S rozvojem pirátských webů nezbývá hudebním klasikům jako Neil Young a Bob Dylan než vydávat reedice své hudby oficiálně
Žně v podobě nových vydání historických nahrávek hudebních ikon neberou konce. Naopak s přibývajícími léty veteráni napříč scénami oprašují nevydané podoby svých písní čím dál častěji a v čím dál pestřejších variacích. V tomto ohledu jsou asi nejrozmazlovanější posluchači Neila Younga a Boba Dylana, pro něž právě teď vyšly další kolekce koncertních záznamů a raritních studiových nahrávek.
Neil Young koncem loňského roku vydal už druhé koncertní album ze sedmdesátých let, Songs For Judy, a Bob Dylan zase studiové záznamy, které vyústily ve slavné album Blood On The Tracks. Stojí ovšem vůbec za to dlouhé hodiny poslouchat čtyřicet let staré hudby, když máme k dispozici tolik novinek? Nejedná se jen o chuťovky pro oddané fanoušky zasloužilých sedmdesátníků v časech kvetoucího byznysu s „retrománií“?
Zatímco třeba u Davida Bowieho započalo zaplavování trhu velkolepými boxy vydaných i nevydaných nahrávek až po jeho smrti (před pár dny vyšlo věhlasné vystoupení z festivalu v Glastonbury), pro Dylana a Younga jde o