Očima expertů: Jíst, či nejíst?

Děti ve školkách a na prvním stupni základních škol by měly od státu dostávat obědy zdarma. Spousta z nich prý totiž hladoví. Myslí si to bývalá ministryně školství Kateřina Valachová. Politička ČSSD se nápad snažila prosadit ještě v čele ministerstva ve vládě Bohuslava Sobotky. Neúspěšně.

V posledních týdnech se ale idea vrací do hry a je kolem ní rušno. Sociální demokraté se v rámci vládní koalice snaží dobrat konkrétního výsledku. A i když to nejprve vypadalo, že premiér Andrej Babiš – který se v poslední době nerozpakuje ze státního rozpočtu rozdávat plnými hrstmi – kývne na podobu návrhu, podle kterého by měly na obědy zdarma nárok úplně všichni předškoláci a žáci prvního stupně ze základek, nakonec to nebude tak jednoduché.

Babiš a jeho hnutí se – i na základě silné kritiky, která se proti návrhu vzedmula – nakonec rozhodli pro střídmější variantu. Obědy zdarma by měly dostávat pouze děti z rodin, které mají nárok na přídavky na děti. Tedy děti z domácností, jejichž příjem je nižší než 2,7násobek životního minima. Kolik to je, to si můžete spočítat na kalkulačce přídavků na dítě na Peníze.cz. „Náš návrh lépe cílí na potřebné. Měl by se týkat zhruba 170 tisíc dětí,“ odpověděl na náš dotaz ministr školství Robert Plaga. Jeho rezort má nyní na starost přepracování legislativy. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD ale říká, že její strana se bude ještě snažit podobu zákona změnit. Například v tom, aby se hranice z 2,7násobku životního minima posunula alespoň na trojnásobek. 

A jak se na školní obědy zdarma dívají další politici, ekonomové a zástupci neziskových organizací? Mají ve školkách a na prvním stupni základek mít nárok na obědy zdarma pouze děti z rodin, které berou dávky na děti, nebo se je lepší původní záměr, že by stát platil v jídelnách obědy všem dětem bez rozdílu? Případně by podporovali ještě nějaké jiné řešení?

Markéta Pekarová Adamová

poslankyně a místopředsedkyně TOP 09

V první řadě je důležité zdůraznit, že nic není zadarmo. Označení „obědy zdarma“ tedy považuji za zavádějící. Ať už se bude jednat o obědy pro vybrané děti, nebo pro všechny děti bez rozdílu, zaplatí je všichni daňoví poplatníci. Plošné zavádění bezplatných obědů pro děti bez rozdílu je pro TOP 09 nepřijatelné především v tom, že by se daňoví poplatníci skládali na obědy i pro ty děti, jejichž rodiny si placení obědů mohou dovolit. Již dnes jsou přitom obědy dotovány, jeden oběd vyjde rodiče asi na 25 korun. Domnívám se, že si tuto částku může většina rodin dovolit zaplatit, a pokud ne, tak by jim stát měl pomoci. Pomoc by tedy měla být co nejadresnější. K tomu však již dnes slouží dva programy – z Ministerstva školství a Ministerstva práce a sociálních věcí. Vláda by měla tlačit na kraje, aby peníze z těchto programů využívaly.

---

Petr Nedvědický

primátor Ústí nad Labem za ANO

Přikláním se k tomu, aby obědy zdarma dostávaly pouze děti ze sociálně slabých rodin. Výběr dětí a rozhodování o tom, kolik se jim přispěje, bych nesvěřoval nějaké neziskové organizaci, ale přímo školám. Rodiny dobře znají a mají možnost posoudit, kdo pomoc potřebuje.

---

Markéta Šichtařová

ekonomka Next Finance

Nesouhlasím vůbec s tím, aby děti mely obědy zdarma. Kdyby do školy/školky úředním rozhodnutím nemusely, také by je rodiče doma museli živit. Je to další neviditelná forma přerozdělení ve společnosti. K tomu by měly sloužit klasické sociální dávky. Pokud má stát pocit, že jejich výše nestačí, nechť manipuluje s výší dávek.

