„Až do rozpadu sovětského bloku se o této problematice téměř nemohlo mluvit. Neexistovaly ani pořádné informace, protože ruské archivy byly dlouhá léta uzavřeny a nepřístupné veřejnosti. Situace se částečně změnila po rozpadu sovětského bloku v 90. letech,“ předeslal na začátek debaty historik Jan Dvořák. Odborný výzkum tak mohl začít až právě v 90. letech. „Bohužel musím říct, že česká historická obec v tom tak trochu zaspala. Výzkum důležitých archivů, které byly ještě za Jelcinovy éry alespoň zpočátku otevřeny, bohužel nikdo z místních historiků neprovedl. Později, kolem roku 2000 se tím začal zabývat profesor Borák, který mimochodem pocházel odtud z Ostravy nebo tu dlouhá léta žil,“ dodal s tím, že tématu se věnoval výzkumný tým ze Slezské univerzity v Opavě a informace se k veřejnosti pozvolna dostávaly. „My jsme na výzkum navázali v roce 2010 a od té doby se snažíme informace, které se váží k represím Čechoslováků na sovětském území, prezentovat na veřejnosti a dát je na širší vědomí čtenářům,“ dodal Dvořák.
„Nesmíme zapomínat, že Československo mělo také svůj gulag, tábory na Jáchymovsku, na Příbramsku byly založeny na stejném principu,“ podotkl Formánek.
Autoři na besedě popisovali, že lidé do Sovětského svazu odcházeli z politických i ekonomických důvodů. „Práce bylo dostatek a lidé tam odcházeli za výhodných podmínek. Pak vypukla druhá světová válka, lidé prchali zejména z okupovaných českých zemí,“ podotkl Dvořák s tím, že často jim nezbývalo nic jiného než se uchýlit na sovětské území. V naprosté většině se dostávali do gulagů kvůli obvinění ze špionáže či sabotáže. „Záleželo na období. Už mít cizince na území Sovětského svazu vzbuzovalo podezření. V období II. sv. války byli všichni uprchlíci považováni za nebezpečný element,“ popisoval Dvořák. Byli posíláni do táborů na Sibiř bez rozsudků. „Poválečná persekuce se liší, protože se dotýkala lidí, kteří představovali určitý druh opozice proti bolševickému režimu. Sovětské jednotky měly přesně vytipované seznamy a podle nich sovětské orgány postupovaly a zatýkaly,“ podotkl Dvořák s tím, že táborů byly tisíce. „Jednu dobu existovalo na území Sovětského svazu 30 tisíc táborů,“ dodal.
Psali jsme:
Ke svědectvím obsaženým v knížce Formánek také uvedl: „Už samotné zatčení byl šok, protože ten člověk byl nevinný. Pak následovala několikatýdenní nebo měsíční vazba v naprosto nelidských podmínkách, přecpané, zavšivené cely, špinavé, nedostatek jídla, někdy použití fyzického násilí, pak soud, transport přes Sovětský svaz někam do odlehlých končin této veliké země. Když si čtete u Vladimíra Levory, malíře z Plzně, jak popisuje podmínky transportu. Prostě týdny v dobytčáku. Dostávají na den jednoho slanečka a kýbl s vodou,“ popisoval. „Už za cesty vyhazovali mrtvoly, pak vynášejí dvě třetiny mrtvých z jednoho vagónu. Byly obrovské ztráty, jen než se dostali na území tvrdé trestanecké práce, kde ztráty byly podmíněny těžkou prací a nevyhovujícími životními podmínkami,“ popisoval Formánek.
„Říkáte si, jaká to byla doba to 20. století…“
S ohledem na příběh člověka, který prošel gulagem, pak se vrátil do Československa a začal působit jako novinář na podporu invaze do Sovětského svazu, Formánek upozornil: „Psal pravdu. Popisoval svou zkušenost z gulagu, ale zároveň sloužil dalšímu zlu. Stejnému zlu. Němci dělali to samé v koncentračních táborech, likvidovali civilisty na Ukrajině, v Bělorusku, a nejen tam samozřejmě. Říkáte si, jaká to byla doba to 20. století, střet dvou totalitních ideologií. Kolik nevinných lidí na to doplatilo životem a jejich rodiny jsou poznamenány možná do dneška.“
Beseda v ostravském Knihcentru. Foto: Daniela Černá
Výpovědi, se kterými se setkali, ovlivnily i samotné autory. „Velký vliv to má na každého, kdo není poznamenaný předsudky nebo ideologií ve smyslu minulého režimu a nechce vidět jeho chyby. Pro mě to byla zkušenost, že ať to nazýváme nacismus, nebo komunismus, osobně si myslím, že jsou to nálepky univerzálního zla, které je v člověku a které je kdykoli připravené vytrysknout ven, jen se to nějak pojmenuje,“ podotkl Formánek. „Když to čtete, říkáte si, kdy se objeví příště? Vidíme dnešní dobu, jaká je se vším všudy. Po nadšení, úlevě, kdy režim skončil a vypadalo to nesmírně nadějně do dalších let, jak to bude krásné. A najednou se to zhoršuje, zhoršuje. Takto to přesně začalo před první světovou válkou,“ uvedl Formánek. A analyzoval situaci. „Klid, mír byl ke konci určitým způsobem zástěrkou k jatkám, která se připravovala. Evropa se probudí do první světové války a pak už je jiná, změní se a to samé se může stát kdykoli znovu. Osobně jsem to vnímal tak, že ti lidé, kteří jsou dávno mrtví, někteří popravení, zastřelení, leží v Rusku v pustinách, nám vysílají memento ve smyslu: poučte se z toho, co jsme zažili.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
