Třikrát zločin (Jan Klíma)

Pražská matematickofyzikální fakulta se propaguje těžko, ale tahle sbírka tří novel k tomu přispívá výraznou měrou…

Povídky jsou plné vědecké hantýrky, podivných experimentů a koloritu 80. let, to vše podané se sympatickým nadhledem, takže získáte pocit, že ti vědátoři jsou cvoci jako každý jiný…

Hrdinou všech tří příběhů je matematik Mirek Nedbal, který na Matfyzu učí. Jeho Achillovou patou je jeho příliš dobrá výchova, a tak se díky své ochotě všem vyhovět nechtěně dostává do prekérních a zábavných situací.

V první historce Případ potenciálního primáře se zaplete do podivného telefonního hovoru svého kamaráda fyzika Mareše, kterýžto hovor ale mohl být taky pro chirurga Mareše z dětské nemocnice přes ulici. Vyznat se v Mareších nebylo tak těžké, jako vyznat se v sestřičkách a jejich milostných avantýrách…

Případu pana Pontiho se zase projeví Nedbalovo vychování, když se připlete do podivného úmrtí jedině proto, že chtěl vrátit nalezený kufřík jeho právoplatnému majiteli. (A možná za to chtít pomoct sehnat byt, na který byl v 80.letech dlouhý pořadník.) Zabředne ale do zamotaného klubka vztahů v kolonii rodinných domků, kde se podle všeho dámy vyspí s každým, kdo má zděnou koupelnu. Předivo vztahů bylo zvlášť těžké sledovat, ale nakonec ne úplně nemožné.

Třetí kauzu, Případ poškozeného poháru, si Nedbal opět zavinil sám, když souhlasil, že za svoji bytnou odnese do starožitnictví prastarý muzeální kousek. Cestou říkal kdekomu, že doma jich mají ještě celou sadu, a tak nikoho nepřekvapí, že je pochopitelně vykradli. Nedbal tak řeší, kdo to mohl udělat, a taky jak na sebe přihlásit byt, kde byl podnájemníkem. Příběh, zahrnující senzibily na VŠCHT, lehce připomíná Mládkovu písničku Zkratky právě tím, kdo koho a kde zná, aby se přimluvil na OPBH…

Úsměvné historky, při kterých občas někoho přejedou, jsou rámovány dobovými reáliemi, na které se možná nostalgicky vzpomíná – ať už na šílené stavení domů svépomocí a vyměňování dekretů na byty, nebo jako v první povídce téměř špionážní plánování transportu věciček z Německa, nutných k experimentu a v ČSR nesehnatelných.

Autor, sám kvantový teoretik, tedy matfyz dobře zná, a z příběhů je to vidět. Vědecké prostředí skvěle doplňují i pražské reálie, takže si Pražáci můžou přesně vybavit, kde na Vodičkově srazili pana Pontiho a do jaké cukrárny chodí Nedbal pro chlebíčky.

Nevím, jestli se po téhle knížce zvedl zájem o fyziku, ale propagace je to milá a úsměvná…

Vydal: Matfyz Press, 2018
Edice Popularizace
266 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA