Insolvence a osobní bankrot (oddlužení)

Co je to insolvence?

Insolvence je soudem schválené řízení řešící bezvýchodnou situaci předlužené firmy, podnikatele nebo běžného občana, kteří nejsou schopni dostát svým závazkům. Jinými slovy nedokáží pravidelně splácet půjčky dle splátkového kalendáře, platit faktury, účty apod. Pro insolvenci máme několik označení: úpadek, bankrot, oddlužení.

Pravidla pro vyhlášení úpadku stanovuje Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. (zákon o úpadku a způsobech jeho řešení). Zatímco u firem se předlužení řeší jejich reorganizací či likvidací, u fyzických osob (OSVČ, spotřebitel) připadá v úvahu pouze oddlužení (lidově nazývané jako osobní bankrot). Zákon upravuje ještě i specifický úpadek finančních institucí a některé další způsoby řešení úpadku.

Insolvence a osobní bankrot (oddlužení)

Máte dluhy a nestíháte je splácet? Řešením může být insolvence, které se říká též osobní bankrot nebo oddlužení. Kdy má smysl žádat o insolvenci a komu dokáže pomoci? Kolik stojí sepsání návrhu na oddlužení, kdo ho může sepsat a kam se odesílá? Kolik Vám musí insolvenční správce ponechat z výplaty a jak insolvence chrání před exekutorem? Jak vypadá insolvence a kdy a čím je ukončena? Co se stane těm, kdo ji nezvládnou? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v našem článku.

Nadále se budeme věnovat již jen oddlužení fyzických osob (osobnímu bankrotu)

Kdy je možné požádat o vyhlášení insolvence?

Insolvenční zákon jasně definuje situaci, kdy se člověk stane insolventním. Definici najdeme v §3: V úpadku je dlužník tehdy, když má více věřitelů, má peněžité závazky více než 30 dní po lhůtě splatnosti a své peněžité závazky není schopen plnit.

Zákon definuje také „neschopnost plnit peněžité závazky“. Tato situace nastane tehdy, když dlužník:

• zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
• neplní své peněžité závazky více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, nebo
• nelze dosáhnout uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

7 tipů jak nespadnout do dluhové pasti

Pro koho má insolvence smysl?

Jde o peníze. A tak i u insolvence musíme přemýšlet nad tím, kdy se vyplatí a kdy je lépe zvolit jinou variantu řešení. Oddlužení bude mít smysl pro ty dlužníky, kteří:

• nestíhají platit své závazky, přitom mají alespoň 2 věřitele
• zvládnou splácet alespoň 2 178 Kč měsíčně
• mají vyšší dluh, nikoliv jen banální částku v řádu desítek tisíc korun - detaily uvedeme dále v textu

Kdo může jít do insolvence formou oddlužení?

Dodejme, že oddlužení se může provést jak u nepodnikající fyzické osoby, tak i u podnikatele. Oddlužení je sice určeno zejména pro běžné občany, ale zákon pamatuje i na specifické případy, které se nevejdou do úpadků z běžného podnikání.

V případě oddlužení podnikatele musí s oddlužením souhlasit jeho věřitel (é) nebo se musí jednat o pohledávku zajištěného věřitele (dluh je zajištěn zástavou). Je zde ještě možnost oddlužit podnikatele po té, co část pohledávky zůstala neuspokojena po skončení dřívějšího insolvenčního řízení (konkurzu).

Oddlužení může proběhnout dokonce i u právnické osoby - ovšem nesmí se jednat o podnik a nesmí jít o dluhy vzniklé z podnikání. Oddlužit se tedy může nechat nezisková organizace, pokud její dluhy vznikly z jiné činnosti než podnikání (vznikly z hlavní činnosti).

Jakým způsobem probíhá oddlužení?

Insolvenční zákon dovoluje věřitelům, aby při soudem regulovaném rozhodování vybírali ze dvou variant provedení osobního bankrotu:

• zpeněžení majetkové podstaty (prodej dlužníkova majetku),
• zpeněžení majetkové podstaty a ještě splácení dle nastaveného splátkového kalendáře

Ano, zákon umožňuje výběr z variant oddlužení právě věřitelům. Ti navíc nejsou v tomto procesu nijak vázáni návrhem dlužníka a ani insolvenčního správce. Soud pak jen formálně potvrzuje rozhodnutí věřitelů. Jedině v případě, když by věřitelé o formě oddlužení nerozhodli, by se mezi oběma formami rozhodoval samotný soud.

