Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Devatenáct let netušil, že má bratra. Spolu pak zjistili, že mají ještě dalšího

Nebýt toho, že Robert Shafran nastoupil na stejnou školu, kde dřív studoval Eduard Galland, nezjistil by David Kellman, že všichni tři jsou bratři. Foto: Newsday, pro propagační účely dokumentu Three Identical Strangers
Nebýt toho, že Robert Shafran nastoupil na stejnou školu, kde dřív studoval Eduard Galland, nezjistil by David Kellman, že všichni tři jsou bratři. Foto: Newsday, pro propagační účely dokumentu Three Identical Strangers

Příběh znovunalezených trojčat rozdělených při porodu fascinuje Ameriku skoro čtyřicet let. Dokument mapující jejich životy soutěžil i o Oscara. Dechberoucí snímek přichází s důležitým závěrem: role otce v životě člověka je zásadnější, než mnozí dodnes tušili. Možná nejzásadnější vůbec.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Dokument Tři identičtí cizinci vypráví neuvěřitelný příběh, který kromě pozadí kontroverzního výzkumu vnáší zásadní světlo do toho, co je opravdu důležité v rodičovství. Začíná okamžikem, kdy černovlasý Robert Shafran přijíždí svým starým volvem poprvé na vysokoškolskou kolej, kam 16. září 1980 nastoupil studovat. Překvapuje ho, jak jsou všichni milí.

„Ahoj, jak se máš? Jaké jsi měl prázdniny?“ ptá se ho v podstatě každý druhý člověk, kterého potká. Někdo ho obejme, některé dívky mu dokonce dají pusu. „Ty ses vrátil, Eddie, to mám radost!“ řekne mu někdo. Nejdřív to přejde, ale když ho Eddiem nazve už několikátý člověk, ozve se. „Já nejsem žádný Eddie. Jsem Bobby,“ brání se cestou do svého pokoje, ale noví spolužáci to od něj považují za vtip.

Najde číslo svých dveří, rozhlíží se po pokoji a v tu chvíli se za ním ozve hlas. „Je tohle číslo 815?“ Otočí se a proti němu stojí Michael – stejně starý kluk, který na něj zírá střídavě v šoku, překvapení a údivu. Ten pak řekne osudnou větu:

„Nebyl jsi adoptovaný?“

„Ano, jsem adoptovaný.“

„A narozeniny máš 12. července?“

„Ano, narodil jsem se 12. července 1961.“

„Tak v tom případě… to není možné, to není možné, ty, ty, to je neuvěřitelné, ty máš dvojče! Musíme zavolat Eddiemu!“

Oba kluci spolu běží do telefonní budky, kde se rozrušený Michael snaží vhodit mince do přístroje, ale pořád vypadávají a Bobby je chytá. Nakonec se mu podaří dovolat a v telefonu se ozve

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rodina a vztahy

Kultura, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější