Zákaz modrých džín, symbol golfového konzervativismu

Na některých hřištích celého světa včetně České republiky je zakázáno hrát v modrých džínách. Proč tomu tak je? A nebylo by na čase se s tímto anachronismem definitivně vypořádat?

Při pátrání po příčinách toho, proč jsou modré džíny na většině klubových či exkluzivních hřištích při hře zakázány, se musíme vydat do USA konce 19. století a první poloviny 20. století.

Džíny jsou jedním ze symbolů americké kultury s jejím smyslem pro praktičnost. Původně se jednalo o levné pracovní kalhoty z hrubé, velmi odolné látky určené k výrobě stanů, jejichž cena byla 1 dolar. Vynalezeny byly okolo roku 1870 Levi Straussem, bavorským Němcem, který emigroval do Ameriky.

Tyto kalhoty se rychle rozšířily nejprve mezi zlatokopy při zlaté horečce na konci 19. století, pak mezi zemědělci, ale i dělnickou třídou a vůbec všemi lidmi pracujícími manuálně, často venku. Oblékali je i kovbojové, honáci dobytka.

Džíny se jako pracovní oděv posléze dostaly i do Evropy, zde se ovšem šily i z jiné látky a říkalo se jim montérky - nebo také modráky, pracovní kalhoty pro každého. Nošení džínů i montérek vyjadřovalo sociální postavení toho, kdo je oblékal. Rozhodně to nebyli příslušníci buržoazie, úřednictva, inteligence – prostě tehdejší střední třídy. Ti chodili v obleku.

Od počátku 20. století se v USA začal golf rozvíjet především na půdě soukromých klubů. Zákaz nošení džín (tedy pracovního oblečení) zde nebylo ani potřeba vydávat, protože ti, kdo džíny nosili, neměli na to, aby golf hráli. A nikoho, kdo šel na golf, by ani nenapadlo si džíny obléknout – navíc je ani doma neměl.

V meziválečné a hlavně poválečné době se golf čím dál více otevíral veřejnosti. Soukromá hřiště si chtěla udržet svůj exkluzivní standard, a tak vydávala nařízení, jejichž součástí byly i určité způsoby chování, oblečení atd. Veřejná hřiště stavěná především od 60. let pak tyto regule do jisté míry přebírala.

Nicméně již od 50. let přestávají být džíny jen pracovním oblečením. Stávají se praktickým oblečením pro volný čas, ale především jsou symbolem mládeže – to hlavně díky Jamesi Deanovi, který toto oblečení ve filmech nosil. Džíny tak už mnoho desetiletí nejsou vůbec symbolem špinavosti, obyčejnosti. Naopak některé značky patří k exkluzivním a patřičně drahým. Příčiny, pro které byly džíny na golfu zakázány, tak pominuly nejpozději v 60. letech.

Přesto jsou ale dodnes mnohde na golfu zakázány. Důvod je dnes jediný, a tím je konzervativismus některých majitelů golfových hřišť. Modré džíny jsou sice zakázány, ale ne už černé, hnědé, červené nebo bílé… Jaký je mezi těmi barvami rozdíl?! Stejně tak je absurdní, že kdyby si golfista oblékl křiklavě žluté pracovní kalhoty z Pracovních oděvů, tedy ty, které mají reflexní prvky a v nichž například silničáři lijí asfalt, nikdo by nemohl nic říct. Pokud by ale hráč přišel v modrých Levi Strauss 501 za bratru minimálně 2 000 korun, na ferveje ho nepustí. Logiku to nemá žádnou.

Mnozí naštěstí chápou, že pravidlo zákazu modrých džín je přežité, nemá opodstatnění a do dnešní doby nepatří. A tak hru v modrákách povolují. Typicky na devítce v pražské Hostivaři, kde argumentují zcela logicky: „Proč bychom nutili hráče, kteří chodí přes den v džínách a chtějí si dát po práci devítku, aby se převlékali?“ Ano, proč hráčům golf komplikovat, život ztěžovat?

Jistě, mohlo by platit pravidlo: na golf nechoďte oblečeni v roztrhaném a výrazně špinavém oblečení a nehrajte v plavkách. Další omezení však nemají smysl. Hlavně to vše bude odrazovat ty, kteří ke golfu přicházejí z jiných sportů. Tam je dnes dovoleno mnohé a jediným kritériem bývá užitnost. Na džínové zákazy budou tito novici koukat s nepochopením. A možná od golfu utečou.

Andrej Halada