Asteroidy narážejí do Země více než dvakrát častěji než před 290 miliony lety

Slovo "jednoduše" ale asi není zrovna namístě, ale použil jsem ho proto, že je očividné, čím Měsíc posloužil. Jako geologicky téměř mrtvé těleso je poset krátery odhalujícími dávnou minulost, v nichž si mohou planetární vědci číst jako v knize. A lze předpokládat, že pokud v jisté době dostával Měsíc určitý počet zásahů, mělo by to samé platit i pro blízkou Zemi. 

 

 

Studii má na svědomí Sara Mazrouei z University of Toronto, která tak zjistila, že v této době jsou kolize asteroidů s Měsícem a Zemí více než dvakrát častější než před 290 miliony lety, čili v době permu, kdy se stali nejvýznamnější skupinou živočichů na Zemi plazi. 

 

Jaká je ale příčina takové změny? Mazrouei uvažuje o nějaké pradávné kolizi, která narušila Velký pás planetek ležící mezi Marsem a Jupiterem a způsobila, že Zemi celkem často zasahují cca kilometrové asteroidy, a to zhruba každých 600.000 let (v průměru pochopitelně). 

 

Potřebná data poskytl Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) agentury NASA, díky jehož zmapování povrchu Měsíce radiometrem byla identifikována celá řad malých i velkých kráterů, již můžete vidět na přiloženém snímku. Pokud jste hudebně založení, můžete si poslechnout do zvuku převedenou časovou osu zásahů měsíce od SYSTEM Sounds. 

 

 

Krátery na Měsíci studovala spoluautorka studie Rebecca Ghent, která si všímala těch, jež mají v průměru přes 10 kilometrů a zjistila, že některé krátery vyzařují během měsíční noci více tepla než jiné. To proto, že horniny odhalené nedávnými kolizemi jsou v noci teplejší než jiné, které už prošly erozí vlivem neustálých změn v teplotách a nárazy mikrometeoritů. To umožnilo zasadit jednotlivé krátery do časové osy táhnoucí se celou miliardu let do minulosti. 

 

Z toho už není složité vyčíst, že se od doby před 290 miliony lety zvýšila četnost dopadů těles asi 2,6x. K tomu Thomas Gernon z University of Southampton uvedl, že pro konec éry dinosaurů byl v podstatě nevyhnutelný.

 

Zdroj: Motherboard