InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Čarodějnická párty pro děti s kreativními aktivitam

    pátek 26.4 15:00 - Knihovna, Blatná

  • Pecha Kucha Night: Práce jako na kostele – série krátkých přednášek

    pátek 26.4 20:00 - Kostel Narození Panny Marie, Vodňany

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  > 

Železný hasič komparzistou ve filmu Jan Žižka

Jakub Semrád v "civilu". Na natáčení se fotit nesmí. , Autor: Libuše Kolářová

Jakub Semrád v "civilu". Na natáčení se fotit nesmí.     Autor: Libuše Kolářová

19.1.2019 9:27

AKTUALIZOVÁNO - 19.1.2019 09:29

JIŽNÍ ČECHY – Jméno hasiče z Mladé Vožice Jakuba Semráda (34) se za poslední dva roky dostalo do povědomí těch, kteří v jižních Čechách sledují soutěže TFA železných hasičů. „Vždycky jsem obdivoval a uznával Jirku Dvořáka, který je profi hasičem v Táboře a věnoval se soutěžím TFA. Chtěl jsem si to taky vyzkoušet a poprvé jsem se vydal před dvěma lety na takový srandamač do Bělče, pak už na první soutěž TFA na hradu Šelmberk. Hned druhý rok se mi dařilo. Všude, kam jsem přijel, jsem se dostal na stupně vítězů," komentuje svůj nástup do hasičského sportu Jakub Semrád. V Jihočeském poháru, kam se započítávaly soutěže v Milevsku, na Šelmberku, v Týně nad Vltavou a v Protivíně, skončil v roce 2018 druhý za Michalem Drsem z SDH Drunče. „Myslím, že pro mě hraje komplexnost. Nejsem tak svalově vybavený jako někteří jiní závodníci, ale mám vytrvalost. Jsem schopen celou dobu závodu běžet, protože sportuju denně. Běhám, jezdím na horském kole a hraju fotbal," dodává dobrovolný hasič z Mladé Vožice. „V roce 2018 se mi splnil sen. Dostal jsem se do reprezentačního týmu TFA Jihočeského kraje a na mistrovství republiky v Domažlicích jsme skončili pátí. Náš cíl byl do pátého místa a to se podařilo," dodává. Taková je sportovní vizitka Jakuba Semráda, který má rád výzvy. Neodolal tedy ani příležitosti zapojit se do komparzu při natáčení historického filmu Jan Žižka, jehož části se na podzim natáčely na Zvíkově a u Orlíku nad Vltavou. A o tom je následující rozhovor.

 

 

Jak vás napadlo přihlásit se do komparzu?

Režisér Petr Jákl se na ten film připravoval osm let. Vybíral si lokace pro natáčení, herce a nakonec hledal komparz. Já jsem informaci o castingu do komparzu zachytil na portálu Jižní Čechy Teď a pak přišel kamarád Ondra Mareš z Vožice, že by to docela zkusil. Přidal se k nám ještě Honza Pracný. Takže jsme se v říjnu vydali na casting do Domu kultury v Milevsku.

Byl casting náročný?

My jsme byli připravení na všechno, ale nakonec to bylo hrozně jednoduché. Přijeli jsme, už tam čekalo asi třicet lidí od malých dětí až po staré babičky. Předali jsme vyplněné dotazníky, odpověděli na pár doplňujících otázek, vyfotili nás a to bylo všechno. To jsme byli skoro zklamaní. Čekali jsme něco akčnějšího. Bylo nám řečeno, že natáčení se plánuje na druhou půlku listopadu a pokud budeme vybráni, dva až tři týdny předem se o tom dozvíme. Taky nám řekli, abychom se pokud možno neholili a nestříhali, protože je potřeba mít středověkou vizáž. Takže jsme postupně zarůstali a čekali.

Co na to vaše manželka?

Tak zrovna manželce se strniště líbí, ale ostatní z okolí mi říkali, že vypadám divně, ať už se oholím.

A co bylo dál?

Mezitím nám všem třem přišla esemeska s pozvánkou na natáčení seriálu Policie v akci. To jsme ale odmítli. Zrovna tenhle seriál se nám moc nezamlouvá. Pak přišla Honzovi Pracnému zpráva, že byl vybrán na natáčení pro film Jan Žižka na Zvíkově, takže já jsem se oholil s tím, že vybraný nejsem. Jenže za pár dní přišla esemeska i mně, takže jsem si znovu nachával narůst strniště. Ondra Mareš byl pak pozvaný na druhé natáčení o něco později na Orlíku. Jakým systémem výběr probíhal, to nevím. Komparz se střídal, někdo tam byl čtyři dny, někdo tři dny, někdo jen den.

Byly v komparzu i ženy?

Žen tam bylo jen pár. Hledali hlavně chlapy, část hrála vesničany, část pobité mrtvoly a zbytek rožmberské vojsko.

Jak taková práce komparzu probíhá?

Je to řehole, hlavně spousta hodin čekání a někdo se ani za čtyři dny nedostal před kameru, protože se třeba něco změnilo a točil se jiný obraz. V týdnu se začínalo v pět ráno, o víkendu o něco déle. Takže jsem ve všední den vyjížděl ve čtyři ráno z Vožice, v pět jsme byli na místě, šli jsme do kempu, kde nám dali kostýmy, pak do maskérny. Poté pro nás byla připravená snídaně. Na Zvíkově jsme během tří listopadových dnů zažili radikální změny počasí. Jaro, léto, podzim i zimu, poslední den v pondělí napadl sníh.

