17.01.2019 17:38

Absurdní groteska Král umírá jako první premiéra na nové komorní scéně Národního divadla Moravskoslezského

V ostravské premiéře uvede 24. ledna 2019 činohra Národního divadla moravskoslezského hru Eugène Ionesca s názvem Král umírá. Absurdní grotesku o konci jednoho světa na pozadí konce lidského bytí napsal autor v roce 1962. Ve stoleté historii uvede NDM dílo tohoto dramatika vůbec poprvé, zároveň jde o první premiéru v novém komorním Divadle „12“ ve zrekonstruovaném komplexu Divadla Jiřího Myrona. Režie Vojtěch Štěpánek, v hlavní roli František Večeřa.

Zájemci se mohou s inscenančím týmem i herci potkat už na předpremiérové besedě, která poprvé proběhne v baru Ve Dvanáctce vedle divadla v předvečer premiéry - 23. ledna od 17:00 hodin.

Eugène Ionesco je považován za mistra absurdního dramatu 20. století. Jeho Král umírá předkládá divákovi v 90 minutách mataforu konce Bérengerova království na pozadí neodvratného konce jeho života.

Král Bérenger I. zemřít odmítá. „Zemřu, až já budu chtít!“ - to je jedna z jeho nejvýraznějších zoufalých replik.

Hra pracuje s oblíbeným Ionescovým tématem smrti v přesně vyměřeném čase (90 minut), což zoufalému králi opakovaně připomínají starší ze dvou královen i jeho lékař. „Titulní postava prochází fázemi popírání, vzdoru, sebelítosti, poslední snahy se smrti vzepřít. Ve finále dospěje ke smíření.  Tak, jako mu hodiny odtikávají každou vteřinu k neodvratnému konci, tak se drolí i jeho svět, jeho království. Přitom okolní říše vzkvétají. Souboj krále se smrtí je také soubojem dvou královen a jejich přístupu ke smrti – ta mladší se zoufale snaží smrt popřít a odvrátit, starší je nakonec ta, která králi odchod usnadní,“ rozvíjí děj dramaturgyně činohry Sylvie Vůjtková.

Král umírá je jeden z nejtěžších divadelních textů, které lze inscenovat. Za prvé: Musíte mít ideálního představitele Krále. Za druhé: Nesmíte se bát opustit svůj komfortní prostor a riskovat vše,“ říká ke svému režijnímu pojetí Vojtěch Štěpánek.  „Král je velkou hereckou příležitostí pro Františka Večeřu. On je centrem této hry, je klíčem k její realizaci. Odvedl na sobě skutečně hodně práce. Obdivuhodné,“ chválí režisér a pokračuje: „Pracujeme podle hesla: Hrůza a směšnost sestry jsou. Ionescova hra po vás chce, abyste předvedli vše, co umíte. A teprve když se jí přestanete bát, ukáže vám, že můžete cokoliv. I být králem.

Hlavní poselství hry – postoj ke smrti, kterou neumíme přijmout - shrnuje dramaturgyně Sylvie Vůjtková takto:  „My se dnes neumíme postavit k umírání a smrti realisticky,  není to součást naší kultury, našich životů. Smrt nás děsí, snažíme se ji co nejvíce oddálit a žít za každou cenu co nejdéle nehledíce na to, jak kvalitně. Dnes se často umírá osamoceně v nemocnicích a léčebnách a ne doma v rodinném kruhu. Jen abychom neměli smrt na očích.“

Nedůstojné a komické Bérengerovo devadesátiminutové umírání a zánik jeho světa (jeho království) je v kontrastu s viditelnou snahou o opulentnost a přepych, které vládnou scéně Milana Davida a kostýmům Marty Rozskopfové – perské koberce, šperky, hedvábné pyžamo krále v kontrastu k jeho děravým ponožkám, černá jednoduchost starší z královen proti přepychu oděvu, líčení a záplavě šperků té mladší. Podobnost dvou postav (kostýmů starší královny a lékaře) s reálnými osobnostmi není úplně náhodná.

Král umírá bude mít v komorním Divadle „12“ premiéru 24. ledna 2019 v 19.00 hodin.  Jde také o první inscenaci nastudovanou přímo pro tuto malou scénu NDM. Divadlo „12“ má 60 diváckých míst a vzniklo v rámci rekonstrukce komplexu Divadla Jiřího Myrona.  Do konce sezóny tam budou mít premiéru ještě komorní opera (14. února) a muzikál (v květnu).

Eugène Ionesco: Král umírá

Překlad Milena Josef Tomáškovi. Režie Vojtěch Štěpánek. Dramaturgie Sylvie Vůjtková. Scéna Milan David. Kostýmy Marta Roszkopfová. Výběr hudby Vojtěch Štěpánek.

Hrají: Bérenger I., král – František Večeřa; královna Markéta (starší královna) - Anna Cónová; královna Marie (mladší královna) - Petra Lorencová; Julinka – hospodyně, ošetřovatelka – Renáta Klemensová; lékař, kat a astrolog – Tomáš Jirman; stráž – Jiří Sedláček.

Po otci Rumun, po matce Francouz Eugène Ionesco (1909-1994)  psal hlavně francouzsky a většinu života strávil ve Francii, měl francouzské občanství. Patří mezi hlavní představitele absurdního divadla (franc. Nouveau Théâtre – Nové divadlo). Dospěl ve své tvorbě k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. To ho vedlo k tvorbě tzv. antiher  a  absurdního  dramatu.  V počátečních  hrách  na  scénu  uvádí  lidské  roboty, odosobněné  mechanicky  jednající  loutky.  V pozdějších  dílech  jsou  tito  hrdinové  nadáni  určitým vědomím a zlidšťují se. Jde zejména o postavu Bérengera, vystupujícího nejen ve hře Král umírá. Velké bérengerovské i nebérengerovské hry pak inklinují k tématům  společenským,  k tématům  stárnutí  a  smrti  a  k tématům  násilí,  moci  a  zla.  Posedlost tématem stárnutí a smrti se u Ionesca s věkem prohlubuje. Objevuje se jako dominantní téma i v některých jeho pozdějších hrách ze 60. let, ale i v jeho zápiscích a denících. Další téma, které u autora věkem sílí a stává se posedlostí, je téma společenského násilí a zla ve všech formách (v jeho díle se odráží zejména osobní zkušenost s rumunským fašismem).

Ostravské publikum zná jeho hry Plešatá zpěvačka a Židle. Drama Král umírá uvádí naše divadlo v Ostravě nyní poprvé. V Česku mělo drama premiéru už v roce 1964, bylo poté ale dlouho zakázáno.

www.ndm.cz

Autor článku: Šárka Swiderová