9°C
Lhali o záchraně chlapců z jeskyně v Thajsku?! Děti prý museli zdrogovat!
Úspěšná záchrana chlapců z thajského fotbalového týmu, kteří byli uvězněni v jeskyni po 10 dní, obletěla svět. K tomu, aby je záchranáři dostali ven, byla zapotřebí nadlidská odvaha. Autor knihy The Cave (Jeskyně) Liam Cochrane, který byl účasten přímo v centru dění záchranné akce, popisuje tvrdou práci záchranářů a jejich boj v bahnitých proudech. Úspěch celé mise považuje za zázrak. Zároveň ale odhalil, jak záchranáři údajně lhali celému světu.
Deset dní trávili čas mladí fotbalisté v naprosté tmě podzemní jeskyně kopáním, spaním a starostmi o to, co přijde. Po této době se k nim podařilo dostat členům thajského námořnictva, kteří jim přinesli jídlo, léky, ale hlavně jim dělali společnost. Na zem svými noži vyryli šachovnici a vyrobili z bahna figurky. Takto společně hráli hry o získání krále. Čekali, až voda opadne.
Čas však hrál proti nim, jelikož déšť neustával a další silné přívaly měly přijít v několika následujících dnech. V jeskyni už začal docházet kyslík a hromadit se oxid uhličitý. Delší pobyt by znamenal rozsudek smrti. Jeskynní systém by se zaplnil vodou s běsnícími proudy a nikdo by se nedostal ven ani dovnitř. Proto museli jednat okamžitě a jediný způsob, který přicházel v úvahu, byl ten nejriskantnější. Dostat chlapce ven pod vodou.
Jeden z expertů tehdy prý řekl: „Pokud je přepravíme pod vodou teď, někdo možná zemře. Když to neuděláme, zemřou všichni!“ Aby se situace zklidnila, záchranáři řekli rodičům chlapců, že je naučili, jak se potápět. Média dokonce napsala, že každý bude napojen na vzduchovou hadici a budou jej doprovázet potápěči, jeden vpředu, druhý vzadu. To nebyla pravda.
Všichni uvnitř jeskyně věděli, že je nemožné, aby se kluci, co se nikdy nepotápěli, prodrali skrze zrádné bahnité překážky. Jediná možnost byla omámit je sedativy, dát jim na obličej kyslíkovou masku a pevně ji utěsnit silikonem. Profesionálové je poté měli vyvést ven.
Stěžejní však bylo, aby masky seděly na obličeji přesně. Podařilo se sehnat několik tuctů masek, ale většina z nich byla pro dospělé. Pouze čtyři vyhovovaly dětské velikosti, ale stále panovaly pochybnosti, zda budou pasovat i těm nejmenším.
Pro podání sedativ bylo zapotřebí specialistů. Proto byli povoláni dva velmi zkušení australští jeskynní potápěči, anesteziolog Dr. Richard Harris a jeho přítel a potápěčský kolega Craig Challen, veterinář v důchodu. Dr. Harris měl chlapce uspat a Challen dohlížet na jejich transport. Oba si samozřejmě byli vědomi nesmírného rizika tohoto úkolu. Proto požádali thajskou vládu o diplomatickou imunitu. Existovala pravděpodobnost, že všichni chlapci při akci zahynou, a oni nechtěli, aby lidé obviňovali je.
Přípravy se musely brát nyní vážně. Potápěči se učili na třech chlapcích podobné velikosti, jako ti v jeskyni, jak jim nasadit masky a jak je přepravit pod vodou. Mladíci museli zůstat nehybní, aby simulovali omámení sedativy. Stejně však nikdo netušil, jak bude tato metoda fungovat v temných zaplavených tunelech s nulovou viditelností.
Záchrana podobného typu se ještě nikdy předtím nekonala. Dr. Harris ani netušil, jaké sedativum má namíchat, aby chlapci zůstali v bezvědomí po tři hodiny. Tak dlouho trvala přeprava. Ani nevěřil, že to bude fungovat. Pro nejmenšího člena týmu fotbalistů dokonce nevyhovovala žádná maska. Nakonec se jednu podařilo sehnat, nikdo si ale nebyl jistý, zda bude skutečně vhodná.
Zázrakem se nakonec podařilo zachránit všech 13 členů týmu a šťastní rodiče se setkali se svými dětmi. Tento příběh dojal obrovské množství lidí na celém světě.
Témata:
Související
