Papež František: Nezapomeňme nikdy říkat Otče

V dnešní audienci papež František opět navázal na cyklus katechezí věnovaných modlitbě Otčenáš a zaměřil se na to nejpodstatnější - oslovení nebeského Otce: Abba, Otče, Tatínku. Papež zdůraznil, že Bůh nás nikdy neztratil z očí, a povzbudil nás, abychom se k Němu vždy obraceli s důvěrou dítěte.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Abba, Otče

Po úvodních slovech sv. Pavla z Listu Římanům „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ (Řím 8,15) papež František řekl, že dnešní katecheze bude zaměřená na to nejpodstatnější, což se dá vyjádřit jedním slovem: Abba, Otče.

Slovo „Abba“ se opakuje u sv. Pavla ještě jednou, a to v Listě Galatským: „Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.“ (Gal 4,6).

„Stejné oslovení se objevuje dvakrát a v tomto oslovení je shrnuta celá novost evangelia,“ uvedl papež František a dále pokračoval: „Poté, co křesťan poznal Ježíše a vyslechl si Jeho slova, již nemůže považovat Boha za tyrana, kterého by se měl bát, již z Něho nemůže mít strach, ale cítí ve svém srdci rostoucí důvěru v Něho: může mluvit se Stvořitelem a nazývat Ho Otcem.“

Oslovujme Boha tati, tatínku

Výraz „Abba“ je pro křesťany velmi důležitý a proto se uchoval v původním tvaru. Jen velmi zřídka zůstaly v Novém zákoně aramejské výrazy nepřeložené do řečtiny. „Musíme si představit, jakoby v těchto slovech v aramejštině zůstal ´nahraný hlas samotného Ježíše´,“ vysvětlil papež František a dodal: „V prvním slově Otčenáše okamžitě najdeme radikální novost křesťanské modlitby.“

Není to jen otázka použití symbolu - postavy otce - spojeného s tajemstvím Boha, ale jedná se o to, abychom do svého srdce přijali „celý Ježíšův svět“. A pokud se nám toto podaří, můžeme se v pravdě modlit „Otče náš“. „Říkat Abba je mnohem intimnější a dojemnější, než jednoduše Boha nazývat Otcem. Proto někdo navrhl, aby se původní slovo přeložilo slovem ´tati´nebo ´tatínku´,“ vysvětlil papež.

Modleme se srdcem dítěte

„My říkáme ´Otče náš´, ale srdcem jsme pozváni, abychom Mu říkali ´Tati´, abychom s Bohem měli vztah, jaký má se svým tatínkem dítě, jež ho oslovuje ´tati´, ´tatínku´,“ pokračoval dále Svatý otec.

Ve skutečnosti v nás tyto výrazy evokují lásku, vztah, vřelost, něco, co nás vrací do našeho dětství: představu dítěte, které je v otcově náručí a zakouší jeho nekonečnou něžnost. „A proto,“ zdůraznil papež František, „aby se člověk mohl dobře modlit, musí mít srdce dítěte.“

Bůh zná pouze lásku

Nejlépe nám smysl těchto slov podávají evangelia. Např. po přečtení Podobenství o marnotratném synu (Lk 15,11-32) získá naše modlitba Otčenáš nový smysl a zabarvení, pokud se budeme k Otci obracet jako syn z evangelia.

„Představme si tuto modlitbu vyslovenou marnotratným synem, poté co po dlouhém čekání zakusil otcovo obětí, obětí otce, který si nepamatuje slova urážky, které mu syn řekl, otce, který mu jednoduše dává najevo, jak moc mu chyběl. Pak objevíme, jak tato slova nabývají na životě a na síle. A položíme si otázku: je vůbec možné, že Ty Bože, znáš pouze lásku? Ty neznáš žádnou nenávist? Ne, odpověděl by Bůh, já znám pouze lásku. Kde je v tobě pomsta, nárok na spravedlnost, hněv za tvoji ztracenou čest? A Bůh by odpověděl: znám pouze lásku,“ vysvětlil dále papež František.

Bůh je i matkou

Bůh z tohoto podobenství způsobem svého jednání velmi připomíná duši matky. „Jsou to především matky, které omlouvají své děti, ospravedlňují je, soucítí s nimi a mají je stále rády, i když by si to ani nezasloužily,“ uvedl papež.

Stačí, abychom pomysleli na slovo Abba, a již to je křesťanská modlitba. A sv. Pavel ve svých listech jde stejnou cestou a nemůže jinak, neboť to je cesta, které učil Ježíš: v tomto zvolání je síla, která  přitahuje zbytek modlitby.

„Bůh tě hledá, i když Ho sám nehledáš. Bůh tě miluje, i když ty jsi na Něho zapomněl. Bůh v tobě vidí krásu, i když ty si myslíš, že jsi promarnil své nadání. Bůh je jako matka, která nikdy nepřestává milovat své děti. Na druhou stranu existuje ´gravidita´, která trvá navždy, nejen devět měsíců fyzického těhotenství, a vytváří nekonečný koloběh lásky,“ řekl dále papež František.

„Pro křesťana znamená modlit se, říci jednoduše Abba, tati, tatínku, Otče, ale s důvěrou dítěte,“ řekl papež.

Bůh nás nikdy neztratil z očí

„I nám se může někdy stát, že se Bohu vzdálíme, jako se to stalo marnotratnému synu, nebo upadneme do samoty a budeme se cítit světem opuštěni, nebo budeme paralyzováni svojí vlastní vinou a chybami. V těchto těžkých chvílích můžeme znovu najít sílu k modlitbě tím, že začneme slovem ´Otče´, ale musíme ho vyslovit něžně, jako dítě: ´Abba´, ´Tati´. On nebude před námi skrývat Svoji tvář. Pamatujte si dobře: možná někdo v sobě nosí špatné věci, s kterými si neumí poradit, hořkost za to, co udělal... On nebude skrývat Svoji tvář. On se neuzavře do ticha. Řekni Mu ´Otče´a On ti odpoví. Ty máš otce. ´Ano, ale jsem delikvent...´Ale máš otce, který tě miluje! Řekni mu ´Otče´, tím začni svoji modlitbu, a On nám v tichosti řekne: ´Nikdy jsem tě neztratil z očí, viděl jsem všechno, byl jsem ti stále blízko, věrný ve své lásce k tobě.´ Toto bude odpověď. Nikdy nezapomeňte říkat ´Otče´,“ uzavřel papež František svoji katechezi.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}