Kolik odstínů šedi má fotbal a proč chybí ještě jedna bomba

Liga mistrů prožila dva dny, na které se jen tak nezapomene. Ne jedné straně ukázala tak jednotnou solidaritu, za kterou by se nemusel stydět ani severokorejský diktátor a jeho lid, na straně druhé zase prosáklo tolik zastaralé konzervativní špíny, až to produkt jménem fotbal zase sráží někam ke sportovně prvobytně pospolné společnosti.

Četli jste jistě v minulých dnech a hodinách desítky webových statí, příspěvků na sociálních sítích a všude možně jinde o bombovém útoku na autobus fotbalistů Dortmundu. Ať už je strůjcem této hrůzy kdokoliv, zaslouží pohrdání, odsouzení, doživotní smažení se v pekle své vlastní zvrácené víry.

Fotbal jako celek, jako produkt západního světa na tuto hnusnou šeď z dílny teroristů zareagoval báječně. Jednotou, semknutostí, jak fans Monaka křičí jméno Dortmundu, jak vzývají společně zraněného Bartru, jak jim domácí nabízejí nezištně nocleh, aby vydrželi do posunutého začátku do dalšího dne. To jsou jasné signály lidské sounáležitosti, kdy dva tábory proti sobě nejdou kamenem, ale chlebem. I přes tu hrůzu, co se stala, nezůstalo mnoho očí suchých, o nečekaném „freundschaftu“ příznivců BVB a Monaca se bude ještě dlouho vyprávět. V tom dobrém, v tom nejlepším. Tady fotbal ukázal, jak velkým společenským fenoménem této doby je, jak dokáže v kritických chvílích spojit dva tábory, mezi ně byste předtím nejraději postavili zátarasy jako prevenci „aby se něco nestalo.“ Tohle nejsou odstíny šedi, ale světlých barev, mířících do budoucnosti.

No jo, ale jaké. Podívejme se na tři středeční zápasy Ligy mistrů nikoliv antiteroristickou jednotou fanoušků z Dortmundu a potažmo z celého rozumného světa, ale očima aktérů zápasů, zejména těch s píšťalkou. Imaginárně nelze spočítat body, které fotbal získal za události v Dortmundu (byť o ně samozřejmě apriori nestál) a kolik ztratil na trávnících o den později. Je to neporovnatelné jen zdánlivě?

DORTMUND: Mbappé se vtělil do role letce Mingazova, ucítil „vánek“ po doteku Sokratise. Penalta snad ještě horší než v Edenu při derby se Spartou, jenže Fabinho jakoby to uznal a kopl míč vedle. Budiž. Skóre se neměnilo. O pár minut později letí centr do vápna a tentýž monacký poklad doklepává míč do sítě z ofsajdu. Gól platí, hosté jdou neprávem do vedení. A když si pak Bender dá nesmyslně vlastňáka (události předchozího dne mohou být jistou omluvou), vede knížecí klub už 2:0 a výrazně nakračuje k vítězství.

MNICHOV: Ribéry na konci poločasu trefuje Carvajala. Benevolentní sudí Rizzoli ještě konzultuje situaci s lajnovým kolegou a pak potvrzuje svůj výrok – penalta. Jenže mezitím už celý svět vidí, že Carvajal nehrál rukou, ale míč trefil jen rameno a ještě ve fázi, kdy hráč celé tělo jakoby odtahoval a nechtěl míč vůbec zasáhnout. Nášup k tomu: žlutá karta. Jenže Vidal poslal míč z penalty na oběžnou dráhu kolem Allianz Arény, nevěřte tomu, že se v něm hnulo svědomí za nespravedlivě odpískanou desítku.

MADRID. Rychlík Griezmann uniká obránci Leicesteru, tryskem letí do velkého vápna.Albrighton jde do skluzu, trefuje nohy francouzského snijpera. Správný hvizd sudího, ale špatný verdikt. K zákroku došlo vně pokutového území a penalta se tudíž pískat neměla. Griezmann ji ovšem proměnil. Další gól už nepadl. Anglický mistr přišel o nadějnou remízu před odvetou.

Dortmund, Real i Leicester se mohou cítit poškozeni verdikty rozhodčích. A tak si to shrňme. Fotbal na jedné straně dokázal, jak dokáže být jednotný, když se sahá na jeho podstatu, na právo rozdat si to na férovku na trávníku, poštěkat se v hledišti, ale pak (ne)spokojeně – to podle výsledku, jít domů a čekat na další utkání.

A na straně druhé kazí tuto radost svými nekompetentními rozhodnutími muži s píšťalkou, tímto předpotopním nástrojem jakési pseudospravedlnosti, jejíž mnohdy falešné tóny devalvují to, co má být principem této hry.

Když už tento týden bombou začal, tak s ní taky trochu cynicky i skončím. Poslal bych jeden takový malý balíček se semtexem do kanceláří těch, kteří rozhodují o pravidlech fotbalu. Chraň bože, aby se jim něco stalo, jen by malá detonace mohla rozsvítit jejich zabedněné mozky a mohl by z nich vypadnout „spásný“ nápad: „Tak už k..va to video povolme, nebo se nám celej ten fotbal z toho po..re.“

Co vy na to?

Na mapě si jich ani nevšimnete. Tři nejmenší města, která kdy hrála v Lize mistrů