Jaká nejsilnější vzpomínka vám zbude z roku 2018?

Virus

Rok 2018 byl pro mě ve znamení knihy Hana. Přestože můj třetí román vyšel už v roce 2017 a dočkal se příznivého přijetí, vůbec jsem nebyla připravená na smršť, která přišla v následujícím roce. Jak ráda bych napsala, že největším zážitkem roku pro mě byl veletrh Svět knihy, kde se Hana dočkala ocenění v obou kategoriích Ceny Česká kniha! Všechny dobré zážitky však překonal podivný vir, který mě přepadl na dovolené v Řecku, zkazil mi celou dovolenou a trápil mě další dva měsíce po návratu domů, jako kdyby mi chtěl ukázat, že zdraví je daleko důležitější než jakési ceny a počty prodaných knih.

Cesta na vyschlý kopec

V létě 2018 jsem trávila dovolenou u rodičů kamarádky v tureckém městečku Akyarlar. Když jsem ráno po příjezdu vstala a vyšla na balkon, upoutal mou pozornost skálovitý kopec – nevím, čím mě tak fascinoval, ale nemohla jsem se na ten hrubý kus země vynadívat. Jednou v podvečer jsem se sebrala, vzala klacky na plašení hadů a štírů a na kopec vylezla. Sápala jsem se do vrchu a byla to nádhera. Cítila jsem sílu v tom obyčejném kamenném kopci, vyschlém, plném trní a kamenů. Musela jsem dávat pozor, kam šlapu. Pálilo do něj slunce a bylo na něm úžasné ticho. Jen tiše oddychoval.

Destrukce demokracie

Spíše nejsilnější pocit v průběhu celého loňského roku – plíživá destrukce demokratické společnosti. Děsivé je, že její autoři mají podporu okolo třiceti procent populace. Je mi zle ze společnosti zmítané chaosem a animozitami mocenských elit, bulvarizací téměř všech médií a až úsměvnou honbou za movitými statky v duchu vystupňované konzumní společnosti. Naštěstí mám vnučky a vnuky, kteří to kompenzují a jsou mi příslibem, že jednou bude stát za to zde žít.

Dcera je nejvíc

Nedá se nic dělat – všechny ostatní zážitky přebilo narození mé druhé dcery Justýnky v září, a to jednoduše proto, že děti jsou nejvíc, zvlášť ty naše, že jo… Ale zvědavý jsem poslední dobou například i na Piráta v čele Prahy; úspěch téhle party je pro mě taky pozitivním zážitkem, a snad jím i zůstane, protože tahle parta je pro mě jednou z posledních nadějí, že politici tam nahoře budou jednou opravdu poctivě pracovat.