Výše uvedená „hláška“ má možná větší význam, než se na první, druhý i třetí pohled může zdát. Režisér Benjamin Tuček si pro nás totiž připravil dílo, co se jeví býti natolik bizarní, že podle uvedené definice fakt musí být reálné. Leckomu bude jistě Mars připadat jako totální bláto, u kterého nebude dávat smysl nic, včetně toho, že se dostalo do kin. Jenže při té své vícevrstevnosti nabízí různé možnosti interpretace pro odvážlivce, kteří vydrží až do konce závěrečných titulků, ve kterých se dozvíme, na jakém specifickém místě se natáčelo (pokud to není jen další sofistikovaný vtípek), nebo že někteří herci sloužili zároveň i jako řidiči nebo maskéři.

Děj (dá-li se to tak nazvat) se odehrává v roce 2118. Přesto se mluví o facebooku, Googlu, nebo Windows 95. To může být narážka na fakt, že se svět za sto roků nijak nerozvinul, nikam neposunul. Dominantní řečí však zůstává angličtina, přestože to působí dojmem, že na Marsu může pracovat pouze česká posádka (plus jedna slovenská osoba). Samozřejmě nemůže chybět android, jenž veškerá moudra získal z komiksu o kovbojích a indiánech, tedy častokrát dění komentuje tu s větší, tu s menší (spíše s větší) souvislostí s indiánskými příslovími typu: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Ovšem neopomene zdůraznit fakt, že Mars je taky čokoládová tyčinka.

Co se postav týče, určitě nezaujmou tím, že by měly sugestivní hloubku, ani tím, že bychom se v nich poznali. Spíše se jedná o svérázné figurky typu ženy, která se celou dobu domnívá, že všechno je pouhá reality show a svůj videolog bere jako zpovědnici v Big Brotherovi, což vůbec není špatný nápad! Charakterově nejnormálnější/nejarchetypálnější postavy tu najdeme dvě. Jednak bohatého mecenáše, který celý výlet platí a chce se na Marsu oženit. Pro jeho jednodušší nastávající šlo o veliké překvápko, neboť si spletla Mars s Marseille. A dále je to týpek v podání Jiřího Havelky, u něhož však najdeme narážky na to, že se možná taky jedná o androida.

Rovněž máme důvodné podezření, že tento projekt nebyl realizován podle pevně daného scénáře, ale že šlo o sled asociací tematicky se vztahujících k oné sofistikované, resp. snad až příliš sofistikované kritice společnosti, která lpí na věcech a tzv. luxusních potřebách, které nejsou až tolik důležité, ale stejně jsou někteří na jejich užívání v podstatě závislí. Protože pochybuju, že by se režisér osobně měl možnost podívat do roku 2118. Na druhou stranu to někdy fakt působí dojmem, že některé jevy musel někde vidět, protože de facto spadají do kategorie „to nevymyslíš.“

Mars, jak ho uvidíme ve filmu, je místo, kde už ani není zapotřebí nostit skafandry. Ty se nosí spíše jako pozůstatek dob minulých či jako módní prvek. Vzduch se dá zřejmě normálně dýchat. A tím se znovu dostáváme k té vicevrstevnosti. Existují na Rudé planetě v té době výrobníky atmosféry, jako na LV-426? Našel se jiný způsob, jak v pohodě dýchat? Zapomněla skriptka upozornit, že herci nemají přilbu? Nebo jsou fakt všichni součástí reality show? Nebo se snad tvůrci inspirovali počiny typu Identita nebo Total Recall? No, ať je to jak chce, zatím to vypadá, že Mars ocení především ti diváci a ty divačky se slabostí pro bizarnosti a naplno jej docení třeba až budoucí generace. Hodně budoucí generace. Vlastně trochu jako film Duchové Marsu. 

FOTO: CinemArt