Rusko si hrálo na studenou válku, Putin měl volno. Na Kursku zbytečně zemřeli úplně všichni

Jan Januš

Tragédie ruské jaderné ponorky Kursk, na jejíž palubě zemřelo v roce 2000 všech 118 námořníků, má i po letech hrozivé obrysy. Svůj výklad tehdejších událostí teď nabízí britský kapitán David Russel, který vedl záchranné operace a jemuž Rusko fakticky znemožnilo zachránit alespoň poslední přeživší. I díky jeho vyprávění nejprve vznikla kniha novináře Roberta Moora Čas umírání, jíž adoptoval do filmu Kursk scénárista snímku Zachraňte vojína Ryana Robert Radot. „Film se drží knihy velmi věrně a popisuje události tak, jak jsem je zažil,“ říká David Russell. Snímek v týdnu vstoupil do tuzemských kin.

Zatímco obyčejní Rusové se ve filmu chovají jako hrdinové, nejvyšší velení postsověstského námořnictva zůstává myšlením i jednáním v časech studené války. A své námořníky nechává zemřít zcela zbytečně.

Co se tedy v roce 2000 stalo? „Jaderná ponorka Kursk poprvé vyplula v roce 1994. Byla dvakrát větší než jumbo jet a delší než dvě fotbalová hřiště. S rozměry 155 m na délku a čtyřmi podlažími se jednalo o jednu z největších útočných ponorek, která byla kdy zkonstruována. O plavidlech tohoto typu se tvrdilo, že jsou díky dvojitému trupu „nepotopitelná“,“ dočteme se v obsáhlém materiálu, který ke snímku připravil distributor.

Zašlá sláva ruského námořnictva

Jak se ale brzy ukázalo, ruské námořnictvo žilo spíše z dřívější slávy než ze své aktuální velkoleposti. Toho si ostatně velmi dobře všímá i film, když si nechává jednoho z důstojníků stěžovat, že loď, které kdysi velel, teď vozí potraviny. Ruská plavidla ale stále budí pozornost, námořníci jsou na ně pořádně hrdí, i když si uvědomují jejich problémy. A dobře to chápe i jejich okolí.

Zastaralost ruského vybavení však stála mnoho životů. Na palubě Kursku zemřelo všech 118 námořníků, kteří se s ponorkou v srpnu 2000 účastnili vojenského cvičení.

„12. srpna, došlo na Kursku k tak silným výbuchům, že je zaznamenaly seizmografy na Aljašce. Exploze poslaly ponorku na dno Barentsova moře. Nejméně 23 ze 118 námořníků na palubě výbuchy přežilo. Záchranné akce Rusů byly neúspěšné kvůli zastaralému a špatně fungujícímu vybavení. Pomoc, kterou nabídli Spojené státy a Velká Británie, byla odmítnuta. Teprve 16. srpna Rusko oficiálně požádalo britskou a norskou vládu o pomoc. Záchranná loď vyslaná z Norska 17. srpna dorazila na místo 19. srpna. Britští potápěči se dostali k nouzovému průlezu ponorky v neděli 20. srpna. Zjistili, že je zaplaven vodou.“

Co je pravda a co není?

Film, který režíroval jeden ze zakladatelů hnutí Dogma 95 a autor oceňovaného Honu Thomas Vinterberg, jasně a přiznaně oživuje téma studené války. Dělá tak ale bez předpojatosti. Nejde napsat, že by hned od začátku byli Rusové ti zlí a naopak Britové či jednotky NATO ti hodní. Neskrývá sympatie k řadovým ruským vojákům a nebojí se ukázat jejich hrdinství. I když je hodně zvláštní, že mluví anglicky a dokonce si tak prozpěvují i námořnické písně.

„Samozřejmě hlavní události a fakta jsou poměrně známé. Nejedná se však o dokumentární film, takže si režisér mohl dovolit trochu svobody při vyprávění. Ale je to natočené v duchu knihy. A kniha je velmi věrná skutečným událostem,“ dodává David Russel, který na filmu spolupracoval jako konzultant. Hraje ho mimochodem Colin Firth.

sinfin.digital