Budeme-li dál ignorovat dezinformace, možná brzy začneme počítat mrtvé. Případ Balda varuje
Komentář Jakuba Kalenského: Česko má svého prvního teroristu, a přes roky strašení islámskými fundamentalisty nejde o žádného džihádistu, nýbrž o českého důchodce, který měl právě tímto strašením důsledně vymytý mozek. Svým činem chtěl pomoci šiřitelům hysterie a nenávisti. Byl ochotný zavinit smrt několika lidí, aby Češi ještě více nenáviděli menšinu, která se proti nim ničím neprovinila.
Případ Jaromíra Baldy ukazuje, jak zoufalé a slepé je stále podcenění hrozby vytrvalé, cílené a cizí mocností organizované dezinformační kampaně. Když se čeká na to, až se její důsledky projeví v plné síle, může být na řešení napáchaných škod už dost pozdě.
Z Baldových výroků je zřetelné, jakými pohnutkami se při pokusech vykolejit vlaky řídil. Důchodce chtěl „jít po migrantech jako po škodné v lese“, chtěl podpalovat „ženy zahalené do kuten“, chtěl vraždit vybrané děti už po narození. Svým činem chtěl přiživit nenávist Čechů k muslimům a uprchlíkům.
Jeho myšlenkové pochody a jeho výrazivo přitom nepadají z nebe. O uprchlících se Balda vyjadřoval slovníkem, který je už delší dobu přítomný v ekosystému šířícím prokremelské dezinformace: ať už debatami pod články, nebo rovnou titulky různých pseudomédií, sociálními sítěmi či veřejně činnými osobami. Komentátor Novinek Alexandr Mitrofanov už upozornil na výroky Miloše Zemana, ale do systému šířícího lži a nenávist ještě agresivněji přispívají extremisté z SPD.
Když několik let přijímáte informace jen z takto agresivních a lži šířících zdrojů, může se vám stát, že vás budou jako Baldu provázet hrůzné sny o migrantech pustošících Evropu. I soudce Jiří Wažik konstatoval, že terorista je svým způsobem obětí lidí, kteří šíří extremistické názory.
Nemůžeme však říct, že bychom nedostávali varování, že věci jdou nesprávným směrem. Balda je produktem navlas stejného ekosystému, který Česku dal osoby vyzývající hodit granát mezi prvňáčky, popřípadě je zplynovat. A to jen proto, že mezi nimi je několik dětí se „špatnou“ barvou pleti.
A nemuseli jsme ani čekat, až se věci takto varovně vyvinou u nás. Člověk se sice učí chybami, ale není nutné je všechny spáchat sám, lze se učit z chyb jiných. I na západ či východ od nás jsme už viděli alarmující případy, jak může dlouhodobá a organizovaná dezinformační kampaň způsobit újmy na životech.
Timothy Snyder ve své knize Cesta k nesvobodě připomíná dění z roku 2014, kdy kremelská propagandistická mašinérie šířila