Poznámka: Starší oddlužení, schválená do konce května 2019, bylo možné řešit i pouhým plněním splátkového kalendáře. Nová rozhodnutí o insolvenci už tuhle možnost nemají. Nicméně v současnosti ještě dobíhají starší insolvence, proto se ještě lze setkat s případy, kdy se v rámci oddlužení pouze splácí).

V čem je tedy insolvence jiná, když i tady dochází k prodeji majetku?

Rozdílů mezi exekucí a insolvencí je mnoho, přestože u obou může dojít k prodeji majetku dlužníka, včetně jeho domu nebo bytu. Narozdíl od exekuce má oddlužení konkrétní dobu trvání, není tak nákladná a hlavně: přestože dlužník během insolvence všechny dluhy nesplatí, může mu soud zbylé závazky odpustit v plné míře.

Zapomenout nesmíme ještě na jeden podstatný rozdíl: V exekuci se splácejí nejprve náklady navíc - tedy příslušenství dluhu. Samotný dluh se daří snižovat jen málokdy. Jde tu zejména o sankční poplatky, úroky z prodlení, poplatky spojené se samotnou exekucí. Nic na situaci nezměnil ani nový chráněný účet.

V případě insolvence se však bere ohled jen na jistinu dluhu. Procentuální míra splacení se totiž vypočte bez zohlednění podřízených pohledávek - tedy bez sankčních úroků a poplatků, pokut. Poplatek insolvenčnímu správci se sice hradit musí, ale je regulován, navíc svou výší příliš neohrožuje splácení jistiny.

Čím je oddlužení výhodné pro dlužníka, věřitele, a dokonce i stát?

V osobním bankrotu je dlužník motivován splácet lépe než v případě exekuce. Proč? I v případě velmi vysokých dluhů je tady totiž šance na nový začátek, který nastane po prominutí nesplacených závazků. Navíc se za závazky považuje jen původní jistina dluhu, bez později načtených sankcí. Exekuce je naopak procesem nekonečným, kdy i přes pravidelné splácení může celkový dluh stále narůstat (z důvodu vysokých sankcí z prodlení, ale i odměn exekutorů).

Věřitelé dostanou, díky jimi odsouhlasenému osobnímu bankrotu svého dlužníka, možnost získat aspoň část dlužných peněz - i přes fakt, že v dříve proběhnuvší exekuci se tohle nepovedlo (vymožené peníze šly exekutorům, a nikoliv věřitelům).

A v čem je tu výhoda pro stát? Řízený osobní bankrot se pro stát stal zárukou návratu občana zpátky do fungující společnosti. Roste inkaso daní (odvodů) a klesá počet klientů závislých na sociálních dávkách. Dlužník díky oddlužení, a tím i ukončení exekucí, už nemá tak silnou potřebu pracovat jen v šedé zóně ekonomiky.

Jak vyhlásit insolvenci - resp. jak o ni požádat?

Důležité je vědět, že o insolvenci může požádat pouze sám dlužník (případně zadlužení manželé). Využít k tomu musejí akreditovaného odborníka, který s tvorbou návrhu na oddlužení vypomůže a zařídí vše po formální stránce, včetně odeslání na správné místo. Tím je krajský soud toho kraje, kde má dlužník trvalé bydliště. Akreditovaný odborník se tu dostává do role tzv. zprostředkovatele.

Velkou pomocí může v tomto směru být poradna při finanční tísni, což je bezplatná služba, která pomůže s celým procesem zdarma. Dlužník může o asistenci při vyplnění návrhu na oddlužení požádat i jiného zprostředkovatele: advokáta, notáře, soudního exekutora či jinou akreditovanou osobu - ovšem tady už bude za pomoc platit.

Insolvenční zákon stanovuje v § 390a strop na cenu za tuto službu, a tím je 4000 Kč bez DPH (4 840 Kč s DPH) za návrh pro jednotlivce a 6 000 Kč bez DPH (7 260 Kč s DPH) za návrh pro manželský pár.

Všechny exekuce se zastavují do tří dnů od podání návrhu na povolení oddlužení

Jakmile dlužník (nebo zprostředkovatel) doručí návrh na povolení oddlužení k místně příslušnému soudu, budou všechny exekuce vůči tomuto dlužníkovi zastaveny nejpozději za tři pracovní dny. Ve stejný termín se zastavuje i úročení dluhu. Dlužník se tím dostává do režimu ochrany před věřiteli.

Soud je povinen v tomto termínu vydat vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, která jednak zastaví exekuce a úročení, jednak umožní věřitelům začít se hlásit do insolvenčního řízení, kde uplatní své pohledávky. Soupis věřitelů musí být proveden na dlužníkem podaném návrhu. Ode dne vydání vyhlášky soudem má dlužník zakázáno zmenšovat svůj majetek. 

Kdy je insolvence zahájena? Po rozhodnutí soudu

Jedna věc je podat návrh na povolení oddlužení a automaticky se tím začlenit do režimu ochrany před věřiteli, věc druhá je mít insolvenci kompletně schválenu a povolenu. Poslední slovo má soud, ale ten se často rozhoduje na základě toho, jak se k situaci postavili věřitelé. Na osobní bankrot totiž (zatím) není automatický nárok. Pokud soud rozhodne kladně, přidělí dlužníkovi insolvenčního správce.

Jaké jsou hlavní podmínky pro povolení insolvence?

Aby insolvence vůbec mohla být povolena, musí dlužník splnit základní podmínky.  Jednak se musí stát insolventním (rozepsáno v kapitolce „Kdy je možné požádat o vyhlášení insolvence“), jednak musí být schopen splácet minimální požadovanou splátku, což je pro rok 2022 alespoň 2 178 Kč měsíčně. Pokud by se insolvence týkala manželského páru, museli by manželé být schopni splácet měsíčně 3 268 Kč.

Z minimální splátky dlužníka jednotlivce pak je 1 089 Kč odměna insolvenčnímu správci a stejných 1 089 Kč na umoření dluhu. Z výše odměn insolvenčnímu správci je jasné, že nemá smysl žádat o oddlužení, pokud nesplácený dluh dělá jen několik desítek tisíc korun.

Pakliže dlužník nesplácel ještě i výživné - a to je přihlášeno k insolvenci, musí být minimální částka potřebná k povolení oddlužení zvýšena právě o dávku výživného.

Aby byl jednotlivec v roce 2023 schopen odvádět minimální splátku (a není zatížen výživným), musí mít příjem 11 000 Kč měsíčně a víc. Proč tolik? Musí mu totiž ze zákona zůstat tzv. nezabavitelná částka. Opakujeme, že jde o minimum, nikoliv o předem danou částku pro každou insolvenci!

Doba trvání osobního bankrotu se různí - záleží na situaci a rozhodnutí soudu. Nejčastěji 3 roky nebo 5 let

V současné době zná česká legislativa několik délek trvání osobního bankrotu, konkrétně:

• tři roky - tehdy je nutno splatit alespoň 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Ale pokud je dlužník důchodcem (starobní a invalidní ve druhém nebo třetím stupni), jedinou podmínkou pro tříleté oddlužení je setrvat v něm, tedy neporušit jeho podmínky, splácet požadovanou částku, a tím nedat soudu podnět pro zrušení insolvence. Jakmile insolvence u dlužníka - důchodce po celé tři roky trvá, je považována za splněnou, i když je splaceno mnohem méně než 60 % závazků. Procento splacené částky se zde totiž vůbec nesleduje

