Sukulenty - nezdolní hrdinové pokojů

Hromadit vodu a šetřit s ní na horší časy – tak zní heslo, kterým se rostliny se sukulentními listy řídí, aby přežily i v péči zapomnětlivých, lenivých či začínajících pěstitelů.

O jejich schopnosti vázat v pletivech životadárnou tekutinu se přesvědčíme snadno. Stačí rozlomit list, už od pohledu daleko macatější než je u jiných pokojovek zvykem, a odhalíme měkkou, šťavnatou dužninu, jakou mají třeba řapíky celeru.

Krom toho, že tihle zelení hrdinové, mezi něž řadíme i početnou dynastii kaktusů, hravě vydrží delší období ve vyprahlé zemině, statečně odolávají i suchému vzduchu z radiátorů. Jaké druhy dají šmrnc oknu, poličce nebo třeba psacímu stolu?

Za nevšední trubičkovitě srolované, zářivě zelené listy si vysloužila přezdívku šrečí ucho. Bohatě větvený keřík si tvarem nezadá s uměleckou skulpturou, což by se mělo odrazit i na místě, které pro něj vybereme.

Vytknout se mu dá snad jen to, že přirůstá velmi pomalu. Naštěstí ale i drobné rostliny v hrníčcích vypadají kouzelně a pokojům propůjčují pohádkovou atmosféru. V létě můžeme tlustici přenést ven a udělat z ní hvězdu zahradní party.

Krom úplné tmy poroste všude, kde jí bude teplo. Rychle a bez problémů koření ze stonkových i listových řízků. Zaštipováním ji lze vytvarovat do podoby stromku.

Věděli jste, že… se díky dlouhověkosti dědí z generace na generaci a že v africké přírodě vytváří keře vysoké přes 1,5 m?

Rozchodníky nechybí v inventáři snad žádného skalničkáře. Na skalce mezi kameny totiž tyhle naše asi nejznámější venkovní sukulenty s křehkými plazivými výhony dělají opravdu velký dojem.

S tímto druhem si ale můžeme vyzdobit i naše příbytky. Načervenalé výhony ověnčené drobnými obvejčitými lístky mu elegantně splývají přes okraje nádoby. Ta by proto měla být vysoká, postavená na nožičkách nebo zavěšená na řetízku.

Potřebuje dostatek světla, jinak slábne. Dobře snáší chladnější prostory. Při pravidelném sestřihu netvoří závěs, ale nadýchaný zelený bochánek. Odstřižené části použijeme k množení.

Věděli jste, že… rostlinu přenesenou ze zahrady můžeme navyknout na domácí podmínky, ale naopak zhýčkaní peciválové už zimu venku nepřežijí?

Její zářivá květenství na vysokých stoncích jsou odměnou každému, kdo si na ně trpělivě počká. Exotikou prodchnutá kráska, která se na první pohled podobá haworcii, je však hodna obdivu, i když zrovna nekvete.

Vytváří kompaktní symetrické růžice až 15 cm v průměru složené ze štíhlých, měkce zoubkovaných listů posetých vystouplými bělavými tečkami na temně zeleném podkladu. Je ideální startovací rostlinou pro pěstitelské nováčky včetně dětí.

V dobré kondici zůstane na světle mimo dosah přímých slunečních paprsků. Zimu může strávit jak v teple domova, tak v temperovaném skleníku. Obejde se bez hnojení.

Věděli jste, že… aloe osinatá patří k nejmenším ve svém rodu čítajícím na pět set druhů?

Není divu, že je všude k dostání, vždyť tenhle prcek s matnými listy vztyčenými k nebi jako rytířské kopí je nesmírně efektní a vejde se i do kuchyňského regálu mezi hrnky a talíře.

Nepřehlédnutelná zdrobnělina se od klasického „tchynina jazyka“ odlišuje listy, které nejsou placaté, nýbrž válcovité. Rostou buď kolmo vzhůru, nebo ční na všechny strany, bývají i spletené do copu. Odrůda Fernwood působí subtilněji. Původní druh měří asi 1 m.

Od března do srpna jí jednou měsíčně přilepšíme dávkou hnojiva na kaktusy. Zbytečně ji nepřesazujeme. Prospívá na slunci i v tmavším koutě. Snadno se množí odnožemi.

Věděli jste, že… blízká příbuzná exotické agáve se pěstuje na plantážích v Americe i Africe pro kvalitní voděodolné vlákno?

Jeho uličnický vzhled je báječným poutačem pohledů a ozdobou moderně zařízených místností. Mladé rostliny připomínají klučičí rozcuchanou kštici. Tím, jak vláskovité listy pomalu přirůstají, vytvářejí hřívu dlouhou i víc než půl metru. Za takové jedince si v obchodě připlatíme o několik set korun víc.

Nejlépe vyniká v neutrálních květináčích a mísách, později, když spustí převislé výhony, okouzluje v drhaných závěsech macramé.

Dlouhověkost ripsalisu podpoříme občasným mlžením a umístěním mimo polední sluneční úpal. Spíše než pro kaktusy, preferuje substrát určený k pěstování orchidejí.

Věděli jste, že… je to epifyt a v rodné Brazílii žije na stromech podobně jako vánoční kaktus či jmelí?

Může se vám hodit na Zboží: