Dakar 2019, ohlasy Čechů po 8. etapě: Loprais jel na pět válců

Aleš Loprais málem zničil motor své Královny, Martin Prokop si pochroumal zápěstí levé ruky a obě tatrovky týmu Buggyra měly problémy se dostat do bivaku.

Osmá etapa dakarské rally zavedla celou soutěžní karavanu ze San Juanu de Marcona zpět do Pisca. Pro posádky automobilů a kamionů byla její rychlostní zkouška se svými 360 kilometry druhou nejdelší z celé soutěže. V úvodu jim dopřála závodění na rychlých pistách, aby je následně vrhla do obřích dun pouště Ica.

Královna si zaskákala

Do konce Rallye Dakar 2019 zbývají poslední dva dny. Česko-španělská posádka Aleš Loprais, Ferran Marco Alcayna, Petr Pokora s Tatrou Jamal s číslem 507 zvanou Královna dál bojuje o pozice v první šestce průběžné klasifikace kategorie kamionů. Má za sebou osm etap, z nichž každá další předstihuje svou náročností dny předchozí. Ale to je prostě Dakar. V té nejryzejší podobě. Nejslavnější maratonská rallye, která nedá nikdy nic nikomu zadarmo. Instaforex Loprais Team o to, co zatím získal, musel usilovně bojovat také v úterý.

„Etapu jsem si chtěl nadělit. Plánoval jsem, že budeme postupně zrychlovat, a nejprve to skutečně šlo jako po másle. Začátek byl úchvatný, fakt nám to jelo. Úplně jsme letěli a postupně jsme předjeli několik velkých hráčů, jako jsou Sotnikov nebo van Genugten,“ popisuje Loprais úvodní část měřeného úseku.

Jenže posádce Instaforex Loprais Teamu nebylo ani tentokrát dopřáno užít si kouzlo závodění v nádherných dunách naplno. „Na 180. kilometru se ozval divný zvuk a auto začalo jet na pět válců. Odešel nám vstřik,“ pokračuje frenštátský závodník, jehož posádku odsunuly technické problémy z páté na šestou pozici absolutně. „Byl to pocit, jako bychom za sebou měli ještě jeden kamion a ten nás táhl zpátky. Chyběl výkon.“

„Abychom dunové pole vůbec projeli, museli jsme se vydat různými trychtýři, rozjíždět se dokola, několikrát jsme si museli najít jinou trasu. Některé duny jsme vyloženě skákali, párkrát dokonce hodně ostře. Bolí nás celé tělo, ale jsme šťastní, že jsme tady. Chvílemi jsem zvažoval, jestli se tam s pěti nebo čtyřmi válci vůbec vydat. Nakonec jsme to udělali a dobře to dopadlo. Musíme být šťastní za to, jak to je, a jedeme dál,“ připomíná jezdec útrapy úterního dne.

Brufen a adrenalin

Po pondělní havárii spojené s těžce pohmožděným zápěstím levé ruky bylo otazníkem, zda a jak bude moci Martin Prokop pokračovat v cestě za obhajobou, nebo vylepšením sedmého místa z celkového pořadí Dakaru z roku 2018. V úterní etapě se před závodníky opět tyčily vysoké peruánské duny se zrádným měkkým pískem a 360 kilometrů měřeného úseku. Prokop navzdory zranění předvedl skvělý výkon a sedmým nejlepším časem potvrdil také sedmou příčku v průběžné klasifikaci soutěže.

Rallye Dakar 2019, 8. etapa: Loprais i Prokop drží pozice

Martin Prokop: „Jela se druhá nejdelší etapa s většinou v dunách a naštěstí jsme se přes ně dokázali bezpečně dostat. Asi mi ještě trochu zabíraly silné prášky z večera, do toho brufeny a pořádná dávka adrenalinu. Jel jsem na jistotu, opatrnou stopu a předem si plánoval a připravoval se na každé zatočení volantem, abych levému zápěstí co nejvíce ulevil. Naštěstí jsem nemusel řešit žádné krizové situace, při kterých bych musel ruku zapojit do řízení naplno a silně trhnout volantem. Máme dvě etapy do konce letošního extrémního Dakaru a i přes všechny nepříjemnosti musíme být spokojeni, zachovat si tempo a soustředění na udržení slušného výsledku.“

