Před třemi lety Chotek získal bývalou Dixovu brusírnu v Temném Dole, nedávno se stal spolumajitelem známé Lysečinské boudy mezi Malou Úpou a Horními Albeřicemi a těsně před koncem roku devadesát let staré stavení v tisíci metrech nad mořem otevřel.
„Nejsem člověk, který by chtěl stavět nové baráky. Radši koupím starý, který je prázdný, a vrátím mu život. To mě baví. Mám pocit, že v Krkonoších chce spousta lidí stavět a kupovat apartmány. Na takhle významné boudy se ale zapomíná,“ říká muž, jenž do Krkonoš odmala jezdí na chalupu.
Lysečinská bouda se 42 lůžky z roku 1926 byla poslední čtyři roky zavřena a chátrala. Vypadalo to, že ji potká podobný osud jako původní Petrovu boudu nad Špindlerovým Mlýnem, která vyhořela a na jejímž místě vzniká nová. S tím se Karel Chotek nechtěl smířit.
„Delší dobu jsem sledoval, že je Lysečinská bouda na prodej. Na jaře jsme se tady byli s kamarádem podívat, budova byla otevřená, do sklepních prostor lezli lidé. Napadlo mě, jak dopadly jiné boudy v Krkonoších, do kterých se takhle chodili dívat. Říkal jsem si, že by bylo škoda, aby to dopadlo tak, že ji zapálí nějaký sqautter,“ vypráví Chotek. Se dvěma společníky chatu koupili a získali také okolní pozemek.
Noví majitelé provedli v krátké době svépomocí nejnutnější opravy, aby chatu mohli na sklonku roku otevřít. To se jim jen několik dnů před Silvestrem podařilo.
Zároveň také založili Spolek pro obnovu Lysečinské boudy, jehož smyslem je sdružit dobrovolníky, kteří s obnovou pomohou. Přestože z velké části dřevěná budova ještě před čtyřmi lety sloužila, především rozvody jsou na hranici životnosti.
Uprostřed nedotčené přírody
„Každý rok budeme muset investovat, abychom objekt udrželi v provozuschopném stavu. Polovina vodovodních rozvodů je v havarijním stavu, totéž platí o elektroinstalaci, okna jsou zralá na výměnu. Nemáme v plánu z toho udělat luxusní penzion, ale chceme, aby to byla jako dříve turistická bouda, do které může zavítat, najíst se tady a přespat každý lyžař,“ vysvětluje podnikatel.
Lysečinská bouda leží uprostřed téměř nedotčené přírody národního parku. Přímo kolem ní vede oblíbená cyklotrasa a pěší stezka, v zimě slouží jako trasa pro běžkaře. Spojuje Horní Lysečiny s Malou Úpou a na druhé straně s krasovou oblastí v Albeřicích, odkud je možné po Krkonošské magistrále pokračovat dál na Rýchory.
Boudu v roce 1926 založil Ignaz Kneifel, jenž před první světovou válkou pracoval na Hamplově boudě pod Sněžkou na slezské straně Krkonoš.
„Pocházel z Velké Úpy a byla to poměrně úspěšná rodina. Na hřebenových boudách pracovaly jeho sestry, starší bratr Emil provozoval letní boudu na Lučinách, na jejímž místě vznikla známá Kolínská bouda. Prodal ji Klubu československých turistů,“ říká znalec historie východních Krkonoš Pavel Klimeš z Horního Maršova.
Původní majitel Lysečinskou boudu provozoval až do druhé světové války, po odsunu sudetských Němců sem nastoupil národní správce. Ignaz Kneifel s manželkou a dalšími obyvateli Horních Lysečin odjeli v roce 1946 transportem do ruské okupační zóny v poraženém Německu.
„Boudu získalo ministerstvo zahraničních věcí a v dalších letech sloužila jako podniková chata. Vystřídalo se tam několik správců,“ uvádí Klimeš. Regulérní turistická chata se z ní stala až po roce 1989.
Minipivovar v brusírně
Zatímco pro „resuscitaci“ horské boudy na Lysečinách stačilo pár měsíců, vrátit život do bývalé Dixovy brusírny v Temném Dole je úkol mnohem náročnější. Památkově chráněnou fabriku z roku 1874 chce Karel Chotek proměnit v multifunkční centrum s pivovarem, restaurací, sušírnou hub nebo pekárnou.
„Oprava brusírny bude během na delší trať. Je pod památkovou ochranou, musíme zpracovat spoustu projektových dokumentací. U Lysečinské boudy to bylo jednodušší v tom, že jsme dělali běžné opravy, které nepodléhají rozhodnutí úřadů,“ upozorňuje Karel Chotek. Hlavním problémem poslední dochované brusírny v regionu je to, že areál nemá vlastní vodovod a kanalizaci.
„V současné době hledáme zdroj pitné vody, budou se muset udělat vrty a studny, připravujeme projekt na čističku odpadních vod. I když to zvenku není úplně vidět, pracujeme na tom každý den,“ tvrdí majitel brusírny.
Za poměrně krátkou dobu se mu, i za pomoci dobrovolníků na několika brigádách, podařilo nepřehlédnutelnou továrnu z rulových kamenů v Horním Maršově vyklidit, zabezpečit a opravit na ní část střechy.
Na jaře bude pokračovat další etapa rekonstrukce. Uskutečnily se zde také dny otevřených dveří s farmářskými trhy a koncerty. Už v příštím roce by podle Chotka měly začít fungovat první dva provozy: ruční výroba papíru a minipivovar.
„Chceme objekt postupně otevírat veřejnosti. Určitě si nepřejeme, aby fabrika byla dalších pět roků zavřená,“ uzavírá podnikatel.