---

Olga Richterová

poslankyně a místopředsedkyně Pirátů

Cílené bezplatné stravování pro potřebné děti se v řadě aspektů vyplatí – zlepší se docházka do školy, školní výsledky i začlenění do kolektivu. Tato podpora sice v řadě krajů funguje už dnes, ale ne ve všech, a není jistá do budoucna (dnes financováno i z evropských peněz). Systémovou změnu tedy podporujeme, současně však zdůrazňujeme, že je třeba funkčně nastavit pravidla pro odhlašování obědů. Co je důležité: obědy potřebují děti napříč věkovými skupinami. Během povinné školní docházky by je ve veřejných školách tedy stát neměl omezovat věkovou hranicí.

Dále připomínáme nevyužitý potenciál podpory odběru potravin od místních zemědělců právě školními jídelnami. Podle našeho názoru může mít nezanedbatelný pozitivní dopad na lokální ekonomiku.

---

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Existují různé na první pohled bizarní indikátory přicházející krize. Například pokud se staví hodně mrakodrapů, jedná se o příznak špatného využití kapitálu, o nemovitostní bublinu, kterou záhy napraví právě krize. Během krize lze zároveň vsadit na to, že dívky a ženy budou nosit delší sukně, zatímco v období boomu – když se stavěly ony nesmyslné výškové budovy – si pro změnu libovaly v minisukních.

V českých podmínkách je takovým exotickým signálem právě probíhající fáze ekonomického cyklu míra starostlivosti politiků o potřeby dítek školou povinných. Takže globální finanční krizi roku 2008 předznamenalo zavedení takzvaného pastelkovného (tisícikoruna na prvňáka) v roce 2006. Tak jako se v krizi snižuje výška budov a prodlužují dámské sukně, slábne v Česku starostlivost politiků o blaho žáků. V roce 2008 pastelkovné zrušili, ačkoli v okleštěné podobě „přežilo“ až do roku 2012, kdy ho „dodělal“ příchod druhé recese v krátkém sledu.

Střih. Současnost. Krize se děsí kdekdo, ačkoli nic pro ni opravdu přesvědčivě nehovoří. Snad kromě toho, že čeští politici, zase hlavně sociální demokraté, se opět dojemně starají o žáčky, tentokrát o jejich plný žaludek. Mají politici k dispozici studii, která prokazuje, že žáček s plným žaludkem zdarma se lépe učí a koncentruje? Mají k dispozici čísla dokládající, že zrovinka oběd zadarmo ve škole významněji zlepšuje sociální propustnost? Nemají? Pak tedy jde jen o další pastelkovné, znak ekonomicky bujarých časů a uplácení voličů.

---

Martin Šimáček

ředitel Institutu pro sociální inkluzi

Obědy zdarma nejsou v Česku novinka. Od roku 2016 je podporuje ministerstvo práce z prostředků Evropské unie. Dostanou se k více než 10 tisícům dětí z chudých rodin ve více než 500 školách. Problém je, že zapojení krajů i škol je dobrovolné, a tak se pomoc dostane jen menší části potřebných dětí.

Pohled zpět přitom ukazuje obrovský přínos projektu. Kromě toho, že děti nehladovějí, lépe a zdravěji se stravují, se také zvýšila jejich školní docházka, účast na odpoledním vyučování a ve volnočasových aktivitách. Nemožnost zaplatit obědy (bohatí, divte se!) je totiž jednou z největších překážek docházky chudých dětí do školy.

Nedává smysl zavádět bezplatné stravování plošně. Rozdíl mezi cílenou a plošnou podporou jsou čtyři miliardy korun, které by měly směřovat do zvyšování kvality vzdělávání. Naproti tomu zacílená podpora dětem, jejichž rodiče pobírají přídavky (příjem rodiny nepřevyšuje 2,7násobek životního minima), je optimální. Bude se týkat potřebných cca 12,5 procenta dětí (chudých pracujících, samoživitelů a samoživitelek, ve hmotné nouzi), kterým dává šanci překonat sociální a ekonomický hendikep. Necelé dvě miliardy korun ročně je cena, jejíž zaplacení dává smysl.