Spokojený byl rovněž Tomáš Ouředníček, když etapu dokončil na dvacátém místě a v celkovém pořadí se posunul na vynikající osmnáctou příčku: „Na rozdíl od předcházejících etap si nemám za co nadávat. Když jsem viděl ty vysoké duny, na které se máme vydrápat, napadlo mě, že snad není ani možné se přes ně dostat. Takže jsem jen podřadil, šlápl na plyn a Shrek od MP-Sports nás tam dovezl. Neuvěřitelné!“ řekl jezdec.

Zaplacená slušnost Šoltyse

Posádka Martina Šoltyse z týmu Tatra Buggyra Racing nestihla po strávené noci v dunách přijet na start do osmé etapy a své účinkování na Rallye Dakar 2019 tak musela předčasně ukončit.

Při návratu z obrovských dun je nejprve zdržela hustá mlha. Později pak ještě pomáhal pořadatelům stavět na kola dva zapadlé kamiony. „Sedmá speciálka byla těžká, ale to se stále opakuje. V letošním Dakaru prostě není lehké etapy. Prvních asi sto padesát kilometrů to byla hrozná rozbíječka, řečiště, kameny. Byli jsme hodně rozlámaný. Pak jsme přijeli do dun, kde nám to docela šlo. Až do 220 kilometru nebyl žádný problém, pak jsme ovšem přejeli jednu obrovskou dunu a za ní zapadli. Ve snaze vyjet nám praskla poloosa, a navíc ještě bouchlo kolo. Vyhrabáním a opravou jsme strávili asi čtyři hodiny. Protože bylo osm hodin večer, tím pádem tma, rozhodli jsme se pokračovat až ráno za světla s tím, že start etapy stihneme. Bohužel po rozednění byla taková mlha, že nebylo vidět na krok, proto jsme čekali alespoň na minimální viditelnost. Asi po hodině se nám povedlo kousek popojet a pořadatelé nás z těch obrovských dun vyvedli. Po cestě jsme ještě stavěli dva zapadlé kamiony zpět na kola, protože tam asi také zůstaly z minulé etapy a posádky nocovaly v dunách. Dostali jsme tvrdou lekci, ale beru to jako další zkušenost. Věřím, že všechno špatné se jednou v dobré obrátí,“ konstatoval Martin Šoltys.

Dakar 2019, ohlasy Čechů po 7. etapě: Loprais málem zničil motor

Druhý jezdec týmu Martin Kolomý startuje v půlmaratónu a osmou etapu si užil. „Ráno to nezačalo vůbec dobře, protože i u nás padla mlha a čtyřicet kilometrů nebylo vidět dva metry před auto. Hledali jsme cestu, nemohli jet naplno. Pak se povedlo sjet níž k moři a jelo se dobře, zrychlili jsme. Etapa se mi strašně líbila, protože tam bylo hodně dun, rychlých pist, a to mě vyhovuje. Tatra držela, takže jsem byl se vším spokojený. Někde na dvoustém kilometru byl zakopaný Renault, jeho vytahování nás stálo nějakých pět minut. Jinak všechno v pohodě. Jsem rád, že vůbec můžeme pokračovat a třetí místo v dnešní etapě „malého“ Dakaru je pěkné.“

