Krkonošská pohádka o dvou hvězdných veteránech začala střídmým menu pro vrchlabské fanoušky. Málokomu to však vadilo. Čtrnáct set fanoušků v parádní kulise slavilo triumf domácích 5:4p nad sousedem v tabulce Kolínem. Náruživý druholigový šlágr bavil, 42letí mazáci Hlinka s Bednářem byli napoprvé rádi, že stíhali vysoké tempo. „Uvidíme po dnešku, jestli nás nevyhodí,“ usmál se Jaroslav Bednář, jenž se bodově neprosadil. Hlinka bral asistenci.
Vrchlabí je jednoznačně hokejové město, to po středečním mači ví i hvězdní mazáci. „Je to podobné jako v Hradci. Úžasní fanoušci, atmosféra tady je skvělá, fanouškům patří obrovský dík,“ chválil fandy Bednář.
Jemu osobně se hrálo ztěžka. „Asi to bylo vidět, že po devíti měsících to nebyla žádná sranda, nohy nám vůbec nešly a zaplaťpánbůh, že to kluci urvali. My jsme mužstvu s Jardou moc nepomohli, ale ono se to rozjede. Je to otázka pár zápasů, nohy povolí a tělo se dostane do zápasového rytmu a bude to dobrý. Ono se to nedá natrénovat, zápasové tempo se musí zajet a bez toho to nejde. Chce to hrát, hrát a hrát.“
Jak dál to bude vypadat? „Uvidíme po dnešku, jestli nás nevyhodí,“ usmál se Bednář. „Ne, to je otázka spíše pro vedení. Jsme předběžně domluvení na nějakých šesti sedmi zápasech, uvidíme, co řekne vedení Vrchlabí.“
S Hlinkou byli oba natěšení. Nevěděli, co od druhé ligy čekat. Ověřili si, že soutěž má tempo a kvalitu. „Byli jsme plní očekávání. Věděli jsme, že nám chybí zápasové tempo, to je jasný. Je to stejný, jako když nastupujete v srpnu k prvním zápasům a taky je to těžký rozjezd. Dva měsíce trénujete a zápas je úplně v jiném rytmu a tempu, takže to byla si takový příklad. Byl to takový srpen.“
Jde to skloubit s manažerskou funkcí v Hradci? „Tady se hraje středa, sobota, takže se to dá skloubit hravě. Nevím, co mi v Hradci řeknou, sám vím, jak jsme hráli. Samozřejmě cokoliv řeknou, to bude pravda. Netajím se tím, že jsme dneska hráli špatně, ale víme, že budeme hrát líp.“
Bednářův 22letý parťák ve formaci Jiří Hozák byl rád za životní zkušenost. „Když jsem šel před sezonou do Vrchlabí, absolutně by mě nenapadlo, že mě něco takového může potkat. Jsem rád. Táta mi říkal, ať si to hlavně užiju. Zahrát si zápas s takovými esy, to je skvělá zkušenost,“ ocenil nevšední nabídku kouče. Trochu nervy měl. „Protože tohle jsou hráči na úplně jiném levelu. Je to něco jiného, než je člověk zvyklý. Spíš šlo o to nebát se s nimi hrát, klukům vyhovět. Nevím, jestli se mi to povedlo, něco jsem tam podělal, ale snažil jsem se na maximum,“ přísahal. A měl pravdu.
