Odmítání očkování, civilizační choroby, antibiotická rezistence, znečištění prostředí či onfekční choroby jako chřipka, HIV a ebola - to jsou některé z největších zdravotních hrozeb na seznamu WHO. Foto: koláž ZD

Největší zdravotní hrozby světa? Odmítání očkování, změna klimatu i špatná zdravotní péče

Světová zdravotnická organizace zařadila odmítání očkování mezi největší hrozby pro zdraví lidstva. Navzdory dostupnosti vakcinace tak reálně hrozí, že pokrok v boji proti infekčním chorobám, kterého se podařilo dosáhnout právě díky očkování, bude ztracen. Přitom právě vakcinace je jedním z ekonomicky nejefektivnějších nástrojů, jak globálně zvládnout choroby, jako jsou například spalničky, záškrt, dětská přenosná obrna nebo rakovina děložního čípku.

 

Lidstvo během své historie čelilo řadě zdravotních hrozeb. Seznam těch, kterým čelíme v současnosti, vydala před pár dny Světová zdravotnická organizace (WHO). Mezi deset největších ohrožení zdraví lidstva se tak WHO vedle civilizačních onemocnění, jako je diabetes II. typu či choroby srdce a cév, dále antimikrobiální rezistence, špatné zdravotní péče nebo znečištění ovzduší a změn klimatu, zařadila také odmítání očkování. To se tak stalo globální zdravotní hrozbou.

„Svět čelí mnoha výzvám na poli zdraví. Mezi ně patří choroby, kterým lze předcházet očkováním, jako například spalničky a záškrt, dále zvyšující se odolnost patogenů vůči lékům, rostoucí míra obezity a také fyzické neaktivity, zdravotní dopady znečištění životního prostředí i mnoho humanitárních krizí,“ popisuje WHO s tím, že seznam aktuálně zveřejněných hrozeb je součástí pětiletého strategického plánu pro jejich řešení. Konkrétně chce WHO během těchto let dosáhnout toho, aby další jedna miliarda lidí měla přístup ke zdravotní péči, jedna miliarda lidí byla chráněna před krizemi a jedna miliarda lidí získala lepší zdraví a celkově lepší život.

Odmítání očkování ohrožuje lidstvo

„Neochota očkovat či odmítání očkování navzdory dostupnosti očkovacích látek znamená ohrožení, že pokrok, kterého se podařilo dosáhnout očkováním v boji proti preventabilním onemocněním, bude zmařen,“ konstatuje WHO ve své zprávě s tím, že právě vakcinace je jedním z ekonomicky nejefektivnějších nástrojů, jak zvládnout infekční choroby v případě, že je proti nim dostupné očkování. „V současnosti očkování brání dvoum až třem milionům úmrtím ročně a zhruba dalších 1,5 milionu úmrtí by bylo možné každý rok zabránit, pokud by se podařilo zlepšit globální pokrytí očkování,“ shrnuje zpráva.

Konkrétním příkladem onemocnění, které se nedaří právě v souvislosti s odmítáním očkování a poklesem proočkovanosti dostat pod kontrolu, jsou spalničky. Podle statistik WHO jen v loňském roce došlo k jejich celosvětovému nárůstu o 30 procent. Přitom původní plán WHO předpokládal, že spalničky se celosvětově podaří úspěšně vymýtit do roku 2020, což je v současnosti zcela nereálný cíl. „Příčiny tohoto nárůstu jsou komplexní, a ne všechny tyto případy lze přičíst na vrub odmítání očkování. Na druhé straně, některé země, které se blížily vymizení tohoto onemocnění, zaznamenaly nárůst počtu případů,“ konstatuje WHO. Příkladem regionu, který znovu zažívá návrat spalniček, je evropský kontinent. Jen během prvních šesti měsíců roku 2018 bylo v Evropě zaznamenáno více než 41 tisíc případů tohoto vysoce infekčních onemocnění a bohužel 37 osob v důsledku infekce spalniček zemřelo.

„Pro prevenci vypuknutí epidemií je nutné dosáhnout nejméně 95 procentní proočkovanosti dvěma dávkami očkovací látky proti spalničkám a také oslovit děti, dospívající a dospělé, kteří v minulosti neprošli plošným očkováním,“ doporučuje WHO. Úroveň proočkovanosti se však v jednotlivých zemích liší. Jsou tak místa, kde se podařilo dosáhnout potřebné 95 procentní proočkovanosti, ale v dalších je i méně než 70 procent. Problém nedostatečné proočkovanosti se týká i Česka, podle údajů úřadu European Centre for Diseases Control and Prevention (ECDC) v roce 2017 byla proočkovanosti potřebnými dvěma dávkami vakcíny pod kritickou hranicí. Ve Francii, Rakousku a Rumunsku pak klesla dokonce pod 84 procent. „Můžeme zastavit tuto smrtelnou nemoc. Ale nebudeme úspěšní, pokud každý nepřevezme svůj díl: očkovat své děti, sami sebe, své pacienty i své obyvatele a také neustále připomínat, že očkování zachraňuje životy,“ upozornila při příležitosti zveřejnění statistik o výskytu spalniček na kontinentu Zsuzsanna Jakabová, regionální ředitelka WHO pro Evropu. Podrobněji o rekordní epidemii spalniček zde.

Podle analýzy WHO má nechuť očkovat, tedy svévolné posouvání potřebné vakcinace navzdory odborným doporučením či její úplné odmítání, řadu příčin, které je třeba hodnotit komplexně. Mezi hlavní příčiny současného stavu ale podle WHO patří pokles důvěry v očkování. „Zdravotníci, zejména ti, kteří pracují v komunitách, jsou těmi nejdůvěryhodnějšími poradci a také influencery, pokud se jedná o rozhodnutí ohledně očkování, a musí proto být podporováni, aby mohli poskytovat důvěryhodné a ověřené informace o očkování,“ shrnuje WHO. Konkrétně se pak hodlá Světová zdravotnická organizace v roce 2019 zaměřit na vyšší proočkovanosti proti HPV. Současně rok 2019 může být tím, kdy se WHO podaří zastavit šíření divokých polio virů způsobujících infekčních obrnu.

Znečištění ovzduší i civilizační choroby

Podle údajů WHO devět z deseti osob dýchá znečištěný vzduch, což pochopitelně negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav. Z pohledu Světové zdravotnické organizace je pak právě znečištěné ovzduší vůbec největší zdravotní hrozbou roku 2019. „Mikroskopické znečišťující látky mohou pronikat do dýchacího a oběhového systému, poškozovat plíce, srdce a mozek a předčasně zabíjet sedm milionů lidí v důsledku chorob, jako jsou onkologická onemocnění, cévní mozková příhoda a choroby srdce a cév,“ varuje WHO. Naprostá většina těchto úmrtí, konkrétně 90 procent, připadá na málo rozvinuté nebo rozvojové země světa. Navíc primární příčina znečištění ovzduší v podobě spalování fosilních paliv, jako je uhlí a ropa, přímo souvisí s další zdravotní hrozbou v podobě změny klimatu. Ta ovlivňuje zdraví lidstva mnoha způsoby. Podle údajů WHO lze očekávat, že mezi lety 2030 až 2050 způsobí až 250 tisíc úmrtí v důsledku podvýživy, průjmových onemocnění, malárie a tepelného stresu.

Za více než dvě třetiny úmrtí na celém světě je zodpovědná další hrozba v podobě civilizačních chorob. Onemocnění jako diabetes II. typu, onkologická onemocnění nebo choroby srdce a cév navíc vedou k předčasným úmrtím, tedy výraznému zkrácení života i let prožitých ve zdraví. „Za vzestupem těchto onemocnění je pět hlavních rizikových faktorů: užívání tabáku, fyzická neaktivita, škodlivé užívání alkoholu, nezdravá výživa a znečištění ovzduší. Tyto rizikové faktory také zhoršují duševní choroby, které se mohou rozvíjet už ve velmi mladém věku. Polovina duševních chorob začíná ve věku 14 let, ale většina případů zůstává nezjištěna a neléčena, a proto je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí ve věku 15 až 19 let,“ shrnuje WHO.

