Pornografie moci

Současný autor, mnohými považován za kultovního, po delší době potěšil čtenáře svým dalším románem. S jakými kontroverzními tématy se setkáme tentokrát? Kniha vychází v překladu Richarda Podaného u nakladatelství Odeon.

Představme si společnost, která má už všeho plné zuby. Elity jsou oslavovány, ale pořádnou práci nezastanou, dělníci se mohou udřít a ještě jsou každému pro smích. A pak přijde jejich spasitel. Zemí začne kolovat kniha Talbotta Reynoldse, díky níž plno lidí získá naději na lepší život. Rozhodnou se svrhnout vládu a nastolit nový pořádek.

Vše je předem naplánované, média zmanipulována a dokonce vznikne seznam lidí, kteří mají být v zájmu vyššího blaha zabiti. Vznikají jednotlivé frakce, jejichž důležitost je posuzována podle zásluh v novém rozložení – podle počtu uřezaných uší lidí z již zmíněného seznamu.

A všichni znali pravdu: když hromadíš jídlo, shnije. Když hromadíš peníze, shniješ ty. Když hromadíš moc, shnije vláda. Místo aby měl každý pitomeček jeden hlas, ti nejchytřejší, nejodvážnější, nejdrzejší budou mít sto nebo tři sta nebo tisíc hlasů, zatímco ti slabí a líní žádný. Ti nejproduktivnější už nebudou otroky lenivých. Leniví budou přinuceni pracovat. (str. 55)

Vznikají tři velké státy – Černotopie, Europoidie, Gaysie. Každá země má svá specifika cílových obyvatel. Všichni by tedy měli být šťastní a spokojení, užívat si blahobytu. Realita ale vypadá poněkud jinak.

Autor využívá politické dystopie k popichování dnešní společnosti a vyzdvihuje současné problémy. Ze začátku jsme zahlceni velkým množstvím postav. Každá z nich může být karikaturou sama sebe. Přitom Palahniuk nám nijak nevnucuje svůj názor, jen ukazuje, jak to může vypadat, když vše necháme zajít do absurdna.

Románem ve velké míře prostupují citace z Talbotovy knihy. Jsou to taková povšechnělá nicneříkající moudra, na která však většina lidí slyší a bere je jako pravdu a nic než pravdu. Je až děsivé, že občanům stačí věty, s kterými se mohou ztotožnit, a nepřemýšlí o jejich dopadech v širším měřítku. Aneb někomu stačí málo.

Zbabělec se uráží za druhé. Jen ať každý nese odpovědnost pouze za vlastní reakce. (str. 214)
Musíme dovolit každému jedinci, aby se zachoval anebo zahynul, pokud se tak rozhodne. (str. 215)
Nikoho nezačnou milovat proto, že se chová mile. (str. 215)

Spisovatel pracuje s tématem frustrace mladých mužů a vyhořelostí můžu starších, nesplněnými sny a empatií. Vysmívá se humanitním oborům (hlavně genderovým studiím) a přílišné politické korektnosti. Odkazuje se na mnoho autorů a známá díla, ale zároveň čtenáře provokuje, protože z daných děl sděluje konkrétní a leckdy dost vyzrazující věci.

Kniha je velice promyšlená a oceňuji teoretické plánování prakticky všeho, dotváří to dojem opravdovosti. Na druhou stranu tam bylo na můj vkus málo konkrétních situací, které by příběh nakoply k větší dynamice. Ty, co tam však byly, stály za to svou explicitností. Zároveň bylo přítomno dost překlepů. Rozhodně doporučuji k četbě, kromě příběhu dostanete i podnět k zamyšlení.