Měl jste šanci zahlédnout někoho ze známých herců?

Byl jsem nadšený. Seděl jsem u snídaně s Markem Vašutem i se zahraničními herci. Taky herec Jan Budař byl super. Úplně hotový jsem byl z Magnuse Samuelssona, světového strongmana. To je obrovský člověk, typický seveřan. Když jsme ráno byli úplně zmrzlí, on tam chodil jen lehce oblečený. Celý den bylo co pozorovat, i když akce, ve které jsem účinkoval, trvala třeba jen dvanáct minut. Sledovali jsme, jak se kulisami dotvářel hrad nebo bojové scény s kaskadéry.

V jakých scénách jste účinkovali?

Z natáčení jednotlivých scén si vůbec nedokážete dovodit děj. Proto jsem na výsledný film hrozně zvědavý. První den jsme točili hlídku v lese, hledali jsme nějakou ženu. Nemluvili jsme, dělali jsme jen křoví. Pak jsme točili hlídku na hradě, po kterém chodil Rožmberk a taky Zikmund, liška ryšavá. Na druhém natáčení na Orlíku už jsem nebyl, protože to mi zasahovalo do práce. Kamarádi tam ale byli a hráli vesničany, kteří pomáhali Žižkovi.

Ležet v listopadu na zemi a hrát mrtvoly prý bylo o zdraví...

Tak já jsem naštěstí na zemi coby mrtvola ležet nemusel, zato jeden kamarád tuhle roli hrál. Každému z komparzu ale předem napsali, že má mít teplé prádlo. Někteří to nevzali vážně a dorazili dost nalehko. I během natáčení pak na místě hledali lidi, kterým nebude vadit ležet hodinu na zemi. Pak už ale používali i velmi realistické panáky, protože se třeba ve scéně po mrtvolách šlapalo. Někoho možná mohl průběh natáčení zaskočit, ale já jsem si to užíval.

Co vás nejvíc zaujalo?

Všechno. Sledoval jsem, jak to při natáčení chodí. Překvapilo mě, kolik lidí takový velkofilm potřebuje. Plno řidičů, asistentů... Pochopitelně teď sleduju všechny informace o tom filmu. Například, že rozpočet začínal na 80 milionech a teď už je na částce přes 500 milionů coby náš nejdražší historický film. Češi jsou zvyklí na statného vojevůdce Žižku z trilogie Otakara Vávry, ale tady je Žižka mladý, spíš menší. Líbí se mi, že film má ambici udělat z Žižky legendu pro celý svět. I herci byli vedle Čechů Angličani, Dánové, Švédi nebo Australani. Michaela Caina jsem neviděl, ten točil scény na Křivoklátě. Měl tam jen malou roli, ale přiletěl kvůli ní. To mi přijde super.

Lákala by vás profese herce?

Ne, to ne. Zjistil jsem, že herectví není jen tak. Jedna scéna se točila i několik hodin. Žižka měl i dabléra. Byli tam sportovci, trénovaní kickboxeři nebo kulturisti, kteří točili bojové scény. Taky mi někteří známí říkali, proč tam jezdím, 800 korunový honorář za 12 hodin a ještě projedete benzín. Kamarádovi z komparzu dokonce přišly dvě pokuty za průjezd vesnicí Velká nadměrnou rychlostí. V sobotu a v neděli jel rychlostí přes šedesát, ve středu a ve čtvrtek už měl doma obsílky z Milevska. Výdělek pomalu zaplatil na pokutách, ale o to nejde. Já jsem do toho šel jako jihočeský patriot, i když jsem to nakonec taky odmarodil. Strávil jsem tam jen tři dny a překvapilo mě, že mi to pak dokonce chybělo. Když mi pak přišla esemeska s pozvánkou na natáčení na Orlíku, už jsem si bohužel nemohl vzít další dovolenou. Od kamarádů ale vím, že tam při natáčení pršelo, na nohou měli jen nějaké škorně a chodili v marastu, bylo to prý drsný.

Zůstal jste s někým z natáčení v kontaktu?

Ano, poznal jsem tam nové kamarády, které bych jinak vůbec nepotkal. Někteří jsou od Tábora, další z Budějovic nebo z Týna nad Vltavou. Bavili jsme se tam při čekání hodiny a hodiny a to lidi sblíží.

Zopakoval byste si někdy natáčení?

Z agentury nám řekli, že si nás ponechávají v databázi. Někteří z komparzu šli točit televizní seriál Policie v akci, to je ale mimo můj zájem, i když tam je slušný výdělek. Až dva tisíce za pár minut. Kluci mi pak vyprávěli, že lidi věří tomu, co v televizi vidí, a že je pak třeba známí oslovovali: Co jsi provedl, viděl jsem, jak tě v televizi zatkli... Tak to mít nemusím. Já jsem měl jasný cíl dostat se do filmu Jan Žižka. I kdybych tam byl jen vteřinu, stálo by to za to.

 

 

Autor: Libuše Kolářová

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace