no tak, Frederick Henry Royce přece říkával: „Kvalita zůstává, zatímco cen se zapomene.“ V březnu 2017 se domovem šestikolového rollsu stala Česká republika. S pouhými 16 tisíci kilometry na tachometru... Třínápravová limuzína s modrým koženým interiérem, nezbytnými skleničkami na šampaňské a vestavěnou televizí spolyká i 25 l benzinu na 100 km, ale opět se nejedná o nijak brutální číslo. Všechny tři výše popsané vozy jsou v evidenci Rolls-Royce and Bentley Clubu Česká republika.

Foto: archiv Milana Koubka, Jiří Bergl, Hana Kakošová, Pavel Srp, Petr Merta