Teplé zimní boty, nepromokavé kalhoty a rukavice a hurá do školky. Ať je sníh, bláto, slunce, nebo zataženo, děti v Lesním klubu Hliněnka tráví většinu času v přírodě.
Hliněnku založily předloni na jaře mladé maminky Iva Chovanečková a Jana Kocourková. Dříve učily v mateřské škole v Úštěku, ale později se rozhodly umožnit svým i dalším dětem větší kontakt s přírodou.
Zázemí lesního klubu vybudovaly v hrázděné chalupě, ke které by výhledově rády pořídily ještě jurtu. Místo kovových prolézaček tu mají stromy, za ohradou se pasou kozy, ovce a krávy a při procházce se děti nemusí proplétat rušnými ulicemi, ale mohou vyrazit na blízký vrch Hradiště nebo na Kamýk.
Do obce na kopci nad Litoměřicemi je rodiče vozí po osmé hodině ráno. Od jara do podzimu se ráno setkávají u ohně, v zimě raději v domku, kde má klub zázemí.
Lesní klub
|
„Na začátek dne si uděláme společný kroužek, kde si zazpíváme, něco povíme a zahrajeme. Podle počasí pak buď jdeme na zahradu nebo na procházku do lesa a na louky,“ popisuje učitelka Iva Chovanečková, která Lesní klub Hliněnka před téměř dvěma lety založila.
Děti potěšil napadaný sníh, Honzík tak vyráběl koule, aby se jimi děti mohly strefovat do stromu, ale velice rychle zvítězila touha jít se pohoupat. A nejen to. Josífek nejraději z houpačky skákal do sněhu. Co naplat, že místy bylo bahno, gumové kalhoty to přece vydrží a pračka je vypere.
„A teď budeme bobovat,“ navrhla Izabela a hned se zformovaly malé závody. Kluci nasedli do jedněch bobů a Izabela do druhých. Veronika jet nechtěla, raději sledovala psy, jak prohánějí kohouta.
Některé z osmi dětí, které letos do Hliněnky docházejí, sem ale chodí jen dvakrát nebo třikrát týdně. „Minulý školní rok jsme začínali s devíti dětmi a v průběhu roku jich přibylo ještě dalších šest. Pak nám odešli předškoláci, takže letos je nás méně. Ale předpokládáme, že během roku se zase nějaké děti přihlásí,“ říká Chovanečková.
Na Hlinnou berou děti od tří let. Rodiče je vozí z Litoměřic i z okolí a za den v lesním klubu zaplatí 300 korun. Dopolední svačinu si děti nosí z domova, společný oběd je v ceně.
„Převážnou část dne trávíme venku, dokonce i vzdělávací programy se snažíme dělat pod širým nebem, ale vše podle počasí přizpůsobujeme dětem. Například výtvarné práce s papírem děláme raději uvnitř,“ vypráví učitelka.
„Uděláme ohníček?“, zeptala se malá Veronika, která dostala chuť na pečené jablko. „Jablíčka na ohni pečeme během celého roku,“ vysvětluje Chovanečková s tím, že děti to mají velice rády. „Proto i v zimě často vynosíme z kůlny suché dříví a uděláme si oheň,“ líčí.
Když je sníh, děti by venku byly nejraději celý den. Po obědě je ale čas na odpočinek.
„Přečteme si pohádku, a kdo potřebuje, zdřímne si. Po svačině jdeme opět ven, kde si děti hrají na zahradě. Na procházku už nechodíme, protože rodiče si je během odpoledne postupně vyzvedávají,“ přibližuje Chovanečková.
