Best of 2018: Nejlepší hudba

Kde by byly hry bez hudby? Hráči na hudební doprovod často zapomínají a pak, když uslyší známý motiv, nostalgicky roztají, protože jim evokuje danou herní pasáž. Dlouho jsme řešili, jak tuhle kategorii u nás pojmout, protože není v lidských silách slyšet všechny herní soundtracky, ale nakonec jsme se shodli, že prostě vybereme ty, které se nám nejvíce líbily z okruhu her, jež jsme hráli, případně si pustíme tipy ostatních členů redakce. A kupodivu jsme se začali docela shodovat.

3. místo – Octopath Traveler

zdroj: tisková zpráva

Skladatel Jasunori Nišiki vytvořil soundtrack, který symbolizuje celou hru: moderní přístup ke starému a milovanému žánru, který se nevzdává svých kořenů. Hudba k Octopath Traveler je v kontextu JRPG a SRPG velmi tradiční, ale zároveň osvěžující díky rozsahu použitých nástrojů a kompozici jednotlivých skladeb.

Skladby hodně stojí na motivech jednotlivých hrdinů, nicméně celý soundtrack stojí za poslech. Je příjemný, pohlcující a relaxační. Do hudby k Octopath Traveler se můžete ponořit a nechat se unášet tóny, i když třeba hru neznáte.

2. místo – God of War

zdroj: tisková zpráva

Nenápadný řemeslník (nenápadný v kontextu „velkých“ skladatelů) Bear McCreary se konečně dočkal dostatečného uznání. Už jeho práce na seriálu Battlestar Galactica stála za pozornost a z herních soundtracků bodoval třeba u jinak nepříliš povedeného SOCOM 4. God of War je ovšem jeho majstrštyk, kde kombinuje typické burácivé motivy s klidnějšími pasážemi.

Právě variabilita hudbě v God of War strašně svědčí. Album se točí kolem kvarteta motivů, které McCreary variuje a zabraňuje tak tomu, aby se hudební doprovod utopil v přepálených heroických chorálech. Osudovost střídá akce a akci zase melancholická meditace.

1. místo – Red Dead Redemption 2

zdroj: tisková zpráva

Když se rozezní první tóny ve hře, leckoho napadne, že je to Gustavo Santaolalla, ale jakmile se přidají další skladby, hudba nabírá na megalomanské variabilitě. Dvorní skladatel Rockstaru Woody Jackson dal dohromady obrovský ansámbl hudebníků a vytvořil soundtrack, který má pro každou příležitost ten správný styl. Někdy je to smutně drnkavá kytara, jindy vyprahlý motiv strastiplného putování, pak variace na Morriconeho a jindy hravá skočná skladba.

Za vokály stojí vítěz Grammy Daniel Lanois, který spolupracoval třeba s Bobem Dylanem či Neilem Youngem, a jde jen o jedno z několika slavných jmen. Soundtrack k této hře je stejný jako ona samotná. Rozmáchlý, občas až omračujícím způsobem široký záběrem a skvěle poskládaný dohromady.