Vzpomínkový večer se koná od osmnácti hodin v kulturním domě. „Průvodní slovo bude mít Jaromír Černý. Dále se uskuteční projekce filmového dokumentu Jiří Brady - Můj příběh,“ informuje Daniel Šimek, ředitel Novoměstských kulturních zařízení.
Právě Jaromír Černý, bývalý starosta Nového Města a také regionální publicista a badatel, měl k Bradymu hodně blízko. Spolupracovali více než dvě dekády. Černý se po odchodu z radnice zaměřil na osudy novoměstských Židů, vydal o nich také publikaci.
„Jiří byl naprosto skvělý člověk. Lidé, kteří si prošli takovými událostmi na začátku, se v dalším životě chovají úplně jinak. Je příjemné s nimi být a diskutovat,“ zavzpomínal na svého přítele.
Naráží přitom na osud obchodnické rodiny Bradyových, která měla na Vratislavově náměstí koloniál. Před ním stávala i benzinová pumpa.
Válku Brady přežil s velkým štěstím, utekl z pochodu smrti
Šťastný příběh ukončila Hitlerova perzekuce Židů. V koncentračních táborech postupně zahynuli oba rodiče. Děti, vychovávané mezitím strýcem a tetou Hájkovými, dostaly příkaz k odjezdu do deportačního centra v Třebíči v dubnu 1942.
Usměvavá Hana, o tři roky mladší než její bratr, nejdřív putovala stejně jako Jiří do ghetta v Terezíně. Třiadvacátého října 1944 hned po přesunu do Osvětimi však nacisté třináctiletou dívku s kufrem číslo 625 poslali do plynové komory.
Jiří jako jediný z rodiny přežil. Nutno podotknout, že s velkým štěstím a díky své houževnatosti. V závěru války se mu podařilo utéci z pochodu smrti.
Po válce se na čas vrátil do rodného města. Tam se dozvěděl, co tušil. O smrti všech svých nejbližších. Když měl po únoru 1948 možnost vycestovat do Izraele, ve Vídni nakonec po dvou letech nabral směr Kanada, kde žili jeho příbuzní a kde později začal podnikat s jiným přeživším Osvětim, Joem Seidnerem.
Za mořem zaměstnával krajany, kteří z vlasti utekli, a radil jim
Zároveň aktivně podporoval svoje krajany. „Řekl jsem si, že když přežiji Osvětim, budu jiný. Když do Československa přišli Rusové a hodně lidí uteklo, pomáhal jsem, co to šlo. Zaměstnal jsem je, poradil jim,“ vzpomínal před časem v rozhovoru pro iDNES.cz.
Jiří Brady také po sametové revoluci pomohl Lidovým novinám. „V Kanadě zorganizoval v roce 1990 sbírku a předal Lidovým novinám sto tisíc dolarů na tiskařskou techniku. Měl na mysli především podporu svobodného tisku,“ připomíná Jaromír Černý.
I když žil Brady od roku 1951 v Kanadě, rád se do rodné země vracel. Naposledy v říjnu 2016. Tehdy už jeho nejbližší v Novém Městě tušili, že jde o poslední cestu do Česka.
„Poslední setkání bylo ovlivněné těmi nepříjemnými událostmi kolem neudělení státního vyznamenání,“ připomíná starosta Michal Šmarda spor tehdejšího ministra kultury a Bradyho synovce Daniela Hermana s hradní kanceláří a prezidentem Zemanem.
„Program návštěvy v Novém Městě jsme se snažili udělat tak, aby tímto nebyl poznamenaný. Pan Brady se setkal se stovkami lidí, prostor před radnicí jich byl plný,“ zdůraznil Šmarda.
Starosta už novoměstského rodáka v Kanadě navštívit nestihl
„Novoměšťáci“ vítali svého rodáka nadšeným potleskem, od starosty dostal miniaturní zlatou lyžičku, jakou dostávají pouze vítězové slavného místního běžkařského závodu, kdosi v davu také začal spontánně zpívat českou hymnu, ostatní se přidali.
Michal Šmarda také zmiňuje, že Jiří Brady byl vtipným společníkem. Osobně jej mrzí, že už nestihl splnit svůj slib. „Slíbil jsem panu Bradymu, že jej v Kanadě navštívím. Nestihl jsem to, odkládal jsem návštěvu až na letošek,“ lituje starosta.
S první ženou měl Jiří Brady syny Douglase, Paula a Davida, s druhou ženou Terezou pak ještě dceru Laru Hanu. Rod, který Němci málem vyhladili, už se rozrostl také o dvanáct vnoučat.
Jiří Brady zemřel 11. ledna doma v Torontu, bylo mu devadesát let. Rodina se s ním rozloučila o pět dní později. „Novoměšťáci“ si svého rodáka speciálně připomenou dnes večer.
Přivítání Jiřího Bradyho v Novém Městě na Moravě v říjnu 2016:
30. října 2016 |
