Článek
Pražské uvedení připadlo právě do týdne, v němž jsme vzpomínali smrt Jana Palacha, a i když to nikde nebylo v programu uvedeno, spojení každého napadlo.
Večer začínal i končil třemi údery zvonu a vedle ČF se na něm podíleli Pražský filharmonický sbor (sbormistr Lukáš Vasilek), soubor Schola Gregoriana Pragensis, a hlavně v Mozartovi i pěvečtí sólisté – sopranistka Nikola Proksch z Rakouska, mezzosopranistka Marie Henriette Reinhold a tenorista Patrcik Grahl z Německa a náš basista Jan Martiník.
Český basista Jan Martiník a dirigent Honeck s Českou filharmonií
Do Mozartova Requiem recitoval úryvky z Bible a další texty i herec Marian Roden, bratr známého Karla.
Rozdělení programu na dvě části
Programu prospělo rozdělení na dvě poloviny. V první kratší Honeck řídil díla Arvo Pärta, Franze Schuberta a Witolda Lutoslawského, ve druhé po pauze Mozartovo Requiem, ale pouze části psané skladatelem bez dopsaných částí jinými autory. Místo nich zazněly ještě úryvky z některých jiných Mozartových liturgických děl, vše prolínaly ještě gregoriánské chorály.
Večer to byl určitě velice působivý, ale trochu nevyvážený. První část „utekla“ velice krátce, druhá zase všemi dojmy až posluchače zahlcovala. Hudebně ale bylo vše dokonalé, ze sólistů vyzvedněme našeho basistu Martiníka s krásným příjemným hlasem a jistým ve všech polohách.
Otázkou je, zda by celkově někdy méně nebylo více. Také umístění některých interpretů – pěvečtí sólisté v pozadí podia, recitátor v orchestru a hlavně „nepřítomný“ soubor Schola Gregoriana Pragensis (zpíval mimo sál) nebylo ideální.
Honeckovo nastudování i výkon ČF byl pozoruhodný, posluchači nadšení s dlouhými ovacemi, ale vcelku večer nedosáhl památného koncertu Honecka s ČF v Rudolfinu z roku 2006 při 250. výročí W. A. Mozarta.
Může se vám hodit na Zboží:
