„Jsme nespokojeni s tím, že z veřejného zdravotního pojištění jde na poskytovanou zdravotní péči něco kolem dvaceti miliard,“ uvedla na začátku besedy Žitníková.
Platy, platy, peníze, peníze…
„Vypadá to jako obrovská částka, ale když si ji rozdělíte a víte, že se z ní platí praktickým lékařům, ambulantním specialistům, domácí péči, hospicům, nemocnicím, tak to není až takový objem,“ vypočítávala. „Byli jsme nespokojeni s personální situací, která je v současné době v nemocnicích u zaměstnanců všech profesí od uklízeček až po špičkové lékaře. Proto jsme měli požadavek, aby šly platy nahoru o deset procent. Druhý náš návrh spočíval v tom, že jsme chtěli zvýšit počet pracovníků v nemocnicích, zvláště u ošetřovatelského personálu. Většina sester je v nemocnicích extrémně přetížená. Jedna sestra se přece nemůže starat až o 45 pacientů ve dvanáctihodinových směnách. Na mnoha odděleních tak tomu skutečně je.“
Zvažujete, že budete volit Jaromíra Soukupa?Anketa
„To jsme chtěli nejen u zdravotních sester, ale i u ošetřovatelského personálu, přes zvýšené úhrady. Udržet kvalitu českého zdravotnictví a personál v nemocnicích. Péči poskytují lidé a ty je třeba stabilizovat a zaplatit. Chtěli jsme plošné zvýšení o deset procent pro všechny zaměstnance. Bohužel jsme nenašli pro tuto desetiprocentní navýšení na ministerstvu zdravotnictví pochopení. Platy se zvýšily ale diferencovaně. Pro zaměstnance, kteří nejsou zdravotnickými pracovníky, bylo zvýšení o pět procent, pro zaměstnance, kteří jsou nelékařskými zdravotnickými pracovníky o sedm procent, a co nám vadilo nejvíc, bylo diferencované zvýšení platů u lékařů,“ postěžovala si předsedkyně odborového svazu.
Ministerské sliby…
„Na první pohled to vypadá výborně, protože u začínajících lékařů, se platy zvýšily o sedm procent. Ale u odborníků, kteří na pracovištích dlouhodobě pracují a zaučují mladé, se tarify zvýšily jen o dvě procenta. To je prostě špatně, protože když je člověk finančně nedocenění, tak motivace k práci je problematická a lidé odcházejí do zahraničí,“ uvedla dále Žitníková. „Zvýšení platů prosazovali i zaměstnavatelé, a když jsme dříve jednali třeba s panem Němečkem, tak ta personální situace byla také takto vypjatá. Dohodli jsme se tehdy s ním, že se tři roky po sobě zvýší tarifní platy o deset procent. To poslední zvýšení mělo proběhnout právě letos. To se ale neuskutečnilo, protože současná vláda se cítila být tímto slibem nevázána,“ konstatovala odborářka.
Fotogalerie: - Výsledky státního rozpočtu
Poté kriticky zavzpomínala: „Když jsme jednali s panem ministrem Hegerem, tak to byla asi nejtěžší jednání a neprobíhala vždy korektně. Tam jsme dostali také nějaké sliby, ale ty nebyly naplněny a to ani na začátku. Byl třeba slib o zvýšení 6,25 procent, pan ministr tehdy tvrdil, že na to nemocnicím přidal peníze, a když jsme po roce udělali zhodnocení, tak bylo zřejmé, že místo toho, aby přidal, tak o dvě miliardy snížil nemocnicím úhrady za poskytovanou péči. To jsem považovala za velký nonsens. S panem Němečkem dohody tak nějak platily a současný pan ministr po dohodě se zaměstnavateli poslal objem peněz, ale v ČR je třeba říci, že zde jsou ve zdravotnictví různé systémové nedostatky.“ Nemocnice podle Dagmar Žitníkové dostávají různé úhrady za poskytovanou zdravotní péči. „Například jedna má základní sazbu 26 000 a jiná 32 000 korun za jednotlivý případ. Pohybovat se v tomto prostředí je tedy těžké a složité a je problematické naplňovat sliby ministrů, protože nemocnice mají také různé výše personální nákladů. Máte nemocnici, která má z přijatých příjmů z veřejného zdravotního pojištění personální náklady padesát procent a jiná má 70 procent. Když tedy plošně dostanou navýšeno o pět procent, tak část nemocnic to nemůže pokrýt, protože má vysoké procento personálních nákladů. O systémových změnách se tu pořád hovoří a nikdo se jimi nechce zabývat,“ posteskla si.
