Vůně exotických dálek, krátké básničky haiku, skrývaná láska a chuť citronového koláče – zhruba v tomto rytmu se nese kniha Pošťákova snoubenka, která bezprostředně navazuje na Podivuhodný život osamělého pošťáka. Knihy propojuje zejména postava pošťáka Biloda, japonská poezie haiku a jednotná grafická úprava obou knih. Vznikla tak krásně poetická duologie, kterou vydává nakladatelství Plus.

Z předchozí autorovy knihy Podivuhodný život osamělého pošťáka známe postavu Biloda, který roznáší dopisy, píše haiku básničky a postupně se zamiluje do jisté Ségoléne z Guadaloupu. Kniha Pošťákova snoubenka začíná přesně tam, kde první kniha končila: smrtí ústřední postavy. Tentokrát ale nesledujeme příběh nesmělého poštmistra, ale setkáváme se se svéhlavou číšnicí Taniou, která pracuje v bistru U Madlenky a zamiluje se do Biloda. Bilodo ale miluje Ségoléne, se kterou si v dopisech vyměňují své haiku básničky. Tania se dlouho trápí tím, že Bilodo její lásku neopětuje, ale jednoho dne se jí naskytne možnost zvrátit svůj osud. A Tania toho využije. Od té chvíle se její ponurý svět rozsvítí, rozvoní a rozjasní. Bohužel to ale vypadá, že tahle etapa nebude mít dlouhého trvání, protože ať se snažíme sebevíc, pravda nakonec vyjde vždycky najevo. Stane se Tania Bilodovou snoubenkou, nebo je její osud někde úplně jinde? Kdo je tajemná Ségoléne z Guadaloupu? A jak dopadne Bilodův příběh?



Každá z obou knih je postavena na silné postavě, která je následně perfektně rozepsána do nejmenších detailů. Respektive nevnímáme to, jak postava vypadá, ale naprosto přesně víme, jak se postava v konkrétní situaci cítí. A zatímco předchozí kniha stále na mužském hrdinovi (Bilodo), druhá kniha má silnou ženskou hrdinku (Tania). Do ženského vnímání světa se mi dařilo vcítit mnohem líp a navíc mi přišla Tania mnohem akčnější než Bilodo. Bilodo pořád čekal na nový dopis od Ségoléne, ale jinak mi přišel hodně pasivní. Tania se nebojí změnit práci, své návyky a dokonce svůj život, aby mohla ovlivnit svůj osud. To se mi na ní hodně líbilo.
Naprosto jsem šanci, kterou Tania využila, rozuměla a svým způsobem jsem její rozhodnutí obdivovala. Vsadila všechno na jednu kartu. Nakonec i Denis Theriault vsadil vše na jedinou kartu, když vytvořil hrdinku, kterou budete buď milovat, nebo nenávidět. Je zvláštní, že kromě Taniy a Biloda (a do jisté míry Ségoléne) se v téhle knize vlastně nevyskytuje žádná další vedlejší postava. Buď tu jsou postavy hlavní, nebo jen epizodní. Díky propracovanosti hlavních postav se ale autorovi tahle sázka povedla a výsledkem je kompaktní kniha, která se nerozpadá na fragmenty postav, kdy nechápeme chování té které postavy.



Nakladatelství Plus se přidrželo grafického pojetí prvního dílu, takže i Pošťákova snoubenka má kartonovou obálku, která je zpracována do vzhledu poštovní obálky. Nechybí poštovní razítko a anotace knihy je zpracováno jako text na pohledu. Zatímco předchozí kniha byla laděna do světle růžové barvy, tentokrát je to nebesky modrá barva. Barva mi připomínala letní oblohu a moc se mi to grafické pojetí líbí. Možná by k ději románu víc seděla žlutá jako citronový koláč, ale to už je jen detail.

I druhý díl série o osamělém pošťákovi, který touží po lásce, kterou nakonec najde tam, kde by ji nečekal, se mi moc líbil. Nadchlo mě tempo vyprávění, kdy se zdánlivě nic akčního neděje, a přesto máte dojem, že sledujete něco velikého. Líbí se mi prostředí podzimního kanadského Montréalu i erotičnost jistých haiku. Celá kniha – potažmo série – je ohromně něžná a zároveň je o lásce, která překvapí svou silou a schopností obětovat se pro druhého. Pošťákova snoubenka je rozhodně jednou z nejhezčích knih o lásce, jaké jsem za uplynulý půl rok četla.

Hodnocení autora recenze