Když jsem ztratila peněženku, ve které bylo výjimečně spoustu peněz, byla jsem zoufalá. Naštěstí ji nalezl jeden dobrodinec a vrátil mi ji.
Manžel zrovna slavil padesátiny a já pro něj vymyslela dokonalý dárek. Jelikož je fanda do druhé světové války, čte o ní knížky i sleduje filmy, v garáži má sbírku dobových uniforem, zbraní i dokumentů, napadlo mě zakoupit mu zájezd do Normandie, kde proběhlo ono slavné vylodění.
Návštěva cestovky
Dámy jistě pochopí, že další „krámy“, které by zabíraly místo v garáži a domě, jsem mu pořizovat nechtěla. Stačí skvosty, které jistě dostane od přátel. V Normandii však nikdy nebyl, a tak se mi zdál poznávací zájezd jako bezva dárek. Zarezervovala jsem jeden v cestovní agentuře s tím, že tam osobně zanesu peníze.
Peněženka byla fuč
V cestovce jsem si přebrala všechny dokumenty, ale když jsem otevřela kabelku, abych zájezd zaplatila, peněženka s dvaceti tisíci byla pryč! Vyházela jsem všechny věci na stůl, ale peněženku jsem nenašla.
S pláčem jsem odešla a doma probrečela celý večer. Manželovi jsem však nemohla nic říct, abych neprozradila tajemství.
Spásný zvonek
Druhý den ráno se ozval zvonek u dveří. Manžel šel otevřít. „Danuš, tys ztratila peněženku? Je tu pán, co ji našel v autobuse,“ volal na mě z chodby. Jako smyslů zbavená jsem běžela jen v noční košili ke dveřím, nenechala jsem pána s peněženkou ani nic říct, vytrhla jsem mu ji z ruky, a když jsem ji otevřela, znovu jsem se rozplakala, tentokrát štěstím.
Štědré nálezné
Všechny peníze tam byly! Pána jsem objímala a dokola mlela: „Děkuju! Jste tak báječný!“ Pán sice tušil, že mi udělá radost, ale byl malinko rozpačitý z toho, jak jsem ji projevovala. Vyndala jsem jednu tisícovku, dala mu ji jako odměnu, a dokud nezmizel za rohem, křičela jsem na něj své díky.
A manžel? Ten měl z mého dárku stejnou radost, jako já, když se mi moje ztracená peněženka zase vrátila.
Dana L. (54), Český Brod
