Eurovize je největší televizní nesportovní událost na světě, u nás ji však lidé stále vnímají jako „bizár“. Jak se s tím vyrovnáváte?
Kdybyste přijel na místo konání, tak je to neskutečná záležitost. Kdybychom soutěž pořádali u nás, přijelo by 200 tisíc turistů i víc a pořadatelské město by tím ožilo. Ve Vídni v roce 2015 hrály eurovizní písničky i semafory na přechodech. Byla to velká zábava a monumentální spojení národů.
Poslechněte si všechny písně, které usilují o postup do Eurovize |
Podle jakého klíče jste vybrali finalisty národního kola?
Je to prosté. Kdokoliv z celého světa může poslat písničku. Dva roky zpět jich přišlo třeba sedm českých a tři sta ze zahraničí. Loni bylo českých třicet, letos šedesát. To je dobře, protože to je základ, ostatně Eurovize je písňová soutěž. Někdy se přihlásí interpret už s vlastní skladbou. Potom máme malý tým lidí, uděláme si žebříček a zvažujeme, kterou vzít a kterou ne. Někoho si pozveme, aby zahrál naživo a doložil, že to zvládne. Je to jednoduché, ale zdlouhavé.
V letošním výběru jsou snad kromě etablovaných Lake Malawi vesměs hudebníci na začátku své dráhy. To byl záměr?
Hlásili se nám i zavedení interpreti, ale prostě jsme se při tom výběru na nich neshodli. Nechci říkat, že skladby byly špatné. Ale když přijde možná nejlepší česká zpěvačka, nepošlete ji do soutěže s průměrnou písní, protože by jen zapadla. Už máme s Eurovizí nějakou zkušenost. Samozřejmě se můžeme mýlit, ale to už je naše zodpovědnost. Mikolas Josef poslal píseň už předloni a taky jsme mu řekli, že ne, že má na víc. Leckdo se snaží dodat „eurovizní song“, ale my chceme autenticitu, ne kalkul.
Co je podle vás eurovizní song?
Hodně se setkávám s názorem, že jsou to takové ty pompézní balady. Těch je dost, ale víme, že z deseti postoupí dvě nebo tři. Ale budiž. Nicméně do top desítky se dostane hlavně současná hudba.
Takže na slavném jméně nesejde?
Vlastně ne. Kolik znáte špičkových německých zpěváků? A francouzských? Asi nula. Já to mám stejně. Oni to mají stejně s naší scénou. Takže známé jméno je podstatné možná pro domácí publikum, ale to pro nás zase nemůže hlasovat. A v cizině to berou prostě tak, že kdokoli jede na Eurovizi, má na zádech národní vlajku a reprezentuje svoji zemi. I když náš výběr je víc indie, můžeme překvapit. Protože spousta zemí touto cestou nepůjde.
Eurovize je písňová soutěž, ale osoba interpreta přece taky musí hrát roli.
Trochu si „ulehčujeme“ práci. Vybereme osm písní a dál je to na lidech a na odborné zahraniční porotě. Jsme jediní, kdo má odbornou porotu pro národní kolo složenou čistě ze zpěváků, kteří Eurovizí prošli. Mají zkušenost a zároveň jsou totálně neovlivnitelní, protože naše interprety neznají.
Víte, jak se po loňském ročníku dařilo Mikolasu Josefovi?
Dobře. Je populárnější třeba ve Španělsku než v Česku. Což je násobně větší trh. Vystupoval jako headliner na největších hudebních cenách v Řecku, hrál ve Finsku či v Estonsku. Zatím nemá album, což je problematické, ale zájem o něj je obrovský. Který český zpěvák toto měl?
Gabriela Gunčíková poprvé postoupila do finále, Mikolas Josef loni skončil šestý. Kdy Česko Eurovizi vyhraje?
Dobrá otázka. Až se nám povede vyprodukovat song, který zarezonuje bez toho, aby na Eurovizi musel jet. Něco, co ještě překoná Mikiho. Ale nikdy nevíte, co pošlou jiné země. Může to být letos, za pět deset let. Jdeme tomu naproti.
Kdybychom letos vyhráli, zvládnete soutěž příští rok u nás uspořádat?
Stoprocentně. V této zemi se relativně pravidelně koná mistrovství světa v hokeji, takže zkušenosti jsou. Infrastruktura je a myslím, že jsme v tom dobří. Víc Rakušané než Portugalci. A když to zvládli v Portugalsku nebo na Ukrajině, která má větší problémy, tak to sakra musíme dokázat hravě.
