Cesta za jedním z posledních ztracených měst

Douglas Preston, americký romanopisec proslavený jako spoluautor nesmrtelných románů Relikvie nebo Kabinet kuriozit nám tentokrát předkládá něco docela jiného, než na co jsme od něj zvyklí. V nové knize Ztracené město opičího boha popisuje cestu několika vědců, spisovatelů a filmařů za jedním z posledních ztracených měst na Zemi do jedné z posledních neprozkoumaných oblastí našeho světa.

Douglas se jako dopisovatel National Geographic připojuje k výpravě svého přítele Stevea, který už se mnoho let pokouší najít stopy po legendárním indiánském městě nazývaném jako Město opičího boha nebo Bílé město, Ciudad blanca. Autor v knize popisuje složitou cestu, která vedla k nalezení jedinečných ruin v srdci honduraského tropického lesa, od těžkých začátků, kdy bylo třeba probojovat se starými zprávami a legendami, přes využití moderních technologií, jako je lidar k mapování oblasti, až po samotnou výpravu do hlubin džungle. Během ní celý tým čelil jednomu z nejnebezpečnějších a nejneporušenějších pralesů na naší planetě, honduraské Mosquitii, plné prudce jedovatých hadů, hladových jaguárů a neúprosného hmyzu. A přestože prales opustili všichni ve zdraví a bez újmy, čekalo na ně několik týdnů po návratu děsivé překvapení, mezi ruinami města, o kterém se říká, že kdo ho navštíví, zemře, se nakazili hrozivou a nevyléčitelnou nemocí.



V tomto komplexním a nesmírně zajímavém vyprávění se tedy dopodrobna seznámíme s tím, jak pátrání po archeologických ruinách v současnosti probíhá, i o historii indiánů zejména v Hondurasu, ale i v celé Americe. Na závěr sledujeme autorův boj s tropickou nemocí a brilantní rozřešení celé záhady ruin, které nakonec nepřinese tolik využívaná archeologie, nýbrž moderní medicína.

Douglas Preston opět ukázal své spisovatelské umění, kdy čtenáře pohltí do příběhu, u kterého se jen stěží věří, že je doopravdy skutečný. Navzdory tomu kniha asi nebude čtivá pro všechny čtenáře, autor nás zahrnuje obrovským množstvím faktů týkajících se latinskoamerické historie, geografie, tropické medicíny, archeologie a také moderní techniky. Přesto je kniha snadno pochopitelná i pro člověka, který má o těchto tématech jen velmi malé povědomí, ale některé čtenáře by mohlo takové množství faktů, zčásti nahrazující dějovou linii, odradit.



Toto neuvěřitelné svědectví o tom, že ani v jedenadvacátem století zdaleka nebylo všechno objeveno a před přírodou by lidstvo stále mělo mít velký respekt, by neměl vynechat nikdo, koho zajímají velké záhady. Kniha je navíc doplněná sérií barevných fotografií, které se přidávají k fascinujícímu vyprávění a skvěle ho doplňují.