Praha - Jaký byl smysl oběti Jana Palacha? „Obětovat něco vždycky znamená ukázat tomu, pro koho něco obětujete, že je pro vás významnější než to, co pro něj obětujete,“ tvrdí ve své úvaze o smyslu Palachova činu Tomáš Halík. A Palach? „Ten nám ukázal, že je pro něj to, aby se tento národ nezkřivil, důležitější než jeho vlastní život,“ dodává katolický kněz Tomáš Halík, který se narodil ve stejném roce jako Jan Palach, studoval na stejné fakultě, byl u příprav Palachova pohřbu a pomáhal ukrýt jeho posmrtnou masku.
„Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít“
Etický smysl smrti Jana Palacha nebylo tenkrát podle Halíka jednoduché obhájit zejména v křesťanských kruzích, kde mnozí poukazovali na to, že je to sebevrah. A sebevražda je z hlediska křesťanské morálky nepřijatelná… „Já jsem si vzpomněl na citát Chestertonův, že sebevrah je ten, který pohrdá životem, zatímco mučedník je ten, který pohrdá smrtí. A Jan Palach se mi zdál člověkem blízkým těm mučedníkům.“
Co a proč se vlastně stalo…
Student Jan Palach 16. ledna hned ráno odjel jako obvykle do Prahy. Na koleji pak napsal několik dopisů pro studenty a Svaz spisovatelů. Nešlo ani tak o dopisy na rozloučenou, ale o pár slov, která měla objasnit smysl toho, co mělo následovat. Jeho slova ale nepatřila jen úzkému okruhu adresátů, patřila široké veřejnosti…
Dopis
"Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem:
- Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.
- Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.
Naše požadavky jsou:
- okamžité zrušení cenzury
- zákaz rozšiřování „Zpráv“
Jestliže nebudou naše požadavky splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969 a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. s časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
Pochodeň č. 1 (P.S.: „Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.“)
Na Hlavní poště hodil dopisy do schránky, koupil si kbelík s víkem a několik litrů benzinu, na rampě Národního muzea se polil benzinem a škrtl zápalkou. Během vteřiny byl v plamenech, u Domu potravin spadl na zem a několik lidí na něj hodilo kabát…
Skončil v kritickém stavu s těžkými popáleninami na klinice plastické chirurgie v Legerově ulici. Přesto dokázal komunikovat s okolím – vzkazoval národu, že nešlo o sebevraždu, ale zároveň vyzýval ostatní členy své skupiny, aby ho nenásledovali.
Palachova smrt – zbytečný čin zoufalství?
Komunistická propaganda se snažila čin Jana Palacha i ostatních zlehčovat (proto také později Jan Zajíc ve svém posledním dopisu rodině zdůrazňoval: „…Nenechte ze mne dělat blázna!…“). Přesto, že někteří z Jana Palacha dělají psychopata, byl to člověk rozhodnutý vyburcovat veřejné mínění předem promyšlenou obětí vlastního života. Právě fakt, že se občas o Palachovi říkalo, že byl psychopat, trápí i socioložku Jiřinu Šiklovou, podle ní šlo o čin vysoce racionální. Stejně tak se vyjádřil pro MF DNES i evangelický farář Jakub S. Trojan, který Jana Palacha pohřbíval. Palachovi podle něj imponoval Jan Hus. „Pochopil ho v tom, že pravda něco stojí, že je třeba v jejím jménu vést zápas a být připraven k oběti. Proto jsem později interpretoval jeho čin nikoli jako akt zoufalství, nýbrž jako čin promyšleného protestu,“ komentoval Palachův čin farář.
- Ve chvílích nejtěžších sám Halík si připomínal právě Palachův čin: „Ocitali jsme se v nejrůznějších mravních dilematech a křižovatkách… On byl - a myslím nejenom pro mě - takovým žhavým vykřičníkem za větou: Zkřivit se nesmíš! Protože tím by se znevážil a vyprázdnil smysl jeho oběti.“
Zpráva se rozletěla s neuvěřitelnou rychlostí – nastal šok, zejména ohledně pro mnohé nepochopitelného politického motivu a způsobu provedení. Zároveň už tehdy bylo nad slunce jasné, že národ propadá do beznadějného zoufalství, protože i přes sympatie, které Československo po celém světě mělo, by nakonec v boji proti sovětským okupantům zůstalo osamocené.
Jan Palach nemohl přežít svá zranění - nakonec vyšlo 19. ledna kratičké oznámení: „Dnes v 15.30 student Jan Palach zemřel. I přes veškerou péči a snahu lékařů i ostatních pacient neodolal popáleninám třetího stupně na 85 procentech těla. Jan Palach zemřel v pokoji. Nejvyšší státní představitelé v čele s presidentem Ludvíkem Svobodou zaslali soustrastný telegram rodině zesnulého. V telegramu se mimo jiné uvádí, že věří, že Jan Palach položil svůj život z čisté a zářné lásky k vlasti a za její šťastnou budoucnost.“
- Václav Havel v Československé televizi (1969): „Čin Jana Palacha je krajním výrazem bolesti nás všech, výkřikem, který se jediný člověk odhodlal zvolat za nás všechny. Právě proto je to však zároveň promyšlený politický čin… Máme jedinou cestu: vést svou politickou při dál, vést ji až do konce. Ukázat těm, kteří jsou odhodláni se zabít, že jsme s to prosadit svou vůli živí. Musíme jim to ovšem dokázat praktickými činy.“
Po smrti Jana Palacha složil Bohdan Mikolášek píseň Ticho, Milan Peer píseň doprovodil filmovými záběry z tzv. Palachova týdne. „Ticho a lidé proudí ulicí,“ zpívá Mikolášek ve své písni. „Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít“.
„Ticho“ mělo náhle i nový význam: Následujících 20 let se totiž o Palachovi a jemu podobných mluvilo jen potichu a šeptem.
Vydáno pod