Nevěděli jak dál: Do národního parku proto vypustili 15 vlků. Ani ve snu netušili, co se potom bude dít

V roce 1995, kdy přemnožená vysoká zvěř vyhubila téměř celý les v Yellowstonském národním parku, bylo nutné zakročit.

Lidé proto do parku vypustili vlky, kteří měli za úkol obrovský počet této zvěře zredukovat. V té době nikdo netušil, jaké další následky toto odvážné rozhodnutí způsobí.

Jeden z nejúžasnějších vědeckých poznatků posledních 50 let se nazývá „trofická kaskáda“.

Trofická kaskáda je ekologický proces, který začíná na vrcholu potravního řetězce a pomalu si prošlapáváme cestičku až na jeho dno. Jeden z nejlepších příkladů tohoto jevu se stal právě v Yellowstonském národním parku (USA) v roce 1995 poté, co do něj byli vypuštění vlci.

Vlci jsou opravdu dobří v pojídání vysoké zvěře. Jak se, ale později ukázalo, díky svým stravovacím návykům pomáhají přežít i ostatním zvířatům.

Vlci v podstatě vidí srnku či jelena takto:

V Yellowstone byli vlci vyhubeni před 70 lety. Od té doby populace vysoké zvěře prudce vzrůstala. Neexistoval zde totiž žádný přirozený predátor, kterému by museli čelit. I přesto, že se lidé snažili množství vysoké zvěře dostat pod svou kontrolu, nebyli příliš úspěšní.

.

Proto došlo k radikálnímu řešení – vypuštění vlků do parku. Vlci nejenže začali vysokou zvěř okamžitě pojídat, ale dokonce změnili i její dosavadní chování.

Zvířata se začala vyhýbat určitým částem parku – především tím, kde by mohla být snadno ulovena. Vegetace v těchto oblastech se začala regenerovat. Stromy dorůstaly do pětinásobné výšky než před tím.

Zpustošená část země se opět proměnila na živý les, který se stal domovem nových zvířat. Díky vysokým stromům se na toto místo znovu vrátili zpěvní ptáci a bobři.

Ti neváhali a postavili v řekách své hráze, čímž vytvořili malé rybníky a zvýšili tak počet kachen, vyder, ryb a dalších obojživelníků. Dále vlci začali zabíjet kojoty. Tím dali šanci na zvýšení počtu myší a králíků, kteří přilákali do oblasti lišky, lasice, jezevce, krkavce a sovy.

Orli bělohlaví a jestřábi se také rozhodli zapojit do této úžasné akce. Byla by přece škoda, kdyby zbytky zdechlin, které po sobě vlci zanechali, přišli vniveč. Díky tomuto faktu začala růst i populace medvědů.

Ti si konečně mohli pochutnat i na hroznech, kterými začalo obrůstat více a více zregenerování stromů.

Co je, ale neuvěřitelné? Vlci dokonce změnily i chování řek. Oživení vegetace způsobilo zpevnění půdy, méně eroze, vytvoření jezírek. Tok řek se stabilizoval.

Ve finále vlci převedli nejen ekosystém národního parku, ale i jeho fyzický vzhled. Co z tohoto příběhu vyplývá? Že na světě je vše propojeno. Způsob našeho chování ovlivňuje nejen ostatních, ale i nás.