Fotogalerie: - Místo tragédie: Důl ČSM
„Sestřičky by měly dostat přidáno pět tisíc korun za to, že pracují ve směnách. Ale to by mělo jít přes takzvaný „lůžkoden“. Ale to je problém, protože řada nemocnic z důvodů nedostatku sester má uzavřená oddělení. Ale i přesto to tu funguje poměrně dobře.“
(Ne)navýšení
Slova se pak ujala poslankyně, docenta Mauritzová: „Necítíme, že je tu priorita jak v oblasti školství, tak zdravotnictví. Když se podíváte na navýšení platů učitelů, tak co bylo na podzim slíbeno, tak dodrženo nebylo. To samé je ve vztahu ke zdravotníkům. Nejdříve se řekne, že se jim přidá deset procent, pak zase že se jim nepřidá, pak zase že jen někomu a že se to nechá na velkých nemocnicích, a ty si tyto prostředky přerozdělí. Tak, jak je to dnes postavené, je to velice nesystémové a nenaplňuje to kroky, které bychom si představovali,“ kritizovala současný stav poslankyně za ODS. „Nenavazuje to hlavně na to, aby se udržel zdravotnický personál v nemocnicích. To je velká priorita, aby finanční prostředky šly lidem… Dnes se hovoří o tom, jestli mají dostat učitelé příplatek za třídnictví, jestli se jim navýší o deset procent platy, je tam určitá perspektiva v počtu let, aby se postupně dosáhlo platu 45 000. U zdravotníků poněkud experimentujeme. Jednou se přijde a řekne, že se přidá 5000 těm, kteří jsou ve službě, pak že plošně navýšíme o deset procent. Pak jsem se dočetla, že se uvažuje o tom, že by se přispívalo sestrám 6000 na bydlení. To jsou takové jakoby výkřiky, zdravotníci to vnímají a necítí v rozpočtu jistotu.“
Psali jsme:
Mladí lidí musí mít čas na své volno
Poté konstatovala o něco optimističtěji: „Když vidím, jak nám na fakultě rostou přihlášky, tak říkám, že mladí lidé jsou stateční, že se stále hlásí. Máme zhruba 1400 přihlášek ke studiu a můžeme přijmout zhruba 380 lidí. V poslední době sledujeme, kolik z nich zůstává v nemocnicích. Nejde jen o finanční prostředky, ale i pracovní podmínky. Ze školy nám odchází 75 procent mladých lidí, kteří získanou skutečnou kvalifikaci pracovat ve zdravotnictví, ale do dvou let jich tam tak velké procento nezůstane. Je to jednak velkou pracovní přetížeností v nemocnicích. Mladí lidé tam takto dělat nechtějí, chtějí mít čas na své zájmy a koníčky. Nechtějí mít tolik přesčasů a nevěnovat se svému volnu.“ Obhajovala mladou generaci poslankyně, docentka Mauritzová. To je tím, když je velmi nízká míra nezaměstnanosti a na trhu se nabízejí nejrůznější možnosti pro zaměstnání mladých lidí. Odchází pracovat do jiných pracovišť a hovoří o tom, že tam mají více peněz a menší odpovědnost. Psychická a stresová zátěž mladé lidi prostě velmi zatěžuje. Hovoří se o tom, kolik mladých lidí odchází do zahraničí. Dělali jsme si určitou statistiku, ale tak velké procento to není. Ale nabídky, které přicházejí ze zahraničí, jsou na české poměry neuvěřitelné. Práce od pondělí do pátku, volné víkendy, plat 3500 euro a šest týdnů dovolené. Mladý člověk tu nabídku vnímá a říká si, že danou nabídku zkusí. Pracuje tam nějakou dobu, a pak se vrací. Ale ten počet je mezi dvěma až třemi procenty mladých lidí.
doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D.
Primář docent Jiří Dort poté upozornil na další problém, a to přetěžování zdravotníků: „Je to velmi významný faktor, který souvisí s úbytkem personálu. V posledních letech pozoruji zvýšení kvality studentů i zájmu o obor. Roli hraje stárnutí populace. Mne trápí úbytek specializovaných lékařů, a to se týká celého českého zdravotnictví. Je to paradox, když se mluví o podivném dělení financí. Jsou zájemci o práci, noví lidé, kteří přicházejí, ale na nich provoz opravdu nestojí. To jsou lékaři s titulem, ale oni potřebují naopak dozor. Oni těm zkušeným lékařům práci ještě přidávají. A zkušených lékařů je málo. Přesčasových hodin je prostě přebytek. A ti lidé odcházejí. Je velká ztráta, když odejde lékař s plnou kvalifikací, tak tento člověk velmi chybí. To pozoruji i u nás. My máme řadu mladých lékařů a málo vysoce kvalifikovaných, kteří kromě své odborné práce musí ještě zajišťovat výkon mladých.“
Jako stachanovci…
Odborářka Žitníková pak konsternovala přítomné slovy: „Setkala jsem se s tím, že na konci roku měl lékař 1300 přesčasových hodin. Přičemž zákoník práce povoluje 416 hodin přesčasové práce za rok. Jestliže někdo dělá takovou práci, která je navíc ještě dobrovolná, protože placeno je jen 150 hodin, a pak mu napočítáte průměr na hodinu, tak jsme zcela jinde, než se uvádí v různých statistikách. Obdobná situace je i se sestrami. Tam ty přesčasy nejsou tak extrémní, i když čísla jsou také vyšší. Ale ti lidé jsou tak unaveni, přetíženi, mají toho plné zuby, ale tu práci chtějí dělat a mají ji rádi.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