Macík zvládl mlhu i záchranu

V 8. etapě podala parádní výkon posádka Martin Macík, František Tomášek a Lukáš Kalanka z Big Shock Racing týmu. V půlmaratón (semi Dakar), kde momentálně startuje, vybojovala druhé místo. Zároveň zaznamenal také druhý nejlepší etapový čas mezi všemi soutěžícími kamiony. Úsek dlouhý 360 kilometrům, z nichž bylo 200 v dunách všemožných velikostí, si posádka české liazky užívala, i když byla opět hodně drsná. „Fakt pěkná trasa, náročná, technická, s výjezdy do hor, kde přišla brutální mlha. Taková, že nebylo vidět na pět metrů. Fakt hrůza. Motorkáři měli zapnuté alarmy, které nám pípaly, ale nikde jsme je neviděli. Takže jsme museli mít oči na šťopkách. Znovu vidět na cestu bylo, až když jsme sjeli z hor dolů,“ popisuje Macík. Česká posádka také po cestě pomáhala. „Vytahovali jsme zapadnutého Nizozemce Van Den Heuvela. Strávili jsme u něj dvacet minut, ale přetrhli kurtu, takže mu nešlo pomoci,“ popisuje Macík. Pak přišly veliké duny, po kterých se jezdí jako na toboganu. „Tam nesmíš za žádnou cenu zastavit, musíš topit. Zastavíš jen jednou a už tě odtamtud nikdo nedostane. Nádherné výjezdy. A my jsme je dali. Neudělali jsme žádnou větší chybu. Jsme spokojení,“ řekl v cíli pilot černožlutého kamionu.

Brabec nechce z dun

Motorkář Jan Brabec (Husqvarna) prosvištěl se svou Maruškou (tak říká motocyklu) 8. etapu bez větších komplikací a zaparkoval na cenném 26. místě. V celkovém hodnocení dakarské drží aktuálně 40. pozici. Duny jezdci týmu Big Shock Racing evidentně svědčí a doufá, že podobný terén zůstane i v následující 9. etapě. „Konečně se mi jelo v pohodě. Myslím, že bych potřeboval, být tady ještě aspoň týden, protože se teď začínám rozjíždět a jede se mi dobře. Jenom jednou jsem to dost zahodil. Duny mě baví, doufám, že zítra to bude zase dunoviště, abych to mohl ještě stáhnout. Ale kluci mi říkali, že jsem byl dneska celou dobu 16., 18. A já jsem si kousek před cílem zajel 10 nebo 15 km. Takže čas, který jsem celou dobu stahoval, jsem na konci zase probendil," hlásil Brabčák bezprostředně po dojetí etapy.

Klymčiw: „Poslední těžká etapa.“

Letošní ročník rallye Dakar se pomalu chýlí ke svému konci. Závodníci mají za sebou osmou etapu a nyní je čeká devátá, která je poslední těžkou zkouškou před závěrečným epilogem. Jak to vidí v týmu Klymčiw Racing?

Osm etap 41. ročníku je již minulostí. Všechny závodníky čekají závěrečné dvě etapy s tím, že víceméně devátá je poslední velkou zkouškou na více než 300 kilometrech. Desátá bude jako vždy krátká. Z týmu Klymčiw Racing k osmé etapě promluvil český závodník Petr Vlček: „Trať osmé etapy byla super. Na začátku sice velká mlha a feš feš (jemný písek), ale pak se to zlepšilo. Přejeli jsme do písečných dun, které se mi líbily. Snažili jsme se zlepšit umístění. Teď už se těším na devátou etapu, kde nás čeká 326 kilometrů, což by měl být zároveň poslední obtížný den.“

Slovo si vzal také manažer týmu Ondřej Klymčiw: „Garrett (Poucher) byl po příjezdu také víceméně spokojený, ale všichni byli naštvaní, že museli jet hodinu ráno v takové mlze, ve které nic neviděli. Viditelnost byla tak na pět metrů. Pořadatel je v tom nechal jet, i když v těchto podmínkách nemůže ani vzlétnout helikoptéra, kdyby se něco stalo. Je to na pováženou, ale tak to je. Doufám, že jsme přezouvali pneumatiky naposledy a na poslední etapu jim vybereme nějaké dobré použité. Děláme maximum pro to, aby nám ty dvě naše ovečky (Petr Vlček a Garrett Poucher) v týmu a Gábina (Novotná) dojeli do cíle. Už se těším, až bude konec a budeme si moct dát rum a pivo. Uvidíme, co si pořadatel připraví na příští rok.“

Ve středu 16. ledna je totiž na programu druhá z letošních okružních etap. Pojede se kolem Pisca, její rychlostní zkouška měří 311 kilometrů a závodní kamiony do ní budou stejně jako v páté etapě startovat po dvojicích.