Pandemie chřipky, horečka dengue i HIV

Mezi globální hrozby pro zdraví WHO zařadila také několik infekčních chorob. V případě chřipky je tu reálná obava z celosvětové pandemie. „Svět bude čelit další pandemii chřipky, jen nevíme, kdy nastane a jak závažná bude,“ upozorňuje WHO. Mimochodem právě očkování, které je však nutné vzhledem k proměnlivosti chřipkových virů každoročně opakovat, je jedním z nástrojů, jak této hrozbě čelit.

V současnosti však svět musí čelit také dalším závažným infekcím. Konkrétně je podle odhadů WHO až 40 procent lidské populace ohroženo horečkou dengue přenášenou komáry. Toto onemocnění, které má řadu příznaků společných s chřipkou, je však až ve 20 procentech případů smrtelné. Navíc dochází k jeho rozšiřování, kdy se vyskytuje po delší část roku, například v Indii a Bangladéši, a současně se posouvá do míst, kde se v minulosti zatím neobjevovalo, jako například do Nepálu. Rizikem zůstává také krvácivá horečka ebola, která se v loňském roce rozšířila v Konžské republice z venkovských oblastí do měst a současně se objevovala v místech, kde probíhá válečný konflikt. A právě tato skutečnost z eboly činí hrozbu, protože se infekce může šířit do hustě obydlených oblastí a také do míst, kde se bojuje, a je tedy extrémně náročné zajistit alespoň základní zdravotní péči a tak zastavit šíření nemoci.

Navzdory pokroku, kterého se podařilo dosáhnout ohledně diagnostiky a léčby HIV/AIDS, zůstává tato infekční choroba stále zdravotní hrozbou. Každý rok nemoci podlehne asi milion osob a na celém světě žije 37 milionů nemocných. Řada z nich přitom patří mezi skupiny, jenž se jen velmi obtížně, pokud vůbec, dostávají ke kvalitní zdravotní péči. Mohou to být vězni, transsexuální osoby, pracovníci a pracovnice v sexbyznysu nebo muži, kteří mají sex s muži. Mezi velmi ohroženou skupinu patří také mladé dívky a ženy ve věku 15 až 24 let, které v subsaharské Africe tvoří jednu čtvrtinu nakažených navzdory skutečnosti, že v populaci tvoří pouze desetinu obyvatel.

Kvalitní zdravotní péče jako klíč ke zdraví

Za důležitý nástroj k tomu, aby mohlo být dosaženo lepšího zdraví celosvětové populace, WHO považuje dostupnou a kvalitní zdravotní péči. Nicméně 1,6 miliardy lidí žije podle statistik WHO v místech postižených krizí, například válečnými konflikty, hladomory nebo suchem, a současně nemají přístup ke zdravotní péči. To znamená vyšší výskyt řady onemocnění, ale také předčasná úmrtí, včetně úmrtí dětí, kterým by bylo možné zabránit. Právě nedostupnost zdravotní péče a současně skutečnost, že nemalá část populace žije v místech, kde jsou podmínky pro život extrémně náročné, považuje WHO za další zdravotní hrozby.

Za velké ohrožení světového zdraví má WHO také antimikrobiální rezistenci. „Rozvoj antibiotik, antivirotik a antimalarik je jedním z největších úspěchů moderní medicíny. Nyní končí čas těchto léků. Antimikrobiální rezistence, tedy schopnost bakterií, virů, plísní a parazitů odolávat léčivům, nás vrací zpět do doby, kdy jsme nebyli schopni snadno léčit infekce, jako zápal plic, tuberkulózu, kapavku a salmonelózu,“ varuje WHO.

Antimikrobiální rezistence by pak mohla ohrozit další nezbytné léčebné postupy, včetně chirurgických zákroků nebo léčby onkologických onemocnění. Konkrétním příkladem rostoucí antimikrobiální rezistence je tuberkulóza, kterou každoročně onemocní 10 milionů lidí a 1,6 milionu nemocných této chorobě podlehne. Přitom v roce 2017 se podle údajů WHO objevilo 600 tisíc případů tuberkulózy, která byla rezistentní vůči lékům první volby a u 82 procent z těchto pacientů se potvrdila rezistence vůči řadě dalších léků. Podrobněji k tématu boje proti „superbacilům“ zde.

Ludmila Hamplová