Michal Cáb, Marek Hlaváč, Tomáš Kajánek: Nikdy to nebylo, pořád to je - Pragovka Gallery

Název zamýšlené kompozice „Nikdy to nebylo, pořád to je…“ odkazuje kjedné zmožných definic mýtu a utopie –jako knarativu, který nepopisuje historická fakta, ale za pomoci ahistorických a utopických příběhů vypovídá o kolektivně sdílených archetypech a spíše tušených než explicitně vyjádřených pravdách: Adam a Eva nikdy neexistovali, my všichni jsme Adam a Eva.

Základem instalace zvukového a multimediálního umělce Michala Cába je multikanálový audiosystém, na kterém autor již delší dobu pracuje. Může sloužit jako samostatná zvuková instalace stejně dobře jako živý hudební nástroj. Díky nástroji takového typu lze realizovat kompozice, které pracují se specifickou distribucí zvuku vprostoru (v současnosti systém disponuje 20 samostatnými reproduktory). Je tak možná nová a jiný akustická zkušenost, která překračuje hranice běžného poslechu.

Marek Hlaváč vystaví dvě zvukové instalace zabývající se tématem možné proměny historických utopií. První znich Adventures Beyond Ultrasound vychází zutopie raveové/freetekno kultury zdevadesátých let –DJ set poskládaný ztanečních rytmů hraných ve spektru na horní hranici slyšitelnosti – rytmus se stává téměř podprahovým, nejde již na něj tančit, ale stále ovlivňuje. Druhá instalace Artificial Utopias pracuje stransformací utopistických textů klasické avantgardy a umělou inteligencí –počítač se bude pomocí neuronové sítě na základě oněch textů učit „mluvit“ a psát vlastní texty. Ty bude poté syntetický hlas předčítat zjednotlivých reproduktorů multikanálového systému Michala Cába.

Finalista ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2018 Tomáš Kajánek představí práci, ve které mapuje a zpracovává veřejné cvičné rekonstrukce teroristických útoků a případů hromadného neštěstí, které demonstrují veřejné instituce či zážitkové kurzy hraničních situací (výslechy, teroristické útoky), ježnabízejí soukromé podniky. Za pomoci filmového maskéra a vypůjčení motivů umělecké fikce představují dramatické konstrukce to, jak by neštěstí mělo vypadat.