• pět let - během pěti předem naplánovaných let trvání oddlužení musí dlužník vynakládat veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby zaplatil pohledávky věřitelů. Za vynaložení veškerého úsilí se považuje buď splacení 30 % pohledávek bez příslušenství, nebo insolvenčním správcem potvrzená snaha o splácení - a přesto nezdařená. Jsou situace, kdy soud může učinit výjimku a uznat oddlužení i někomu, kdo se nedostal na splacení ani 30 % svého původního dluhu (bez pozdějších sankcí)
• doba, za kterou je uhrazeno 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů, ovšem bez pozdějšího příslušenství (sankce spojené s prodlením, s nesplácením)
• soudem předepsaná doba plus 6 měsíců - novela insolvenčního zákona umožňuje dlužníkům prodloužit splácení v insolvenci až o 6 měsíců tak, aby mohl dlužník splnit podmínky úspěšného oddlužení
• soudem předepsaná doba plus jeden rok - novela insolvenčního zákona umožňuje dlužníkům přerušit splácení až na jeden rok. Přerušení musí být schváleno soudem, ten uděluje souhlas jen při závažných důvodech
• oddlužení může být v jakékoliv fázi trvání i zrušeno - a to v případě porušení povinností na straně dlužníka, jeho neschopností splácet 3 měsíce po sobě (vlastní vinou), nebo při prokázání nepoctivého záměru, který dlužník insolvencí sleduje.
• Lidé se někdy diví, proč jim ještě nebylo ukončeno oddlužení, když splatili soudem nařízených 30 % (případně 60 %) z uznaných pohledávek. Důvod pokračování oddlužení je však nasnadě: cílem je splatit co nejvíce ze přihlášených pohledávek, nikoliv jen tu minimální hranici. Takže pokud dlužník splácí rychleji, neznamená to dřívější ukončení (až na výjimku, kdy v dřívější čas splatí vše).

Ukažme si povinnosti dlužníka během osobního bankrotu

Ukázali jsme, že soud může oddlužení kdykoliv zrušit - a to na základě porušení dlužníkových povinností. Pokud se tak opravdu stane, vše se vrací do stavu před podáním návrhu na povolení oddlužení. Znovu mohou přijít na řadu exekuce. Navíc musí dlužník doplatit soudem uznanou odměnu insolvenčnímu správci.

Během trvání insolvence má dlužník poměrně dost povinností, ale vyplývají z logiky samotného osobního bankrotu. Tady je jen stručně shrneme, detaily najdete v insolvenčním zákoně v § 412. Dlužník je povinen:

• vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost
• vydat insolvenčnímu správci veškeré mimořádné příjmy
• co nejdříve oznámit změnu bydliště
• pravidelně předkládat insolvenčnímu soudu přehledy o příjmech
• neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody
• nebrat si nové půjčky
• vynaložit veškeré úsilí k uspokojení pohledávek svých věřitelů
• nesmí bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout přijetí daru nebo dědictví, ani svůj dědický podíl záměrně snížit (dohodu o vypořádání dědictví).

Zabavitelná vs. nezabavitelná část příjmů dlužníka v insolvenci, aneb kolik vám nechají

Jakmile je schváleno oddlužení, je nutné také vypočítat částku, kterou musí soud ponechat dlužníkovi na základní životní potřeby. Ta nese název „nezabavitelná“. Výše nezabavitelné částky závisí na počtu osob žijících s dlužníkem ve společné domácnosti. A pokud dlužníkem vyživované osoby (nejčastěji děti) žijí jinde, pak se k nezabavitelné částce přidává ještě pravidelně odváděné výživné. Zabavitelná část příjmu je pak to ostatní, včetně příjmů nepravidelných - odlišných od mzdy (jde o výhry v loterii, dědictví, dary atp.).

Pro zjištění orientační částky, která by vám v případě insolvence zbyla, můžete využít kalkulačku insolvence na stránkách Justice.cz. Například dlužník, který má pravidelný příjem 25 000 Kč, manžela(ku) a dvě děti ve společné domácnosti, bude splácet na oddlužení 4 480 Kč měsíčně, z výplaty mu tedy zůstane 20 520 Kč, za 5 let trvání oddlužení splatí 268 800 Kč.

Zabavitelnou část mzdy odvádí za dlužníka zaměstnavatel - přímo na stanovený účet insolvenčního správce. Takže k dlužníkovi se tyto peníze ani nedostanou.  Naopak důchodce nebo OSVČ musejí insolvenčnímu správci zasílat peníze sami. Insolvenční správce pak rozděluje platby mezi jednotlivé a do insolvence přihlášené věřitele.

Některé příjmy se ale nestanou součástí insolvenčních splátek - o které jde?

Většina příjmů podléhá insolvenci. Výjimkami jsou ale ty částky, které nepatří do majetkové podstaty dlužníka (§ 207 insolvenčního zákona), a proto ani do mimořádných příjmů (Lex Covid - zákon č. 191/2020 Sb.). Do oddlužení se neodvádějí následující příjmy:

• daňové bonusy (získané formou daňové vratky) - podrobnosti lze nalézt v Opatření k zajištění účelu insolvenčního řízení vydaném Krajským soudem v Ostravě
• peněžité dávky sociální péče
• dávky pomoci v hmotné nouzi
• příspěvek na bydlení
• jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče

Někdy soud neuzná oddlužení za splněné. Co bude následovat?

