… Jako truhlář jsem měl opět možnost pracovat až tehdy, když jsem dělal tři postýlky pro naše tři děti. A lavici a stůl a skříň a těch poliček! Neuvěřitelně obrovskou spoustu poliček jsem do naší domácnosti udělal. Na věci méně či více důležité. Mezi tím jsme se s manželkou odstěhovali do Francie, odkud ona pochází. Asi rok jsem pracoval coby truhlář v Grenoblu, v továrničce, kde zaměstnávali pouze Jugoslávce a mně podobná individua, aby si s nimi mohli dělat, co chtěli, a pak jsme se usadili v Limuzínsku, kde jsem v jednom bazaru objevil starý tiskařsky lis, který jsem si koupil a začal jsem tak již po několikáté pracovat se dřevem. V roce 1986 jsem za svoje dřevoryty získal v Paříži cenu Jean Chieze a uviděl jsem své hezké jméno v jakémsi katalogu. Dřevoryty dělám barevné, takže na každou barvu musím připravit jedno dřevo. Většinou ale používám to samé dřevo na všechny barvy a mezi každou barvou ho musím znovu připravit na tisk tím, že ho znovu ryji a kudlám. Této technice, kterou jsem vymyslel, se říká - jak jsem se později dozvěděl - ”technika ztraceného dřeva”, takže jsem vlastně nic nevymyslel…. /Pavel Macek/