Ať už se nám to zamlouvá, nebo naopak, klasické dopisy a pohlednice jsou dnes na ústupu... Podle psycholožky Magdaleny Dostálové je to proto, že co do rychlosti nemohou ani náhodou konkurovat moderním komunikačním kanálům, zvláště pak e-mailu a sociálním sítím.
Znáte snad muže, který své dívce píše zamilovaný dopis vlastní rukou, navoní ho a ještě s ním zajde na poštu? Vždyť by trvalo minimálně dva dny, než by dotyčná dopis dostala! Není rychlejší poslat e-mail nebo jí vyznat lásku přes Facebook?
Mladí lidé se dnes už moc nerozhodují, jakou metodu zvolit. „Zamilovaní si v dnešní době milostné dopisy neodpírají, jen používají jinou formu. „Lidé opojení zamilovaností vytvoří a následně odešlou třeba milostný mail či na facebookovou zeď vyvěsí traktát plný lásky a něhy,“ říká psycholožka Dostálová.
Není to ale přece jen trochu na škodu?
Vzpomínám na svoje teenegerské období, kdy mi kluci ve škole házeli při hodině psaníčka plná vyznání. Dodnes si myslím, že se tehdy v jejich rukopisech zrcadlilo vše, co nedokáže vyjádřit ani sebelepší počítač. Za každým písmenkem, každou hrubkou nebo kresbičkou jsem viděla někoho opravdu konkrétního. Stále mám všechna tahle pubertální psaníčka schovaná.
O pár let později jsem dostávala každý týden dopisy od svého prvního kluka, který bydlel v jiném městě. Mobily neexistovaly a telefonní budky bývaly většinou rozbité. A tak jsme si psali, vyznávali si lásku, ale také sdělovali naše názory na svět.
Sice jsme se pak rozešli, ale jeho dopisy mám svázané růžovou stužkou v dřevěné krabičce u mých rodičů. Neumím si představit, že by si někdo milostné dopisy napsané mailem tiskl a podobně schovával. Na to už není čas…