Ne vždycky se podaří dotáhnout insolvenci do úspěšného konce. Jak už jsme ukázali, k neúspěchu vede porušení povinností na straně dlužníka anebo prokázaný nekalý záměr. V ostatních případech soud může udělit výjimku a uznat oddlužení za splněné -  a to i v momentech, kdy dlužník nezaplatil vše, co měl - ale během trvání osobního bankrotu se o splácení snažil (snahu mu zkřížila např. vážná nemoc, úraz, úmrtí partnera apod.).

Jakmile soud uzná insolvenci za splněnou, vydá o tom rozhodnutí, a záznam je zanesen do Insolvenčního rejstříku. Záznam o oddlužení fyzické osoby je zde pro veřejnost viditelný ještě 5 let po ukončení insolvence - pak se pro veřejnost zneviditelní - ale nemaže se. Soud a insolvenční správci se k němu mohou dostat kdykoliv.

Ale co následuje, když se insolvence nezdaří? V tomto případě soud nastaví následná opatření. Uloží dlužníku znovu povinnost splácet částku podobnou té, kterou měl splácet v původní insolvenci. Tento stav trvá až do dalšího jednání o oddlužení daného člověka.

Jak je to s půjčkou po insolvenci? Pár let si na ni dlužník počká…

Ukázali jsme, že záznam o oddlužení zůstává v rejstříku ještě pět let po jeho ukončení. Rejstřík je veřejně přístupný, a tak se do záznamů může podívat naprosto kdokoliv - a banky, družstevní záložny a nebankovní poskytovatelé půjček budou mezi prvními. Některé nebankovní půjčky lze získat cirka dva až tři roky po skončení insolvence, u ostatních půjček po insolvenci si počkáte 4 - 5 let.

Na závěr ukažme co dělat, když je insolvenční správce nečinný

Insolvenční zákon pamatuje i na situaci, kdy insolvenční správce mešká s odevzdáním zprávy o splnění oddlužení. Co s tím může dlužník dělat? Může požadovat po soudu, aby činnost insolvenčního správce přezkoumal. Dodejme ještě, že na odevzdání zprávy o splnění oddlužení se nevztahuje žádná konkrétní lhůta. Zákon chce pouze, aby byla vypracována a odeslána na soud bez zbytečného odkladu. Je pak na soudu, aby práci soudce přezkoumal.

Krátké shrnutí toho nejdůležitějšího

O insolvenci se v tomto článku sešla spousta informací. Pojďme si proto udělat stručný závěr, co byste si měli odnést. Na osobní bankrot není nárok, rozhoduje o něm soud. Podat ke krajskému soudu návrh na povolení oddlužení smí jen dlužník (nikdy věřitel), využít k tomu musí akreditovaného zprostředkovatele. Splácet je nutno minimálně 2 178 Kč (za jednotlivce) nebo 3 267 Kč (za manželský pár).

Oddlužení proběhne zpeněžením majetkové podstaty dlužníka - a pokud to nevystačí, ještě i splácením dle splátkového kalendáře. Do majetkové podstaty se zahrnují veškeré příjmy, včetně dědictví, výjimkou jsou jen daňové bonusy a některé sociální dávky. Během trvání oddlužení musí dlužník plnit stanovené povinnosti a nesmí si vzít žádnou další půjčku.

Oddlužení může trvat různě dlouho, standardně tři nebo pět let. Jakmile je ukončeno, běží pětiletá lhůta, po níž je dlužník zneviditelněn v Insolvenčním rejstříku. Upraven v zákoně je i postup pro případ, kdy soud oddlužení neuzná za splněné, nebo kdy dlužník poruší své povinnosti.

Za úspěšně ukončené oddlužení se považuje to, kde bylo splaceno alespoň zákonem dané procentuální minimum z dluhu bez jeho příslušenství (bez sankcí z prodlení). Toto pravidlo neplatí u většiny důchodců. Soud navíc může učinit výjimku a schválit i to oddlužení, kde sice nebylo splaceno zákonem požadované minimum, ale dlužník se o to usilovně snažil.