Kněz Tomáš Halík: Palachův čin mě uchránil před StB!
14 fotografií
Když Olbram Zoubek (†91) v lednu 1969 sejmul posmrtnou masku Jana Palacha (†20), na zádušní mši ji nesl právě katolický kněz Tomáš Halík (70). I nyní, kdy si připomínáme 50 let od smrti mladého studenta, představuje Palach pro Halíka životní inspiraci. Jak řekl v exkluzivním rozhovoru pro Aha!, odkaz spolužáka z fakulty ho prý chránil před špatnými rozhodnutími!
Zítra to bude 50 let od sebeupálení Jana Palacha. Jak jeho projev bezmoci číst pohledem dneška?
„Palachova burcující oběť je výzva pro každou dobu, v níž se smráká, v níž se zdá, že lumpové mají vyhráno, že lež překřikuje pravdu a lidé se začínají bát a křivit: Lidi, probuďte se! Nenechte si to líbit!“
Mělo to sebeobětování se vůbec nějaký smysl? Změnilo se něco kromě toho, že odešel z tohoto světa jeden mladý, uvědomělý intelektuál?
„Ano, pro ty, kdo pochopili smysl jeho oběti, to mělo velký smysl. Kdykoliv mne během 20 let normalizace vyslýchali estébáci, a snažili se mne sliby nebo hrozbami přinutit ke spolupráci, vzpomněl jsem si na Palacha a řekl jsem si: Už kvůli němu to nesmím udělat.“
Myslíte, že to takhle pomáhalo jiným?
„Podobnou zkušenost má více lidí mé generace. A pak, po 20 letech, jeho památka probudila mnoho lidí z letargie: v Palachově týdnu začaly demonstrace, které vyústily pádem zločinného komunistického režimu v listopadu téhož roku. Naplnilo se slovo evangelia: Pšeničné zrno, když padne do země, odumře, ale pak přinese mnohý užitek.“
ČT ve znamení 50. výročí 21. srpna 1968: Oživila Palacha (†20) i Dubčeka (†70)
Celý článekJaké na dobu, kdy se Jan Palach upálil, máte vzpomínky?
„Srpnová ruská okupace mne zastihla na prázdninách v Anglii. Na radu rodičů a přátel jsem se nevrátil, ale začal studovat na jedné britské univerzitě a otázku návratu jsem nechával otevřenou. V britském univerzitním prostředí jsem byl absolutně šťastný. Před Vánoci jsem dostal dopis, že i ve stínu tanků je možné mnoho věcí stále dělat, ale že mnohé vůdčí osobnosti studentského hnutí emigrovaly – a výzvu, abych se vrátil a nastoupil na jejich místo. Celou noc jsem vnitřně zápasil s otázkou: jsem na světě proto, abych se cítil a měl dobře, nebo proto, abych dělal správné, byť těžké věci? Ráno jsem se rozhodl k návratu. Palachova oběť mě definitivně přesvědčila, že zůstanu se svým národem, děj se co děj a zapojím se do disentu.“
Sám jste se pak účastnil akcí studentského hnutí a pomáhal jste schovat posmrtnou masku Jana Palacha, kterou vyhotovil Olbram Zoubek.
„Já jsem pouze nesl Palachovu masku do kostela svatého Tomáše na Malé Straně na zádušní mši, kterou jsem pomáhal organizovat a odtud na Filozofickou fakultu, kam jsme ji umístili do výklenku místo Leninovy busty. Právě ta cesta přes Karlův most byla pro mne zlomovým zážitkem. Vedl jsem jakýsi vnitřní rozhovor s mrtvým spolužákem – a slíbil mu několik věcí, které budu a které nikdy nebudu dělat v celém svém dalším životě.“
Vy jste se s Palachem osobně znali?
„Studovali jsme stejnou fakultu a pravděpodobně jsme se potkávali na chodbách. Ale osobně jsem ho neznal.“
Jak vychází konfrontace Jana Palacha a atentátníků na Heydricha, kteří si také šli téměř pro jistou smrt a nakonec spáchali sebevraždu. Jak byste srovnal tyto dvě události?
„Určitý společný motiv tam je – byli to všechno vlastenci, kteří obětovali život, aby probudili národ k odporu vůči okupantům“
Myslíte, že i v současném světě může někdo najít důvod k sebevraždě a být za to opěvován?
„Každý takový extrémní čin je jedinečný a pouhé opakování ho spíše zeslabuje. Je třeba hledat nové cesty odporu vůči zlu, vždy přiměřené dané situaci. Pokud nežijeme v diktatuře pod vojenskou okupací, máme mnohé jiné formy občanské angažovanosti.“
Nemáte jako kněz se sebevrahy dilema? Co je ještě zatraceníhodná sebevražda a co už je třeba hrdinský čin?
„Nikdy bych nenazval Palachův čin sebevraždou, nýbrž obětí. Můj oblíbený spisovatel Chesterton napsal: Sebevrah pohrdá životem, mučedník pohrdá smrtí. Sebevražda je hřích, pokud je nevděčným a zbabělým vrácením vstupenky do života.“
Na Jana Palacha se toto nevztahuje?
„Tohle Janův čin nebyl, on daroval svůj život nám, abychom si uvědomili, že se nesmíme zkřivit ke kolaboraci s ruskými okupanty. Ukázal nám, jakou máme cenu – mravní odolnost národa byla pro něj víc, než jeho vlastní život.“
Není to pro náš národ typické, že si připomíná historické prohry místo dějinných vítězství? Proč to podle vás tak je?
„Kdosi napsal jednou zajímavou esej o pohřbívání v Čechách. Manifestační pohřeb Karla Čapka pohřbíval v roce 1938 prvorepublikovou demokracii, pohřeb Jana Masaryka v březnu 48 naději na poválečnou obnovu demokracie, Palachův pohřeb naděje Pražského jara. Při pohřbu Václava Havla jsem měl pocit, že pohřbíváme euforii Listopadu 89 a přichází éra zcela jiných politiků. Avšak v pohledu křesťanské víry naděje sice umírá, ale pak zas vstává z mrtvých.“
Tomáš Halík (70) je český katolický kněz a vysokoškolský pedagog. Je nositelem Templetonovy ceny pro žijící osoby, které se zasloužily o přínos na poli »pokroku ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností«. Za minulého režimu byl disidentem a odolával nátlaku na spolupráci s StB.
Jak se pořizovala maska...
Posmrtná maska Jana Palacha je součástí pomníku, který je na fasádě filozofické fakulty v Praze. Pořídil ji sochař Olbram Zoubek († 91), který před pěti lety zavzpomínal pro Český rozhlas: „Sádra, špachtle, lžíce, indulona – je třeba pleť trochu namastit, aby se nepřichytla. To jsem dal do tašky a jeli jsme tam (do Ústavu soudního lékařství na pražském Albertově, pozn. red.). Vrátný nás pustil, ač neměl.“
Jan Palach trailer:
14 fotografií
