Je nečitelná jak aprílové počasí. V jeden den se nemusí dostat ani do top 50, v ten další ale zase vyčaruje výkon světové extratřídy. „Až jsem začala pochybovat, jestli je to vůbec člověk,“ smála se Eva Puskarčíková na adresu Markéty Davidové, která v neděli v Oberhofu výrazně pomohla štafetě k bronzu. Bylo to podruhé v sezoně, kdy její potenciál, jenž je často srovnáván s Gabrielou Koukalovou, výrazně zablikal. Co dalšího (ne)víte o možném českém trumfu pro mistrovství světa?
Milovnice koní Davidová
Na svém Instagramu má popisek: věřte v jednorožce. Za bronz z Pokljuky pak bývalá biatlonistka Kristýna Černá slíbila dort s jednorožcem. Ona ale miluje koně. Blízko bydliště v Janově nad Nisou chodí na farmu se o ně starat i jezdit. „Co mám na nich ráda? Obecně na zvířatech, že jsou hrozně upřímná. Ne jako lidé, zákeřní a schopní intrik,“ říká.
Též studuje Zemědělskou univerzitu v Praze, za obor bakalářské práce zvolila tejpování koní, a má za sebou i praxi v hiporehabilitačním centru v Tanvaldu. „To bylo vystřízlivění. Když vidíte rodiny, které mají fakt problém… tak to, že jednou zastřílíte blbě, prostě nic není. I proto se dívám na svět tak, že není jen biatlon,“ říká Davidová.
Davidová: s Puskarčíkovou jako máma a dcera
Bydlí spolu na pokoji, navzájem prožívají své výsledky... „Jsem taková její druhá máma,“ smála se Eva Puskarčíková a po bronzové štafetě vzala Markétu Davidovou do Family clubu na oslavné vafle. „Však jsem si z ní dělala i srandu, že si tu trať někde zkrátila,“ žertovala.
Spolu třeba dělaly na úvod SP v Pokljuce v den Mikuláše anděly pro děti ostatních reprezentantů a jedna od druhé se inspirují. „Když máme rychlostní trénink, tak jedeme spolu,“ dává příklad Puskarčíková. „Já se zase snažím s Evčou jezdit na střelnici. Vím, že střílí rychle a dobře, tak se to snažím odkoukat,“ říká zase Davidová. „Sedly jsme si lidsky, máme se o čem bavit a hodně se spolu nasmějeme,“ doplňuje.
Ve střelbě kolísá, v běhu je dominantní
Má podobný problém, jako mívala legendární Magdalena Neunerová nebo jaký stále řeší finská raketa Kaisa Mäkäräinenová. V běhu už teď, ve 22 letech patří ke světové elitě... od sklizně úspěchů ji ale často brzdí nestálá střelba. Ta je třeba v této sezoně na úrovni 73 % (spadne sotva každá čtvrtá). „Je stále mladá, tohle stabilizovat chce čas,“ ví kouč Egil Gjelland, pod nímž v létě změnila systém najíždění na terč. Oproti minulosti skutečně progres udělala... Vedle závodů plných chyb umí i bezchybné položky, jako třeba při úžasné bronzové štafetě. Je to v ní, jen najít recept na stálost.
Velký posun udělala i s juniorským trenérem Jindřichem Šikolou. „S ním jsem pochopila, že se musí makat i mimo tréninky,“ uznala.
Davidová je ze sportovní rodiny
Biatlon vlastně začala dělat proto, že na něj šly všechny její kamarádky. Do té doby provozovala jen klasické lyžování, otec s ní zkoušel basketbal (sám ho hrál a trénuje), maminka zase volejbal (také ho hrála), jenže... „Vůbec mi to nešlo. I mamka si ze mě dělala legraci, jak jsem schopná ten míč takhle chytat a házet. Oba jsou tělocvikáři, jsou zvyklí, že to mají ze školy, tak vždy jen říkali: Jééé, ty snad ani nejsi naše,“ smála se Davidová. Biatlonem přeci jen ale prorazila a nadchla s ním i své mladší sourozence, hlavně sestru Nelu, která též sní o biatlonu. Vedle toho pak má i bratra Matyáše a další sestru Emu.
Závodit do 30? Ani omylem
I tohle má společné s legendární Magdalenou Neunerovou... Biatlon není v jejím životě vše a závodit třeba do třiceti let jako nyní Veronika Vítková ? To spíš je jí bližší příklad německé hvězdy, která končila s kariérou už v šestadvaceti.
„Samozřejmě, nikdy neříkej nikdy, ale teď si to nedovedu představit. Vidina, že bych tu měla být ještě osm let, mě děsí,“ přiznává sama Davidová, jež i právě proto studuje vysokou školu a ráda by třeba dělala veterinu. Pro další olympiádu v Pekingu tak s ní ještě můžete počítat, ale pak... kdo ví.
