Více než stovku děl od pěti členů maďarské skupiny neo-avantgardních umělců Pécsi Műhely představí od 28. února nová výstava v Muzeu moderního umění. Návštěvníci se mohou těšit na fotografickou dokumentaci akcí skupiny, které zahrnují jak osobní performance, tak i skupinové projekty a happeningy. Dobovou atmosféru pak dotvoří objekty Karoly Halásze a také záznamy akcí, přepsané z dobových videokazet.

„Kromě Károly Halásze představíme na výstavě díla Ference Ficzeka, Károly Kismányokyho, Sándora Pinczehelyiho a Kálmána Szijártó, tedy celou Péčskou dílnu, “ vyjmenovává jeden z autorů výstavy Ladislav Daněk.

Pécsi Műhely ve volnějším překladu Péčská dílna, přesněji Pětikostelecká dílna, působila v Pécsi v letech 1969–1981. Název skupiny byl odvozen zčásti z názvu dílny, která ve městě pracovala v 19. století na rekonstrukci katedrály, zčásti pak název vyjadřoval obdiv k fenoménu Bauhausu, uměleckého učiliště, na kterém vyučovala anebo studovala řada maďarských avantgardních umělců.

Členy Péčské dílny spojuje také „umělecké učiliště“, respektive Střední umělecká škola. Ta sehrála zásadní roli v oblasti výchovy maďarského uměleckého dorostu. Působila zde řada místních umělců jako János Bizse, Ferenc Lantos, Diana Zs. Kovács-Bizse. „Klíčovou roli pro Pécsi Mühely měl malíř Ferenc Lantos, který v ateliéru užitého umění vychoval budoucí členy této umělecké skupiny a také například Tamáse Aknaie, pozdějšího historika umění,“ připomíná Daněk.

První skupinové vystoupení těchto mladých umělců se uskutečnilo v roce 1969 a následující rok pak jejich výstava putovala po dalších místech Maďarska. Její reprízy se uskutečnily například v Budapešti či Miškolci.

„Nejen z podnětů svého učitele Ference Lantose, ale také na základě impulsů o generaci mladšího historika a kurátora umění Lászla Beka, který byl od konce šedesátých let minulého století vedoucí osobností maďarského neo-avantgardního a konceptuálního umění, se členové skupiny Pécsi Műhely konfrontovali s aktuálními uměleckými trendy ve střední i západní Evropě. A to v celé šíři dobově aktuální problematiky tedy od neo-konstruktivního umění, přes konceptuální přístupy až po akční umění, zahrnující happeningy, performance, body art a land art,“ vysvětluje spoluautorka výstavy Štěpánka Bieleszová s tím, že členové skupiny však vždy respektovali východiska pramenící z domácí tradice meziválečného konstruktivního a avantgardního umění, které se pokusili přetvářet do soudobého vizuálního jazyka.